Kabinet doktora Caligariho

Patrí film medzi umenie? Dnes je odpoveď jasná, ale v prvých rokoch 20. storočia sa na túto tému viedli v Nemecku búrlivé intelektuálne diskusie. Kabinet doktora Caligariho, natočený dva roky po konci prvej svetovej vojny, problém vyriešil tým, že vniesol do filmu rôznorodé techniky expresionizmu. Wiene napísal dielo v spolupráci s Carlom Mayerom, dôležitou postavou nemeckej kinematografie 20. rokov. Film postavili na estetike fragmentárnosti, ktorá sa na plátne demonštruje okrem iného tým, že hlavný príbeh má svoj vonkajší rámec. S postupom filmu je stále výraznejšia originalita každého záberu: jedny z najsilnejších obrazov v dejinách kinematografie ľahko prevážia mierne nedostatky scénickej výpravy. Sledujeme hru lomených línií, šerosvitu a mohutných tieňov, ktoré sa tiahnu po stenách, chodníkoch a zveličených objektoch, a to všetko z natoľko pokrútených perspektív, že sa razom ocitáme vo svete nočných môr. Film, ovplyvnený divadelnými postupmi a realizovaný s veľmi obmedzeným rozpočtom, vďačí za svoju jedinečnú vizáž trojici umelcov zo známeho berlínskeho magazínu Der Sturm, ktorí namaľovali kulisy. Herecké výkony (a nielen Conrada Veidta, ktorý sa týmto dielom presadil vo svete) drží nad priemerom jednak ľahko hysterický nádych, jednak prízračné nalíčené tváre a starodávne oblečenie. Hoci sa nemecký expresionizmus snaží týmto dielom utiecť zo zúfalej skutočnosti do fantastických vízií, ktoré produkuje duševná nemoc, neprestáva reflektovať svoju dobu. Siegfried Kracauer považoval Kabinet doktora Caligariho a ďalšie nemecké filmy z rokov 1920-1933 za predzvesť nacizmu; opakovane sa v nich totiž objavujú hrozivé figúry, ktoré úspešne ovládajú masy. Ale Wieneho snímok zpracuváva i večné hororové témy: príbeh netvora, ktorý svojím konaním realizuje naše potlačované predstavy. 80% (10.10.2009)

Hodně působivé, přesto že obraz už byl místy poněkud nezřetelný (nebo možná právě proto :). Hodně dobrá je forma, především vraždy jsou udělané velmi interesantně a náměsíčník je pekelně démonický. Přes solidní děj a výborné rozuzlení to ale bylo chvílemi poněkud utahané a nevtáhlo mě to úpně tak, jak jsem si představovala. (12.10.2006)

Mno, od takřka kultovní hororové klasiky, o níž jsem doposud jen četl a to převážně samou chválu, jsem čekal trošičku víc. Příběh je takový nic moc, místy až trošku chaotický, atmosféra místy je, místy není (jak jsem byl např. u Nosferatu místy posraný strachy, tady ani trochu) herci místy až dramaticky přehrávají... Na druhou stranu, Dr. Caligari, je docela ďábelskej psychouš, škoda, že to je němý film, rád bych slyšel jeho ulítlej smích. Proč teda 4*? Za to provedení. Parádní dekorace s opravdu zběsilými úhly, Cézar vypadá taky dobře. Mám slabost pro černobílé snímky. A zase tak špatné, jak by se z mého příspěvku mohlo zdát, to zase úplně není, možná jsem jen zbytečně očekával další Nosferatu..... (04.07.2009)

Četl jsem na tento film mnoho příznivé chvály a od mnoha lidí jsem se dozvídal, že je pro ně tento film vůbec nejhodnotnější z celé němé éry. Opravdu je tento snímek vyjímečný. Jeho výtvarné zpracování nejspíš ve své době nenajde žádnou konkurenci. Nevídané expresionistické kulisy vytvářejí vskutku vyjímečnou fantaskní atmosféru, která je téměř nenapodobitelná. Avšak zdá se mi, že po stránce dějové je film chabý a častokrát až příliš nudný. I přesto však vězte, že film stojí za zhlédnutí a určitě vám poskytne neopakovatelný zážitek :) 8/10 (27.06.2007)

Šílenství z KABINETU přímo prýští. Temné pokřivené obrazy (dekorace jako by vypadly z mozku postiženého stihomamem a pokřiveným vnímáním skutečnosti) v tom nejklasičtějším slova smyslu. Dodatenčná hudba je neskutečně sugestivní. Jazzová bizarnost spojená s rozličnými zvuky a doplněná symfonickým orchestrem. Neskutečně intenzivní. (06.12.2011)