Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Cindy je mladá dívka z Brooklynu. Jejím otcem je italský emigrant a její nevlastní matka využije každé příležitosti, aby Cindy připomněla, že byla počata z hříchu svého otce s jistou lehkou dívkou. Samozřejmě nesmí chybět dvě rozkošné nevlastní sestry. Rodina se přestěhuje do Říma a nevlastní matka Muriel doufá, že se jí s dceruškami podaří proniknout mezi vrstvu římské aristokracie. Ironii osudu, tak jako v pohádce "O Popelce" je to Cindy, kdo potká, aniž by to tušila, pravého prince Mizia. Jeho rodiče samozřejmě jejich lásce nepřejí, ale na konec, tak jako v pohádce, všechno dobře dopadne a Mizio a Cindy mohou být spolu jako Popelka a její krásný princ. (Multivideo)

(více)

Recenze (100)

rasttea 

všechny recenze uživatele

Tak jsem se po cca 30 letech (šmarjáááááá) podívala na film znova. Příběh Popelky může být zpracován tisíci způsoby, tohle bude ale zaručeně nejvyčnívající. Hudba stejně chytlavá, jako tehdy. Dokonce i ten dabing si pamatuju :) Je to takové italsky třaskavé, ale ne tak uječené jako Troškovy pohádky. Tehdy mi to tak nepřišlo, v dnešní době #meetoo si nedovedu představit životnost tohoto zpracování. Manžel se chystá vrhnout na manželku a začne ji v náznaku hádky "škrtit", když je Popelka drzá, tak jí klidně princátko Mizio vrazí facku a ona se mu ji nebojí před svědky na plese vrátit, když zjistí, že ji lhal .... unbelievable :-D No, ráda jsem se vrátila do dětství, a že bych z toho měla traumata, nebo mě to snad poznamenalo, to rozhodně teda ne ;o) Když si teď googlím Pierra Cossa, ten chlapec nám vyrostl do krásy ;o) ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Bude to působit jako plácnutí holou rukou do závěje sněhu, ale ani proti novějšímu dabingu z roku 1998 (Michal Jagelka, Dana Černá, jednoho z lapků na motorce namluvil Vladimír Čech) tentokrát nic nenamítám, protože mix zvuku je povedený, je z toho cítit atmosféra první poloviny 80´, tehdy ještě nebyly tak tragické dabingové praktiky, jako jsou dnes. Příběh velmi prostý, ale přesazení typické popelkovské story do italského Říma je vtipné a docela se povedlo. ()

Reklama

krabatt76 

všechny recenze uživatele

"Neber si to tak Cindy,stáří začíná až po třicítce..." Ta drzá sedmnáctiletá kamarádka Cindy při cestě z tanečního kurzu uhodila hřebíček na hlavičku.Třicítku mám už za sebou........ :-() Mládí v pr..i,do důchodu čím dál déle.......Ale jinak jsem ten film ve své době docela "žral" .Asi hlavně díky parádní filmové hudbě bratrů de Angelisových. ()

arcticsky 

všechny recenze uživatele

Kladem je krásná a přesně zpívající Bonnie a účast Vittoria Caprioliho a Adolfa Celiho v jedné z jeho posledních rolí. Záporem otřesný jeliman Cosso a slabé, byť technicky dobře odzpívané písně. Vím, že popelkovská story je stokrát provařená, ale u tohoto zpracování scénář opravdu stojí za starou belu. ()

D.Paulus 

všechny recenze uživatele

Já se ptám: "Proč?" Tento film sice opravdu je předobrazem moderních pohádek typu PRETTY WOMAN, AU PAIR, MŮŽE SE TO STÁT I VÁM nebo CESTA DO AMERIKY, ale na to, že si tak moc hraje na parafrázi Popelky, tu moc podobnosti s pohádkovou předlohou není (Cindy není zobrazena jako hodná chudinka Popelka, otročící pro svou macechu a nevlastní sestry, ale pouze jako průserářská fiflena, které se ani pracovat nechce). Možná až úplně na konci prosvitnou některé prvky původní pohádky, v jednom momentu i docela vtipně zparodované. Ale jinak se film po celou dobu potácí mezi zobrazováním nevěrohodných osudů nevěrohodných lidí, humornými vsuvkami, u nichž si nejste jisti, zda jsou humorné schválně a až na výjimky dobrými písničkami 80. let. Relativně velkorysé tři hvězdičky jsou za na svou dobu originální koncept "moderní pohádky" a Cindyinu písničku pro televizi. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (1)

  • Ačkoli byl film v Německu vysílán až 4 roky po televizní premiéře v Itálii (jako čtyř-dílná minisérie), měl zde velký úspěch a z Bonnie Bianco a Pierra Cossa se zde v roce 1988 staly přes noc hvězdy. (HappySmile)

Reklama

Reklama