Piknik na Hanging Rock

Piknik na hanging rock je překvapivě vrstevnatý film, který na poprvé nemusí sednout každému, ale s odstupem času ho řadím k těm lepším fimům které vznikly a právem si zaslouží být asi nejlepším australským filmem. Weir je genialni filmař a podařilo se mu vytvořit film s neopakovatelnou atmosférou, kterou dotváří užasná hudba Gheorgha Zamfira. Film se tváří jako adaptace skutečné události. Na první pohled je film trochu poeticky trochu misteriozní trochu dramatický a skončí neurčitě, takže si z něho asi leckdo odnese rozpačitý dojem a přemýšlí co to mělo být. Pozorný divák si všimne, že film je postavený na kontrastech, Jedním je o kontrast mezi vyšší britskou třídou a nižší třídou australských osadníků, na kontrastu mezi chaotickou australskou divočinou a zkrocenou organiozovanou krajinou sídel. Kontrast mezi striktím světem společenských norem a volností. Dalším vyznamným prvkem ve filmu je čas, ohraničený a plynoucí ve stejném rytmu a okamžík mimo čas. Příbeh filmu se odehrává na pozadí konce britského impéria a vzniku samostatné austrálie a právě o tomto okamžiku film je o konci jedné ery a vzniku druhé, o tom steží postřehnutelném bodě kdy se něco mění, něco končí a něco vzniká. Nezáleží na tom jestli ty holky nakonec sežrala skala, nekde se ztratili nebo se proměnily ve zvířátka, duležitý je pocit z filmu je to o místě, které překračuje čas, prostor a lidské chápaní. (26.11.2020)

Potlačovaná viktoriánská sexualita (plus určitá sociální kritika) v poněkud hodně ambiciozním filmu, který mě bohužel až na úvodní půlhodinku nechával spíše chladným (i díky dost rádoby dramatické či mystické hudbě), třebaže mám podobně alegoricky kritické filmy rád. Na Claytonova Neviňátka to však rozhodně nemělo. (25.01.2011)

Technická paráda, která ale u mě dojíždí na jedné jediné věci. Co se tam teda kurva vlastně stalo? Moje teorie je, že se tam holky zfetovaly a roztřískaly se někde na skalách a zapadly do průrvy, takže je pak záchranáři nemohli najít. Ale skoro dvě hodiny bylo na tohle téma moc, takže pouze průměr. 60% (17.07.2017)

Ze začátku jsem vůbec neměl chuť vidět takovýto film, ale nakonec to stálo za to. Představte si, že se jdete s kamarády projít do lesa a třičtvrtě se vás nikdy nevrátí a ani vaše tělo nenajdou. Možná to takhle zní trošku uboze, ale v tomto filmu to funguje perfektně a nutno říct, že některé nenásilně vykonstruované okamžiky mohou lehce svojí zdánlivou banálností dohnat člověka k ryze hraničním prožitkům. (06.07.2011)

Mysteriozne natoceny mysteriony pribeh. To je asi najvystiznejsi sposob, ako by som jednou vetou film opisal. Reziser sa zameral na zahadnu udalost, no nepodal ju ako jednoduchy opis toho co sa stalo, ale vlozil pribehu potemnelu, nadprirodzenu atmosferu. Strach z neznameho sa miesi s nevinnou, az detskou krasou studentiek a aj ked divak nedostava sancu zahade porozumiet, akosi tusi, ze pochopenie je za hranicou ludskej mysle. Tento efekt reziser docielil naozaj znamenite. Urcite si to coskoro pozriem znovu a budem objavovat dalsie detaily, ktore aj ked viem, ze mi zahadu neobjasnia, este prehlbia tu snovu, nadpozemsku atmosferu. (8.5/10) (18.08.2008)