Piknik na Hanging Rock

Film niekde uvádzajú ako skutočnú udalosť,ale doteraz sa všetko patranie skončilo neúspechom.Pravda je asi celkom iná.Tento film je natočený podľa románu Joan Lindsay a vyšiel v roku 1967.Skalný útvar Hanging Rock je ale skutočný,je to geologický útvar vo Victorii v Austrálii.Ale v skutočnosti v pôvodnom románe,v poslednej kapitole mal ozajstný koniec,ale pred zverejnením knihy bol odstránený samotnou spisovateľkou.Ďalšie riešenie vyšlo v ďalšom vydaní v roku 1980,ale len hypotetické,ktoré riešila Yvonne Rousseau.Aj kniha sa už volala trochu ináč.Už nie Picnic At Hanging Rock,ale The Murde rs At Hanging Rock.A v roku 1987 vyšla posmrtne kniha od tej istej spisovateľky kniha pod názvom The Secret Of Hanging Rock,kde v poslednej kapitole,osemnástej,je záhada vyriešená.Ale ja to neviem,ani neviem či takáto kniha bola v Čechách alebo na Slovensku vôbec vydaná.Film sám o sebe je veľmi pekný,hudba tiež,kamera výborná.No a dej filmu je už dostatočne okomentovaný inými uživateľmi. (17.11.2009)

První polovina, která je perfektní ve všech směrech, mě namlsala jako už dlouho nic, ale co se to k čertu dělo v té druhé? Měl jsem pocit, že se řeší všechno kromě toho, co mě zajímá. Kam až se lze ve skalách dostat? Kde všude policie pátrala? Co dělali chlapci po "nálezu"? Jaké byly teorie vyšetřovatelů? Vážně jsem naivně nečekal, že mi Weir hned začne servírovat nějaká vysvětlení na stříbrném podnose, ale problémy nesympatické ředitelky s tichou holkou ze sirotčince a k tomu jedna indicie každých deset minut jako bonus? Pro mě dost nezajímavé a nezachránila to ani ta tuna symboliky. Nakonec tedy slabší čtyři, ale hlavně za ty neuvěřitelně pohlcující scény ve skalách. (24.08.2008)

Piknik na hanging rock je překvapivě vrstevnatý film, který na poprvé nemusí sednout každému, ale s odstupem času ho řadím k těm lepším fimům které vznikly a právem si zaslouží být asi nejlepším australským filmem. Weir je genialni filmař a podařilo se mu vytvořit film s neopakovatelnou atmosférou, kterou dotváří užasná hudba Gheorgha Zamfira. Film se tváří jako adaptace skutečné události. Na první pohled je film trochu poeticky trochu misteriozní trochu dramatický a skončí neurčitě, takže si z něho asi leckdo odnese rozpačitý dojem a přemýšlí co to mělo být. Pozorný divák si všimne, že film je postavený na kontrastech, Jedním je o kontrast mezi vyšší britskou třídou a nižší třídou australských osadníků, na kontrastu mezi chaotickou australskou divočinou a zkrocenou organiozovanou krajinou sídel. Kontrast mezi striktím světem společenských norem a volností. Dalším vyznamným prvkem ve filmu je čas, ohraničený a plynoucí ve stejném rytmu a okamžík mimo čas. Příbeh filmu se odehrává na pozadí konce britského impéria a vzniku samostatné austrálie a právě o tomto okamžiku film je o konci jedné ery a vzniku druhé, o tom steží postřehnutelném bodě kdy se něco mění, něco končí a něco vzniká. Nezáleží na tom jestli ty holky nakonec sežrala skala, nekde se ztratili nebo se proměnily ve zvířátka, duležitý je pocit z filmu je to o místě, které překračuje čas, prostor a lidské chápaní. (26.11.2020)

Málokterý režisér má tak dokonalou schopnost pomocí kamery a zvuku navodit takový duch místa a doby, jako Peter Weir. Kompozice některých záběrů a užití světla v tomto filmu silně připomíná masterpiece Stanleyho Kubricka Barry Lyndon. Když dívky začínaly svou tajemnou pouť na skálu, měl jsem strach se pohnout, abych tu jako porcelán křehkou atmosféru neporušil. Holky při výpravě působí dost smyslně, při přeskakování potoků, nastavování tváře větru. Atmosféře a napětí napomáhá, jak je u Weira obvyklé, i vynikající práce se zvukovou stránkou se zvýrazněním hlasů ptáků, šumění listí a hudba s flétnovým motivem. Škoda, že po zmizení dívek napětí trochu upadá, ale zase sledujeme zajímavě zachycené vztahy na dívčím internátu. Silnou scénou je, když se ostatní holky v tělocvičně vrhnou na jedinou přeživší, jako by za něco mohla. rozhodně výborný film nesoucí jasné prvky Weirova rukopisu. (14.07.2007)

Potlačovaná viktoriánská sexualita (plus určitá sociální kritika) v poněkud hodně ambiciozním filmu, který mě bohužel až na úvodní půlhodinku nechával spíše chladným (i díky dost rádoby dramatické či mystické hudbě), třebaže mám podobně alegoricky kritické filmy rád. Na Claytonova Neviňátka to však rozhodně nemělo. (25.01.2011)