Dáma ze Šanghaje

Esteticky se jedná o famózní film a režisérská genialita Orsona Wellese má co říct i po více než šedesáti letech, nicméně si podobně jako velká část zdejších hodnotících myslím, že si pan režisér měl méně hrát a více se soustředit na důležitější součásti filmového celku, například zajímavější příběh, nebo větší napětí (byť slavná scéna v zrcadlovém bludišti si svoji pověst zasloužila právem), nemluvě o tom, že zdejší pojetí hlavní ženské postavy částečně kopíruje bezchybnou Pojistku smrti. Zatímco Občana Kanea nepovažuji "jen" za kinematografickou šablonu, ale za formálně výrazný celek, tento film je natolik schematický, že jediné, čím se můžeme kochat, je skutečně onen vizuál a překrásná Rita Hayworth - neboli hlavní dva důvody, proč dávám slabší čtyři hvězdy, naštěstí nijak neovlivňující moji přízeň k režiséru Wellesovi. (01.07.2010)

Noir temný jako samo peklo vystihuje žánrová pravidla takřka dokonale - s příběhem točícím se kolem proti vlastní vůli do dění vtaženého námořníka, kterým od samého počátku manipuluje intrikářská femme-fatale a používá ho jako nevědomou zbraň mezi dvěma zhýralými a nechutně bohatými právníky. Ovšem hlavní hrdina si čím dál více uvědomuje svou roli a spolu s tím i děj nabírá na komplexnosti a uvěřitelnosti - a následně tedy i na tolik potřebném napětí, protože to právě v první třetině filmu zoufale chybí. Naopak v ní film působí díky exaltovaným projevům všech záporných postav až parodickým dojmem, což zachraňuje jen a pouze záchytný bod v podobě titulní postavy a jejích "chandlerovsky" temných a depresivních myšlenkových monologů. Naštěstí s tím jak se kontury zločinného plánu kolem něj stávají ostřejšími se značně zhušťuje a zhutňuje i atmosféra celého filmu... což pak nevyhnutelně směřuje k velice silnému finále. 8/10 (03.01.2011)

Bůh ví, co se dělo při produkci, jelikož v úvodních titulcích ani není uveden režisér, ale i na své stáří mi přišla slabá. Orson Welles mechanicky namíchal scénář z typických "noir" ingrediencí a pořádně je napálil, čímž jim sebral šmak, sílu a veškerou živoucnost. Bere se to hrozně vážně, pohnutky postav skřípou a rádoby význačné dialogy i hrdinův voiceover čpějí prázdnotou. Korunu tomu nasadila parodická anarchie u soudního dvora, po níž jsem tento vyčpělý a rozklížený film znuděně dosledoval jen proto, abych zjistil, jak skončí. (26.11.2015)

"Někteří lidé nebezpečí vycítí. Já ne." Tak to jsme dva. Já bych tedy patrně nepodepsal přiznání, že jsem někoho zabil, ale Mike alias Černý Ir měl rád dobrodružství, peníze a paní Bannisterovou, takže si s takovou drobností příliš nelámal hlavu. Zavedl mne tím do zamotaného příběhu, který nějakou dobu vypadal napínavě, ale postupně napětí ubývalo a při šaškárně v soudní síni jsem zaplakal nad ztracenou atmosférou. Nicméně žraloci se nakonec sežrali, což je dobře, femme fatale mne tradičně okouzlila, což je potěšující, a k avizovanému konci světa zatím nedošlo, což nevím úplně přesně, jestli je dobrá nebo špatná zpráva. (20.06.2016)

Tento film je vyjímečný hned ze dvou důvodů. Za prvé, máme zde prakticky poslední šanci vidět Orsona na plátně předtím než přibral dalších sto kilo. Za druhé, toto je jeden z mála opravdu ŠPATNÝCH mistrových snímků. Na celém filmu je znát, že byl ušit horkou jehlou - od mizerného a místy nechtěně vtipného scénáře až po totálně zmatený střih. Přesto je zde několik scén a dialogů, které brání film jednoznačně hodit na smetiště kinematografických dějin. Za ty dávám dvě hvězdičky. A třetí pak za krásnou femme fatale Ritu Hayworth. (26.09.2005)