Truman Show

Peter Weir je opravdu osobitý režisér, jeho filmy jsou zvláštní, nevídané. V Truman Show se jedinečným způsobem zabývá cenou životních hodnot. Je opravdu dokonalý život ideální? Lze skutečně někoho přesvědčit, že tomu tak je? Je pro jiné vážně nejlepší to, co si myslíme, že je pro ně nejlepší? A máme právo je takto manipulovat, byť jsou naše úmysly sebelepší? O svých prioritách si člověk rozhoduje sám a pokud je tlačen jinam, je tento tlak jen rozklepaným prstem na spoušti. Tyto otázky a odpovědi podává Weir vskutku obdivuhodným způsobem, vypomáhá si zdánlivě nicotnými detaily v pozadí i v popředí (např. stále nové reklamy), které pomáhají udržet divákovu pozornost a sdílet pocit nejsitoty s Trumanem. Ale nejen Peter Weir si zaslouží uznání a obdiv, nýbrž také Jim Carrey v přelomové roli své kariéry a Ed Harris, jenž svou postavu režiséra ztvárnil s citem sobě vlastním. (03.02.2004)

Toužím po tom, aby mne měli lidé rádi, aby se na mne mile usmívali, aby se upřímně smáli mým trapným pokusům o vtip a jestli kvůli tomu mám být hvězda nějaké pitomé reality show, tak si to s Trumanem klidně vyměním. Jen ať si užije proradnosti lidského plémě, existenčních starostí či přívětivých návštěv exekutorů. Já mu zkrátka vždycky budu fandit, aby utekl z dosahu filmových kamer, ale jsem životem příliš omlácený na to, abych považoval jeho počínání za rozumné. (22.07.2014)

Vzoprenie sa konvenciám diktovaným štátom, zákonom idúcim po ruke korporácii a manipulatívnej obchodno-reklamnej praxi médií predstavovanej osobou riaditeľa televíznej stanice. On je zákon, štát aj obchod, on určuje réžiou tv programu celý život človeka od narodenia. Truman, ktorý pochybuje ,už raz počul o skutočnej povahe sveta v ktorom žije, len nemá dostatok relevantných informácií. Veľmi zaujímavá myšlienka s filozofickým presahom je čiastočne zabitá koncom, idealizujúcim ľudstvo do nepravdepodobne humanistických polôh. Širšia poznámka na okraj: Základný námet (v demokracii máte šancu na alternatívu väčšinovo servírovanej pravdy ale nemáte veľké možnosti na zdôvodnenie slov prečo práve alternatíva?) vystihol už Noam Chomsky v jednom zo svojich dokumentov: pustia vás do televízie, vy na médiami podávanú pravdu poviete úplne opačný názor, ktorý sa sám osebe zdá byť výplodom chorého mozgu, na jeho vysvetlenie však máte len dve tri vety (minúty) a automaticky vás majú za čudáckeho radikála, pretože protinázor vášho tvorí nielen celý obsah spravodajstva vysielaného po zvyšok roka ale aj väčšinu najsledovanejšej zábavy. To čo urobil Truman za risk ale vždy stojí. Za risk skúsiť urobiť čokoľvek v zhode s vlastnou vôľou, a prostým sedliackym rozumom pri nepodľahnutí mediálnym rebríčkom, všeobecne uznávanou mienkou, objektívnou kritikou, poklesnutým vkusom akýchkoľvek moderátorov, písaným zákonom a reklamným usmernením, teda čokoľvek v zrejmom protipohybe s hlavným prúdom. Z jeho unifikovanej výslednice a najmä z konkrétnych každodenných prejavov ide totiž niekedy taká sila až to mrazí. (14.02.2005)

10 / 10 Jednoducho geniálny film a ojedinelá kombinácia perfektného scenára, brilantnej réžie a excelentných hereckých výkonov, čo je, ako sami iste uznáte, pomerne nevídaný jav. Carey dokazuje, že má na viac ako na nejakého panáka v radovej komédií (aj keď aj to treba vedieť), a Ed Haris ešte nepatrí do starého železa. Režisér Peter Weirer sa aj s jeho trinástimi nomináciami udelenými takmer na všetkých filmových súťažiach po celom svete stáva ďalším nedoceňovaným tvorcom a nám nezostáva nič iné, len mu držať do budúcna palce. A nesmiem zabudnúť na scenáristu Andrewa Niccola, autor zaujímavej Gattacy, divošiny S1m0ne alebo Spielbergovho Terminálu. Tak, o tvorcoch toho už vieme pomerne dosť, vráťme sa k ich 'výtvoru' - je viac ako príjemné pozerať sa na film, ktorý je výsledkom čírej tvorivej geniality a chuti dosahovať nové méty, a Truman Show je práve tento prípad. Môžete ho brať ako brilantnú satiru na súčasný stav spoločnosti, ako inovatívnu a inteligentnú komédiu/drámu, alebo jednoducho ako film, ktorý dokáže pobaviť, výber je len a len na vás, podstatné je, že ani jedna jeho 'odroda' nenudí a riziko sklamania je minimálne. Rozpisovať sa prečo je tomu tak by bolo zbytočné, celý film je jedna veľká mozaika okúzľujúcich momentov, pričom každý z nich navezuje na ten druhý, a jediná šanca ako skutočne pochopiť všetky tie pochvalné hodnotenia okolo je Truman Show vidieť na vlastné oči. A v prípade, že by sme sa už nestretli, dobrý deň, dobrý večer a dobrú noc! (21.02.2005)

Vědět tak, kam Andrew Niccol na ty nápady chodí. Co film to perla, ať už ho režíruje sám, nebo napíše scénář. Tedy ve skutečnosti stačí dívat se na svět okolo sebe s otevřenýma očima. Jak se říká o knihách, že nejlepší je taková, o které máme pocit, že jsme ji už četli, tak o filmech platí to samé. V Gattace i tady jsem slavil vítězství lidské vůle nad systémem, který jsme si sami zbudovali k tomu, abychom se sami odřízli od reality a uzavřeli do iluzí. Vyvěrá z toho taková naděje a víra v člověka, že mě to opravdu dojímá. S1mOne už je k lidstvu mnohem skeptičtější a naopak zobrazuje vítězství iluze nad skutečností. To zas potěší cynickou složku lidské osobnosti. Terminal se opět vrátil k vítězství člověka. Je vidět, že optimistický konec lze natočit bez přehnaného patosu a kýčovitosti, a přitom může být stejně úderný a působivý jako nějaká tvrdá překvapující pointa (nejvíc mě takový konec dostal v knize Piknik u cesty). Ale to jsem se dostal od filmu někam k filosofování, takže zmíním vynikající režii Petera Weira (s Niccolem si evidentně padli do noty), výkon Eda Harrise, Laury Linney a Jima Carreyho a ostatně všech ostatních "členů štábu" skvěle podávajících telenovelové neherectví, krásnou Nataschu McElhone a skvělou hudbu neuvěřitelně podbarvující celý film. Film navíc obsahuje několik skutečně skvělých scén, jako lidi stojící a čekající na povel nebo Carrey bušící na stěnu svého "dokonalého světa." Beru film jako takovou výzvu stát se pány svého osudu. A teď "kdybychom se neviděli dobrý den, dobrý večer i dobrou noc..." (21.11.2005)