Romeo, Julie a tma

Tragický příběh z doby heydrichiády. Už od první chvíle je jasné, kam bude film směřovat a jak bude končit. Když jsem četl knížku, skoro jsem nedýchal, stejná situace i při sledování tohoto filmu. Tady jsou navíc takové herecké výkony všech zúčastněných (nemá cenu je vypisovat, tady opravdu všichni hrají geniálně) a na takové úrovni, že jsem doslova hltal každou postavu, která zde hraje. A hlavně jsou přesně popsány jako v knize. Aby ne, když scénář napsal sám autor předlohy Jan Otčenášek. Závěrečná část je hotové peklo! Ukázkové dílo naší kinematografie. Tíživé, vypjaté, depresivní, kruté a přitom i křehké a lyrické. (16.01.2017)

Ač původně točený jako TV film, pro mě je Romeo, Julie a tma jeden z nejsilnějších snímků české kinematografie. Samotný Otčenáškův příběh je silný, ale to jak s ním pracuje Weiss, to je teprve pastva. Od budouvání vztahu Pavla a Hanky, vykreslení atmosféry ve společnosti, po samotný příběh, až do grandiozního finále... Paráda. A ty herecké výkony - Mistrík, Smutná, Šejbalová, Smolík. Jasných pět hvězd. Hanko. Hanko! (30.12.2011)

A napokon sa to dalo pozerat, i ked na cs filmy z 50. rokov /hlavne na ten budovatelsky hnoj, co sa tocil/ mam furt tazke srdce /Cisaruv pekar a Pysna princezna su vynimky!/. Tak a tuna ide o pribeh zidovskeho chlapca, ktoreho ukryje mlade studujuce dievca. A moze kvitnut ich laska. Rezia sice miestami trochu krivala a scenar mal iste chyby, ale pribeh o laske mladeho paru sa mi z principu pacil, a to tak ze velmi! 74 % (06.09.2014)

*Ivan Mistrík*Ivan Mistrík*Ivan Mistrík*Ivan Mistrík*... ok je jasné, že mi padol do oka. Pavel s jeho šarmom a tvárou a vlasmi a vyhrnutou košeľou.... hlboký nádych... :)___ Dramatické a predsa správne živé, skutočné. Blondýnkine rozprávanie, ako si spálila chrbát a preto sa už nechcela hrbiť nad matikou, v čase keď vyhlasovali výstrahu o obmedzenom pohybe po tme, matkina úžasne praktická starosť o prežitie a blízku budúcnosť v kontraste s humanistickým zaľúbeným idealistom. Lament miesto vďačnosti mi bol nesympatický. Pavel znáša všetko sám, s nikým sa nedelí. Dedečkove ,,vždyť jsem se tě na nic neptal" pozitívne dojíma. V scéne tanca, s Hankinými rozpustenými vlasmi človek na chvíľku zabúda a nechá sa uniesť na vlne nádeje, do budúcnosti. Nedokončené holenie sa. Krv tuhne v žilách. Na dramatično stačilo často iba tak málo. (12.01.2013)

Zatímco Smyczkova adaptace působí komorněji, Weiss zobrazuje v plné šíři atmosféru června 1942. Příběh je vyprávěn retrospektivně a už při Pavlově návratu k předchozím událostem naznačí hudební motivy Jiřího Srnky (a ztrácející se matčino volání "Pavle, nic na tom nezměníš!") neutěšenost situace. Následně kamera věnuje pozornost odsunu židovské rodiny a scénář předkládá emotivní dialog otce s malou dceruškou. Upoutá záběr na sousedské loučení, při němž zazní "na shledanou", kterému ale hrdinové těžko věří... Příběh nabízí kontrasty díky prostředí činžovního domu- úkryt na půdě a bujaré veselí oslavujících Němců. Silné dialogy: Pavel: "Dneska je všechno prozatím." Hanka: "Táta mě varoval před lidmi, kteří litují." Kontrastní je také Pavlův pohled na dívky/ ženy - srovnání Hanky s hodně mluvící, ale nic nesdělující Alenou nebo s proněmecky orientovanou sousedkou Kubiasovou (Blanka Bohdanová). Scénář se liší od předlohy (sám Otčenášek se na úpravách podílel a i záměnou dívčího jména - místo Ester vystupuje Hanka - jako by naznačoval, že jde o další variaci této silné látky). Scény ze školního prostředí místy kopírují ve stejné době natáčený Vyšší prinsip (také s Ivanem Mistríkem a Jiřím Kodetem). Kamera kouzlí při taneční scéně. Nenásilně působí symboly v podobě pozorování hvězdné oblohy. I když filmařsky nabízí Weissovo zpracování velkou pestrost, tak právě množství linek může působit možná až rušivě (v případě zvířat pro mě až takžka (pře-)zbytečných - akceptuji kanárkovo trylkování, ale ne už zápletku s morčetem nebo foxteriérem). (05.01.2011)