Společnost mrtvých básníků

Na poéziu a básničky veľmi nie som. Našťastie ich význam vo filme je iba okrajový a predovšetkým žiadny film P. Weira ma doteraz nesklamal. Skúsený režisér si vie vždy vybrať zaujímavý príbeh a ešte zaujímavejšie ho dokáže podať. R. Williams ako nový učiteľ dokáže svojimi netradičnými vyučovacími metódami upútať nielen svojich žiakov ale aj divákov. Z viacerých dejových liniek zaujme najviac napätý vzťah prísneho otca a syna, ktorý zákonite neveští nič dobrého. Celkom sedí i mini love story a po toľkých rokoch prekvapí mladučká tvár E. Hawkeho. Jediný problém mám s tým, že kým som sa ocitol v spoločnosti mŕtvych básnikov, ubehlo mnoho rokov. 80%. (04.10.2011)

Někdy sedávají i ty největší krásky v koutě a ty nejcennější skvosty leží zaprášené pod hromadou provařených titulů. Společnost mrtvých básníků je nenápadnou oslavou krás života. Bouřlivě toužící mládí, které si nedokáže představit stříbro ve vlasech a hůl v ruce, dostává nového učitele literatury s nomen omen jménem John Keating. V jeho netradičním pojetí výuky je škola místem, kde učitel předává svůj intelektuální dar studentům, kdy pedagog je spíše jakýmsi šerpou na cestě vzhůru k vrcholu. Dává napít z pramene vědění a vede hochy stezkou odvahy a morálky. Ale ctihodná americká prep school konformních padesátých let není na poetickou revoluci připravena a objevování nových stránek vlastního já nese šťavnaté i tragické ovoce... Bylo by škoda Weirův snímek ozdobený excelentními výkony Williamse a Hawkea minout bez zastavení. Zpochybňuje konvenční myšlení, provokuje, zneklidňuje a inspiruje. Carpe diem... (07.05.2007)

"Nechat je samostatně myslet. Neblázněte. V tomhle věku. Teď je důležité abychom jim vštípili disciplínu." Snímek z prostředí soukromé chlapecké akademie, kde je jakýkoliv krok pečlivě naplánovaný a vybočení z trasy by mohlo překazit rodiči tak dobře nalinkovaný americký sen. Výborný Robin Williams a hlavně Robert Sean Leonard (DR. HOUSE). (19.02.2008)

Nemuzu si pomoct, ale podobnej Klub vyvolenych se mi libil o fous vic. Coz rozhodne neznamena, ze by se jednalo o spatnej film, prave naopak, je to vyborny drama. Mame tu paradni mlady herce, jen je skoda, ze tu neni nejaka vyraznejsi postava, na druhou stranu takle zase aspon pusobi jako parta kluku. No a samozrejme tu vsemu kraluje perfektni Williams, kterej se sice furt usmiva, nicmene je v roli taky paradni. No a dalsi velky plus je samozrejme Weir na postu rezisera, ten asi nikdy nezklame. Celou dobu jsem premejslel o ctyrech hvezdickach, ale konec je natolik silnej, ze tu patou proste musim flaknout. (17.08.2010)

Srdcová záležitost, takové jemné lyrické čarování s emocemi. Ten příběh o tíze zodpovědnosti a vymanění se z vůle rodičů určitě není povrchově nijak strhující, vždyť se spousta náznaků neděje okázale na očích, ale tak nějak ve druhém plánu. Zvrhlost anglické nápodoby akademismu Weir nádherně demonstruje na strašlivé pozitivistické předmluvě čítanky poezie, která činí estetiku měřitelnou a symbolizuje svět prestižní soukromé střední školy. A do tohoto prostředí vchází člověk s básnickým příjmením Keating, který vede studenty k vlastnímu čtení, k neměřitelnému prožitku ze slova i z vlastních činů. Je zvláštní, že odpověď, zda jsou sedmnáctiletí chlapci připraveni na samostatné myšlení vlastně díky tragédii v závěru zůstává otevřená, ale divák i tvůrci se jednoznačně staví na stranu svobodomyslnosti – a tedy Johna Keatinga. Ale právě trhlina, která se otevírá mezi bezstarostným CARPE DIEM a jeho následky, pro mě osobně vytvořila nejsilnější dramatickou linku filmu. Linku, která narozdíl od mnoha dalších nemá jasné ano, nebo jasné ne. Což je vlastnost, pro kterou mám rád básně. Peter Weir pojal film vizuálně skutečně štědře, lyrické celky přírody jsou nádherné, fantastické je i vizuální ztvárnění Snu noci svatojánské. Vůbec zvolený vypravěč funguje dokonale, vtahuje do děje, s malými výjimkami nenudí a neklouže po povrchu vztahů. Williams je tradičně skvělý a stejně tak mladí mrtví básníci. Ačkoli Weir ukazuje jen to, co věděli dekadenti a celé básnické generace před nimi – že vysávat život do morku kostí někdy znamená se tou kostí zadusit – přesto je jeho Společnost vizuální básní, která ke mně hovoří čistou a jasnou stavbou. (02.01.2008)