Zelená karta

Až nebezpečne pozitívna romantická komédia, ktorá sa vymyká spod šablóny tohto žánru a ani sa nečudujem oscarovej nominácii. O to viac sa čudujem nízkym svetovým hodnoteniam. Veľmi jemný, pohodový a inteligentný dej s normálnymi hercami, žiadny násilný humor a úplne uveriteľná romantika. A pritom stačí tak málo, k dokonalosti to už len vidieť v originále. Veľmi chutné sústo. 80%. (06.11.2008)

70 % - Já nevím, no... K dokonalosti a bezchybnosti podle mě Zelené kartě poměrně dost chybí. Špičkování a dohady mezi GD a AMD jsou skvělé, také všechny prekérní situace, které se díky jejich situaci rodí, jsou výborné. Akorát jsem z toho necítil silnější pocit jejich vzrůstající náklonnosti, rodící se lásky, citů... Pár pohledů do pseudoalba nebo okouzlený pohled při recitativu básně za doprovodu klavíru je málo. To tam Weir vecpal jaksi mimochodem. Pokud by Zelená karta byla i v tomto ohledu stejně propracovaná jako zbytek, určitě bych si ji užil mnohem víc. Přece jenom, je to film romantický, takže té vznikající romance tam mělo být víc. (30.07.2007)

Tož tenhle film už jsem viděla aspoň dvacetkrát. Můžu ho prostě kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv, a nikdy se mi nemůže omrzet. :-) A navíc - vůbec mi nevadí, když mě s ním náhodou někdo přistihne "in flagranti", dokonce se při tom ani nezamykám. :-D Scéna s večerem u Adlerových je jedinečná, hlavně to, jak se George jakási dáma u večeře ptá, zda není příbuzný s Gabrielem Faurém, no ale především Georgovo klavírní preludování. Holt každý nemívá tak často Faurého v domě. :-) (30.03.2009)

Ne tak geniální jako Společnost mrtvých básníků nebo Truman Show, ale pořád velice slušný film od Petera Weira. Zajímavý je tím, že je - oproti tradiční výstavbě romantických komedií - vyprávěný jaksi odzadu: na počátku stojí svatba a až na samém konci velká láska. Tento snímek má také hezkou hudbu a místy je dokonce napínavý (např. když jde George ukázat úředníkovi, kde mají záchod). Výtku mám k tomu, že příběh se až moc drží základní linie a tu neopustí až do konce. Když si přečtete slogan "Příběh dvou lidí, kteří nejdříve uzavřeli manželství a pak se do sebe zamilovali." znáte automatický celý děj, celou hodinu a čtyřicet minut víte, kam to bude směřovat. Tím se z filmu vytrácí gradace: Víte, že i když se na začátku ti dva nemají rádi, nakonec spolu skončí. Pěkný film, ale předvídatelný. (13.08.2008)

Zelená karta je případ filmu, který funguje díky chytrému castingu. Upřímně řečeno, bez ústřední herecké dvojice Gérard Depardieu a Andie MacDowell by šlo jen o tuctovou romanci, kterých filmová studia chrlí bez oddechu kvanta. Spojit robustní emotivní herectví Gérarda Depardie s jeho hranatou, na první pohled neohrabanou postavou, s jemnou křehce působící a spíš k intelektuálnímu projevu inklinující Andie MacDowell bylo mazané a vyšlo na jedničku. Jako komedie u mě Zelená karta nikdy příliš nefungovala, na to jí schází vtipné a nadčasové dialogy stylu Francise Vebera nebo funkční gagy. Většina úspěšných scén, které se snaží hrát na humornou notu (s výjimkou několika půvabných momentů typu "Můžu jít na záchod?" - "A proč?"), využívá právě kontrastních rozdílů obou herců. Romantická linka s několika emočními vrcholy a otevřeným koncem ale působí velmi dobře. Režisér Weir vede svoje ovečky a celý filmový štáb spolehlivě, ale námět skýtal větší možnosti a scénář šel ještě dopilovat, aby vznikl opravdu velký film. Případ sám pro sebe je Andie MacDowell, vcelku průměrná herečka, která se k filmu dostala jako mnoho jiných přes modeling, a neskutečně sympatická příjemná osůbka, která při dobrém vedení dokázala v 90. letech, kdy byla na vrcholu svého fyzického půvabu, film výrazně zvednout. Celkový dojem: 65 %. (08.02.2010)