Frankenstein

Nevím, čím to, ale Frankensteina si pamatuji mnohem působivějšího... Obzvláště úvodní půlhodina je místy až nudná. Jenže s Borisem Karloffem veškerá potřeba zívat naštěstí rázem zmizí, ze scény s děvčátkem až zamrazí a finále s mlýnem neschází nic. A víte, že až dnes jsem si pořádně uvědomil, že ve filmu vlastně nehraje hudba?__P.S. To srovnání je zase nefér, já vím, ale verze, kterou natočil Kenneth Branagh, je nepřekonatelná. (11.08.2013)

Mladičká Mary Shelleyová napsala nesmrtelný (byť zde značně odkloněný od předlohy) román, který je bezesporu v r.1818 historicky 1. zástupcem žánru toliko u mě oblíbeným SF/H. Zbytek je již historie. Sice už dávno nemám v oblibě ozn.samotného monstra, když je to příjmení jeho tvůrce ale což. Vystavěné je to parádně. Perfektní kamera, která dá zvláště vyniknouti opravdu vysokým stropům:) a záběry na onu hlásku/strážní věž či co, ve které má jistý dr. laboratoř, jsou pro mne osobně doslova pastvou pro oči. Začátek pozdějšího šílenství, kdy se z Karloffova stvoření stal mega vydělečný merchandising. Dlužno podotknouti, že předloha sama, jest o dost pochmurnější a nihilističtější. V tomto a jiných vzácných vyjímkách, mi to ovšem tak nevadí. Když se jedná o dílo jako tento film. Ale byl by to jistě nářez, pokud by pan Velryba natočil přímou adaptaci, který by snad i v té době, rozpočtově šla udělati. A pokud tehdejší diváci omdlívali při projekcích a kvůli tomu pak musel býti dodatečně natočen úvod od Edwarda Van Sloana, který v něm diváky slabších povah varuje, tak si představte, co by tak dělali, při přímé adaptaci samotné knihy. A asi nejslavnější věta v dějinách filmu je samoz. ,,It´s Alive!´´. (24.07.2021)

První polovina filmu se dost vleče a nespasí to ani výborný Dwight Frye. Pak ale na scénu nastoupil famózní Boris Karloff a já nemohla odtrhnout oči od obrazovky. Odpudivá nelidskost mostra v kombinaci s jeho něžnou a nemotornou křehkostí zachycené ve scéně s holčičkou a květinami jsou Whaleovým mistrovským dílem! (01.08.2009)

Do sterilních cel technické kultury dvacátých a třicátých let zaznívá prastaré skuhrání umělé bytosti jako varovná výčitka, která musí být zákonitě oslyšena, protože povstání netvora (ač s lidským srdcem) je vlastně i jejím cílem. Film zpracovávající nadčasový román Mary Shelleyové, naneštěstí úspěšně předznamenávající pokles západní kultury do civilizace, ovšem vedle ztráty víry v duchovní či humanitní vědy reflektuje i aktuální hrozbu politických ideologií dvacátého století, zvláště národního socialismu. Herr Frankenstein, zaujatý svou lichou představou a lhostejný k etice okolností i vlastního cíle, odpovídá egu moderního diktátora nadřazujícího vlastní vizi, vlastní pojetí života Stvoření veškerenstva. Průsečík obou jedových tepen je zřejmý a nejpřesvědčivěji je konkretizuje odpor všech takových – pravých – monster k ekologii, jíž nadřazují vyprázdněné nacionalistické teze či národní hospodářství. Jistě, to do hodnocení filmu asi nepatří…, ale měl jsem potřebu to vyslovit, protože tento horor, nezaměnitelný a navěky čnějící nad stovky příbuzných dramat šílených vědců, podle mě otevírá před nejrozmanitějším publikem jeho vlastní svět. Nadto: vedle toho tato adaptace klade i další otázky: ty po povaze lidského, po míře vrozené mravnosti a ušlechtilosti, po ryzí prvotnosti v lidském a řadu dalších může předčít ta, která váží lidské předurčení k nejednotě, ke zkáze, k nenávisti a která musí zákonitě jednání umělého člověka hájit: jako by to neforemné tělo bylo paprskem mířícím bezelstně k svému epicentru, nikoliv od něj, a spalujícím všechny meze, které mu v tom brání. Je až neuvěřitelné, jak tento snímek – opakovaně a přitom stále nově – váží definici života: znovuoživené tělo jedná bez zkušenosti, hýbe se bezděčně, nesdílí svou skutečnost s ostatními, a tedy je samo, mimo život – nesmrtelné. Každý jeho pohyb a čin váží naše vlastní bytí a konfrontuje je se zkázou, kterou to tiché celuloidové zjevení páchá. Kde jsou hranice nás samých a čeho jsou právy naše city? Jakou měrou se překrýváme s Životem a kolik z nás je jen bezděčným a zbytným nánosem parazitujícím na tom krystalu, který má na život právo… (26.08.2017)

Príbeh šialeného vedca, ktorý sa chcel vyrovnať Bohu. Doktor Henry Frankenstein bol posadnutý myšlienkou umelo stvoriť ľudský život. Ale podarilo sa mu priviesť na svet primitívne, vraždiace monštrum. Táto téma bola už nespočetne krát sfilmovaná. Čiernobiely snímok režiséra Jamesa Whale z roku 1931, v hlavnej úlohe s legendárnym Borisom Karloffom, patrí dodnes medzi tie najlepšie adaptácie. Všeobecne uznávaná klasika horrorovej kinematografie. **** (19.09.2009)