Cindy

Neovlivněn kultovností tohoto snímku, která zde vznikla kolem 90. roku a ovlivněn věkem, rozumem a zkušeností, musím říct, že : herecké výkony jsou neuvěřitelně amatérské (tedy hlavně Cindy, její sestry a jejich matka... kde je vyhrabali? Tuším že někde u ochotníků z Dolomitského podhůří..), scénář musel vzniknout v alkoholovém deliriu kolem třetí ráno, tolik děr a nelogičností jsem už dlouho neviděl, jen ta hudba se celkem nechá. Italsko-americká krátkometrážní telenovela, která dnes zaujme možná ve Venezuele v TV v pondělí těsně po obědě. (09.09.2009)

Být mi těch deset jedenáct, kdy jsem to viděla prvně, pětkovala bych jak vzteklá a měla jsem k tomu nakročeno, když jsem ten film zahlédla na youtube. Pak jsem podlehla nostalgii a znovu se na to podívala ... a to jsem pro vysoké hodnocení Popelce asi dělat neměla. Cindy se chová ve vztahu ke svému princi jako hysterická, naprosto nesoudná slepice, jo a ještě agresivní jsem zapomněla dodat. On se, pravda, taky při té druhé hádce nechová úplně soudně, ale tam se mi to jeví spíš jako nedostatek logiky (za co by dostala vypovězení ze země? Proč se nezeptal dřív?) Poslední facka a místo toho, aby jí to vrátil (jsem proti násilí na ženách, ale jí bych tu facku s chutí dala sama) ještě schytal ránu botou, poslední klapka, závěrečný song. Ten duet, který se mi dodnes líbí, splachovací princ a přeci jen ta dětská radost ze šťastného konce, to nechávají v mírném nadprůměru, tak nadšená jako v těch deseti ze Cindy už nikdy nebudu. (04.06.2016)

Myslím, že jsem ten film viděl někdy ve dvanácti (osmdesátá léta) a můj divácký charakter coby prakticky dětského diváka ještě nebyl narušen mnohými filmy, které pro mě v tom věku byly absolutně nemyslitelné. Takže si myslím, že tento kvalitní romantický film bude pro dnešního puberťáka znamenat něco úplně jiného než pro mě v době reálného komunismu. Tehdy jsme byli rádi za každý zahraniční film. A jako dvanáctiletému klukovi mi toto ke štěstí stačilo. I když jsem u známého na videu viděl např. "Commando" nebo nějaké karate filmy. Ale na druhé straně nebyla doba internetu a počítačů, a tak jsme většinu času trávili blbnutím venku. A sem tam nějaký takový film byl alespoň pro mě příjemným osvěžením a v mých telecích letech potvrzením toho, že láska je mocná. (05.10.2011)

V naondulovaných osmdesátých tohle prostě muselo fungovat a fungovalo. A obzvlášť u nás. Příběh o moderní Popelce - v tomto případě Američance v Itálii zamilující se do chudého chlapíka ze kterého se vyvrbí princ, navíc proložený písněmi měl ideální ingredience pro pubertální zejména dívčí oči. Přiznám bez mučení, že i mne zůstala v hlavě chytlavá melodie ze závěrečné písni na letišti a že i já jsem s napětím sledoval, zda je Cindy v tom rolujícím Jumbu.... Když jsem to však po čase letmo shlédl, musel jsem se usmát. Bonnie je roztomilá, Pierre vypadá jako mladej Vaculda (tuším, že Lukášek jej i daboval), ale celkově ta móda a ty úděsné účesy... Už je to za čarou a navíc nejsem hromony bublající dívka :-). * * (02.11.2013)

Skvělé písničky, koupil jsem si i kazetu Bonnie Bianco - Lory Bonnie Bianco "True Love" z roku 1988, poslouchatelný pop, občas si ji pustím. Příběh je vystavěný na popelkovském scénáři, povyšuje ho hlavně hudba. A protože mám slabost pro podobné oddechové muzikály, tak stejně jako Flashdance hodnotím ještě za 5. Souhlasím s Pohrobkem, že hraní je u Bonnie až na třetím místě. Pamatuji si, jak jsme na začátku 90. let písníčky z filmu nahrávali na audiokazety... Teď k podívání na http://www.youtube.com/watch?v=BR8NAyfTnsw&feature=related. (28.08.2008)