Rok nebezpečného života

Herecký koncert v exotickém prostředí. Jinak snad Rok nebezpečného života ani popsat nelze. Mel Gibson je jako reportér, který přijíždí do Jakarty přesvědčivý a jako vždy se do své role opravdu ponořil. Na koho však budu pět největší chválu - Linda Hunt. Liliputánka, hrající fotografa a ještě k tomu chlapa, mi vyrazila dech a její Oskar je tak podle mého zcela zasloužený. Film se sice ke konci začíná protahovat a pomalu ztrácet na zajímavosti, předchozí děj však zabrání pádu hodnocení na průměrné a horší. Peter Weir už ve svých začátcích ukázal, že umí a tohle je jen další důkaz. (18.05.2010)

Pohľad na politickú krízu a blížiaci sa spoločenský prevrat podal Weir až priveľmi triezvym a odstupovým štýlom a ani romantická zápletka nemala tie správne grády a ani vygradovaný záver nebol cítiť. K úspechu však prispeli najmä herci. Svojim vzhľadom a proporciami Linda Hunt veľa hereckých príležitostí iste nedostala-nedostane, takže svoju príležitosť využila ako sa patrí. A darmo, Sigourney aj keď bez kamošov z vesmíru, ale znova nehrá typickú ženskú rolu v ženskom prostredí. 70%. (10.02.2008)

Vangelis sa nás zase snaží presvedčiť, že vďaka jeho skladbe sa pozeráme na niečo viac, ako na romantickú drámu v exotickom prostredí na pozadí nejakého politického prevratu. Rok nie je žiadna vážna politická dráma, i keď sa občas nevyhýba drsným záberom na hromadné popravy, hlavne je to ale nostalgická záležitosť 80tych rokov, keď takéto filmy fičali a viem si predstaviť, že ak bol vtedy vysielaný tento film v našej tv, bol to šláger v sledovanosti. Gibson s odhalenou mužnou hruďou, ktorej Sigourney nemá šancu odolať, ale herecký prím tu hrá niekto iný. Mne to k celkovej spokojnosti stačilo, ale na taký Salvador tento film rozhodne v žiadnom smere nemá. Body navyše má u mňa film aj v tom, že som o udalostiach v Indonézii nevedel, takže bol z historického hľadiska pre mňa poučný. Nič nie je čiernobiele, ako nám ukazujú médiá a chudáci miestni si museli vyberať medzi troma veľkými zlami, zatiaľ čo my máme to šťastie, že volíme stále medzi vačším a menším zlom. (18.09.2013)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Mladý novinář Mel Gibson byl zastíněn svým kameramanem a fotografem - herecky i lidsky podle filmové role. Navíc kameramana hrála ženská liliputánka, což se nedalo vůbec poznat, Linda - Hunt Oscara dostala právem. Jinak je Weirův snímek z období povstání proti Sukarnovi na Jávě až moc poklidný zvláště ve srovnání s jinými revolučními snímky (např. Gándhí, Křižník Potěmkin, Bitva o Alžír, Hotel Rwanda), hlavním vetřelcem do života rozhlasového reportéra je krásná Sigourney Weaver... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=j2k9d0c4sAM (15.09.2012)

"Tak teď jsi to viděl, ten chlap je cvok !!" - "Asi je zamilovanej !!" ;) Hned zkraje se přiznám, že tenhle australský snímek mě trochu kacířsky zajímal jenom kvůli tehdy šestadvacetiletému Melu Gibsonovi, přičemž jméno režiséra Petera Weira, pro něhož právě Rok nebezpečného života znamenal jízdenku směr Hollywood, mi dodávalo potřebnou jistotu, že se neunudím k smrti, ale po pár minutách mě zaujal někdo úplně jiný než Mel Gibson, který však jako Guy Hamilton rozhodně nestojí stranou, ba naopak exceluje !! Koukám a říkám si: "Ty vole, ten trpaslík Billy Kwan vypadá úplně jako Linda Hunt !!" ;) Ale ne, ona to je Linda Hunt !! Musím také říct, že kdybych tuto nevysokou americkou herečku neznal, ani by mě nenapadlo, že se dost zásadní role Billyho Kwana ujala žena, a právě i díky tomuto faktu nemám k vítězce Oscara za nejlepší ženskou vedlejší roli za rok 1984 sebemenších výhrad, nejen za svoji odvahu si toto ocenění naprosto zasloužila !! Nejsem si úplně jistý, jestli je Linda Hunt jedinou ženskou držitelkou Oscara za ztvárnění mužské postavy, pravděpodobně však tomu tak opravdu je.. Mimo dvojici Gibson, Hunt musím zmínit ještě Sigourney Weaver, z čehož vyplývá velmi slušný stavební kámen v obsazení, soundtrack Maurice Jarreho mě rovněž doslova nadchnul, i když mám často problém odlišit právě jeho práce od těch, které vytvořil jeho syn, nepochybně známější Jean Michel Jarre, Peter Weir svůj rukopis rovněž nezapře, a tak film nabízí opravdu velmi hutnou atmosféru, která dokáže diváka až do závěru udržovat v napětí, byť tahle scénáristicky potažmo příběhově velmi slabá záležitost vlastně nic dramatického, mimo podivné milostné linie, nenabízí, což má samozřejmě jednoznačný důsledek, že na The Year of Living Dangerously za pár dní s klidným svědomím zapomenete, i když jistě ne tak rychle jako na velmi podobný kousek s Johnnym Deppem Rumový deník.. (17.09.2013)