Dáma ze Šanghaje

Noir jsem nikdy zvlášť nezbožňoval, ale Welles je holt v tomhle ohledu mistr, a tak mi Dáma ze Šanghaje nejenom úžasně rychle utekla, ale zároveň mě taky moc potěšila skvělou atmosférou. Příběh to navíc byl bezvadně vykonstruovaný a navržený a sám režisér si podle svého zvyku střihl pěknou roli. 90% (19.07.2017)

Once, off the hump of Brazil I saw the ocean so darkened with blood it was black and the sun fainting away over the lip of the sky.We’d put in at Fortaleza, and a few of us had lines out for a bit of idle fishing. It was me had the first strike. A shark it was. Then there was another, and another shark again, ’till all about, the sea was made of sharks and more sharks still, and no water at all. My shark had torn himself from the hook, and the scent, or maybe the stain it was, and him bleeding his life away drove the rest of them mad. Then the beasts took to eating each other. In their frenzy, they ate at themselves.You could feel the lust of murder like a wind stinging your eyes, and you could smell the death, reeking up out of the sea. I never saw anything worse… until this little picnic tonight. And you know, there wasn’t one of them sharks in the whole crazy pack that survived. (24.10.2012)

Vizuálně podmanivé, ale dějově bezradné. On ani ten děj není moc na vadu, ale postavy které se v něm vyskytují už trochu ano, jelikož jsou jen sbírkou lepenkových figurín, na které se dal alespoň trochu funkčně nalepit děj, což je bohužel nejvíc vidět na hlavní postavě, která působí bezkrevně, jako kdyby na ni spáchalo frontální útok komando wampýrských sukub.Což vyvažuje například atmosféra, řemeslná stránka, či příkladně sošná blondýnka ... Ale i přestože je to vlastně dobrý film, tak se u něj mnohem snáze mluví o jeho nedostatcích, než kladech, například o tom, že na pár místech se stane něco dramatického, načež se v záběru zjeví zděšený kolemjdoucí, jen aby mohl s vyděšeným výrazem a nataženou pravicí popsat co se právě stalo, čož nepůsobí zrovna příjemně (jelikož ovšem nemám moc nakoukáno, nevím, jestli je to pro us kinematografii 40. let příznačné, či je to práce Wellesova). Původně jsem chtěl dát hvězdičky čtyři, ale když to tu po sobě tak čtu, tak jsem prošel prozření, že... Je to vlastně docela průměrné a od Orsona Wellese je vícero mnohem lepších děl. Během psaní tohoto komentáře zemřela jedna šedesáti wattová žárovka. Budiž ji pytel s odpadem lehký. (18.11.2014)

"... když žraloci ucítili pach své vlastní krve, začalo to běsnění. Požírali sami sebe navzájem.." Úžasná noirovka, s především perfektní scénou, odehrávajících se během posledních pěti minut filmu. Vražda v zrcadlové síni zábavního parku byl od pradávna kameramanský sen, ale jen vyvoleným se to může splnit. Kulky rozbíjející zrcadla a ne skutečná lidská těla jsou perfektní podívaná a Rita Hayworth stojící s revolverem v ruce rovněž. Pokud milujete kameru, musíte vidět. (13.09.2016)

"Někteří lidé nebezpečí vycítí. Já ne." Tak to jsme dva. Já bych tedy patrně nepodepsal přiznání, že jsem někoho zabil, ale Mike alias Černý Ir měl rád dobrodružství, peníze a paní Bannisterovou, takže si s takovou drobností příliš nelámal hlavu. Zavedl mne tím do zamotaného příběhu, který nějakou dobu vypadal napínavě, ale postupně napětí ubývalo a při šaškárně v soudní síni jsem zaplakal nad ztracenou atmosférou. Nicméně žraloci se nakonec sežrali, což je dobře, femme fatale mne tradičně okouzlila, což je potěšující, a k avizovanému konci světa zatím nedošlo, což nevím úplně přesně, jestli je dobrá nebo špatná zpráva. (20.06.2016)