Společnost mrtvých básníků

Co tím chtěl básník říci třído?-- Ehm, že mu to pálilo?.. Má nejdementnější odpověď za kterou se budu stydět ještě šest stop pod zemí. Básníky obdivuju opravdu moc, protože vyjádřit své pocity slovem, větou či rýmem, je práce těžká, ale pro básníka určitě opěvovaná. Společnost mrtvých básníků patří mezi ty druhy filmů, kdy byste se nejraději zavrtali do peřin s knížkou od Arthura Rimbauda a četli a četli až do bezvědomí. Peter Weir uchopil scénář pevně pod svá křídla a z herců vydoloval maximum, takže o špatné odvedené výkony nezavadíte. Čas probuzení byla podle mě nejlepší role Robina Williamse. Ano výstřední John Keating je famózně zahraný, ale jsem přesvědčen že jako doktor Malcolm Sayer byl přeci jen více hlubší a zajímavější tvor. Carpe Diem..až na věky chlapče, až na věky. (02.01.2008)

Jako učitel mateřského jazyka jen tiše závidím svému filmovému kolegovi Mr. Keatingovi jeho invenci a metody získávání svých studentů pro krásy jazyka, poesie a svobodného ducha... Je mi jasné, že je to pohled filmově idealizovaný, ale tohle je ta cesta, kudy by se měl správný pedagog a učitel čehokoliv vydat. Tenhle nádherný film navíc vypráví o podstatě konzervativní a prudérní Ameriky relativně nedávné minulosti víc, než mnohá syrová dramata, kde je vše pojmenováváno přímo... Australský režisér Peter Weir šel podobnou cestou jako jeho předchůdce Miloš Forman v Taking Off a vyslovil se coby nezaujatý emigrant svou značně bolestnou sondou k pokřivené podstatě maloměšťácké konformní americké společnosti... Jedna z erbovních rolí Robina Williamse, který obdobné charaktery dostává poměrně často (Dobrý Will Hunting, Svět podle Garpa...) a skutečně strhující a emocionální finále... symbolické gesto potlačené revolty mládí...Carpe diem! Podobné filmy: Klub vyvolených, Opus pana Hollanda, Vůně ženy (02.01.2008)

Největší slabinou Společnosti mrtvých básníků je pocit stokrát viděného. Příběh mi přišel šablonovitý, standard hollywoodské kuchyně, připravující se na Oscary. Je sice pravda, že naše Obecná škola byla natočena až po Společnosti, ale zrovna ona je případem velice podobného příběhu, ovšem tentokrát bych zvedl palec právě pro Obecnou škola, která ke své závěrečné dojemné scéně nepotřebuje tak standardní a otřepanou berličku, jaká na vás čeká na konci Společnosti. Přišlo mi legrační, když mi film (především ze začátku) připomínal Harryho Pottera a v některých scénách, kdy škola byla líčena téměř jako vězení pro chlapce bohatých rodičů, jsem si vzpomněl na film Napola. I když jsem měl prvních 30 minut filmu problém pochopit danou instituci a její smysl a fungování, tak ke konci už jsem byl jako doma a přeci mě tento lidský příběh nakonec oblomil. Sice těsně, ale 4* to jsou. (02.01.2008)

Jeden z velikánů světové režie Peter Weir natočil v roce 1989 jeden ze svých vrcholů. Svůj příběh zasadil do prostředí chlapecké školy, která nutně ctí TRADICI, ČEST, KÁZEŇ A DOKONALOST. Děj se odehrává v roce 1959 zrovna když na místo angličtináře přichází nový pedagog, kterého nepředstavuje nikdo menší než Robin Williams. Musím uznat že Robin zde svůj pobyt ozdobil možná ještě lepším herectvím než v Dobrém Willu Huntingovi. Ve filmu jsem možná postrádal větší počet dramatičtějších scén, ale jinak naprostá spokojenost. Velice pěkná studie, kterak se dokáží v pubertě měnit charaktery postav. Kdy například z nejodvážnějších se stávají práskači a naopak z nejušlápnutějších se stánou lídři. 80% (21.08.2010)

Omlouvám se, pro mě naprosto nestravitelný film. Moje hodnocení je ryze subjektivní a vychází z mé naprosté averze vůči charakterům typu Johna Keatinga, nutící druhé nejít s davem. Až agresivně vás nutí "rozvinout" svoji osobnost, pokud se náhodou chováte "nepozoruhodně", je to bráno jako potlačování osobnosti. Tolik prázdných a přemoudřelých řečí jsem dlouho neslyšel. První půlka filmu naprosto, naprosto o ničem. Chovejme se na povel jako banda blbečků - co třeba trhat stránky z knížky? Jo, dobrá blbečkovina - ale kdepák blbečkovina, to je vaše nespoutaná osobnost! Chudáci ti kluci, až jednou nastoupí do práce, budou muset sklonit hlavu mezi stovky dalších a v tom jednotvárném davu budou jen jednou tečkou z milionu....hrozné, a to jim jeden pošahaný učitýlek vtloukal do hlavy, že ze stolu vidí svět jinak....ehm (shovívavý úsměv). Já mám svou společnost mrtvých básníků - knihovnu s jejich slovy. Miluju poezii. Ale Keating z ní udělal pozérství.... jako když si na funus vemu bílou mikinu a před rakví budu na všechny kolem řvát: Jsem jinéééj, jsem jinéééj. Keating není jen učitel, je to life coach, v dnešní době by měl fenomenální úspěch....všichni chceme být výjimeční, jenže si budeme muset možná jednou přiznat, že to nebyla pravda. (20.02.2021)