Ninjababy

I přesto, že mám rád skandinávské filmy [Dánové zatím vedou..], tak nikdy nepochopím jejich mentalitu, jejich pohled na společnost a na život, a hlavně pochopit, proč se Norové nesnesou se Švédy, a proč se všichni shodnou že Dánové jsou nejhorší, což jsem teď hodně odbočil, ale když lingvista poslouchá tyhle směsice germánských vepřových jazyků, slyší jen nachcípané chrápaly. Nuže, evropské jsou trochu odlišné, ano asi každý očekává že to srovnám s Juno, která mi teda přišla lepší, což je zavádějící když nejde o evropský rymejk, ale tohle mi jako rymejk přijde, a ještě k horšímu, že to připomíná české trapno-komedie z dílem TV Hoven. Festivalovka, co nasbírá hlavní ceny za feminismus. Sebevědomá žena nemá zájem o posrané pamprsky, řvoucí uječený zmrdy, a bejt k prasknutí narvaná balónem, který se jí nedovolí ani vysrat do mísy. Kdo má taky mateřský instinkt už od 20 let, že? Já třeba dítě určitě nechci, a popravdě v tomhle státě mít dítě je hodně level impossible, když obyčejný dětský kočárek stojí celá vaše výplata. Filmy nemají být moc realistické, pak Vám to připomene, že v tom srabu opravdu chcípáte. (28.11.2023)

"Blood and Suffering!" Křičí donedávna slušně rozjetá a život si užívající Rakel, dnes nastávající matka, tedy ze dne na den, jaksi zničehonic. Film o (ne)svobodné vůli maminek, žijí-li v demokratické a lidsky smýšlející společnosti, o (ne)přirozené touze zahrnující mateřství, o zodpovědnosti k vlastním činům, v tomto případě...zázrak stvoření. Také o dětech, které se prostě rodí...o lásce a hodných lidech, kterých je plný film o tom, že život je jeden velký zázrak. Skvěle sehrané i zrežírované, hudebně tedy přeslazené, podpořeno pubertálním humorem, ale celkové milé s krásným dramatickým závěrem. [Scandi 2022 - Filmový klub Citadela] (23.02.2022)

Hlavní hrdinka nepatří k těm ženám, které touží stát se matkou. Nejradši by pořád jenom pařila. Jenže jak už to tak většinou bývá, každá sranda něco stojí... Norská režisérka a scenáristka Yngvild Sve Flikke servíruje divákům takovou správně pošahanou dramedii o nechtěném těhotenství. Kombinace hraných pasáží s vtipnou animací či malůvkami film ozvláštňuje a dodává mu na jisté atraktivitě. Navíc se to tady hemží skvělými hereckými výkony. Ba ani hudba není špatná. (80%) (09.05.2024)

Tohle jsem vyhlížel minimálně přes dva roky, dost dlouho. Shodou okolností jsem těsně před tímhle měl možnost si pustit loňské 'Syk pike', kde hrála rovněž hlavní roli Kristine Kujath Thorp, (a po dvou filmech musím říct) kurevsky nadějná norská herečka s děsně přirozeným talentem pro nenucené hraní, která vždy skvěle balancuje takovou tu všední krásu života s humorem, bláznivostí osobnosti s názorem a zároveň sympatickou obyčejností (nebo je to jen casting pro dobrý scénáře, náhoda). Připomělo mi to jednu dost podobnou osobu (stejně tak spousta dalších věcí na hlavní postavě tohohle filmu). ____ Ale zpět k 'Ninjababy'. Rakel si ráda ulítává a užívá života (obdobně jako v předchozím filmu mě i baví, že člověk prakticky sleduje nezaměstnanou osobu, nikdy nikde není ani zmínka o její práci, krom toho, že zkoušela grafický design - možná to tak v Norsku prostě je), jen si tak přežívá a črtá svoje kresby (viceméně bující grafický román), když na začátku filmu zjistí, že je těhotná, nejdříve si myslí, že s instruktorem aikida (co voní po másle), se kterým spala naposledy a který se jí líbí a ona jemu taky, ale později při ultrazvuku zjistí, že je těhotná už mnohem déle, čili se otcem stává nezodpovědný prznitel "Dick Jesus". Poté, co si Dick Jesus s Rakel řeknou svoje... a skončí u dalšího čísla, je jasné, že u něj podporu v pravém slova smyslu hledat nemůže. A tak se začne rozvíjet tahle citlivá drobnokresba, kdy se vynoří personifikace jejího nenarozeného dítěte, coby Ninjababy, které jí jako svědomí začne dávat věci sežrat. V tomhle ohledu tak trochu stará kostra s ok animací, ucházející nápad, nestojí to ale na nějakém "Ninjababy vs Rakel motivu". Stojí to hlavně na skvělém herectví v popředí všeho a o dvou lidech, které to k sobě navzdory okolonostem táhne (třeba skvělé scéna "co vím o Rakel" v dešti a její "animace jiskření", kdykoliv se jí něco líbí. Takový přirozený, nenucený zájem, touha. Nikdy jsem neviděl herečku hrát tak dobře "až po uši zamilovanou", ráno po noci milování. Jak drží ruce, když ho chytá za bradu, aby ho políbila a vyjádřila v tom vše, jak se směje očima, její touha. Je vtipný, že i přes svoji vážnost film neztrácí pozitivní a úsměvný spin tu a tam. (30.03.2023)

Rakel je opačný extrém materstva. Na jej nablýskanej strane sú instagramové matky, ktoré žijú v luxuse, navštevujú kurzy pre mladé mamičky, zdieľajú bio-eko-raw jedlá a každý pšuk svojho bábätka. Tam v strede je väčšina matiek: unavené, vystresované a šťastné. Naša Rakel je chudobná, s otcom svojho dieťaťa sa nestihla lepšie spoznať a do materstva sa jej vôbec nechce. Rakel je uveriteľná. Tomuto komornému a filmársky zručnému príbehu nechýba vôbec nič. (01.02.2022)