Eso v rukávu

Jelikož Wilderův počin není řazený do žánru sci-fi, lze usuzovat, že se společnost potýkala se lží a korupcí již v 50tých letech. Příběh se tak stává poněkud nadčasovým a symbolickým. Billy sice rozhodně natočil lepší kousky, nicméně vyšší princip tohoto snímku zvyšuje jeho hodnotu minimálně o hvězdu výše. 7/10 (29.01.2013)

Filmová výzva Reverse01 - film č.1 - (8/10). Já se zásadně vyhýbám těmto starým filmům, protože jsem na nich nevyrostl a nemám k nim žádný vztah. Proto mě velmi mile překvapil tento snímek. Ace in the Hole je bezpochyby nadčasovým dílem, které režisér Bill Wilder vypustil roku 1951 do světa. Skvěle pracuje s postupným budováním scén a atmosféry. Z napohled bizarní zápletky udělal něco impozantního. Kirk Douglas tady předvádí herecký koncert. Film ukazuje, že člověk je schopen pro svůj osobní úspěch obětovat  cokoliv a jít doslova přes mrtvoly. Moc se mi líbily ty malinké a možná až nepodstatné detaily, které celý film provázely. Od filmu jsem nečekal absolutně nic a byl jsem příjemně překvapen. Tady se mi potvrzuje má teorie, že jít do filmů naslepo je to nejlepší, co může divák udělat. Ačkoliv už ani jeden z protagonistů není na světě, tak jejich odkaz tady s námi bude díky tomuto snímku ještě hodně dlouho. Já jsem toho jasným důkazem a MOŽNÁ tyto černobílé krasavce začnu vyhledávat častěji. (09.05.2022)

Jeden z mála filmů, který si nechám a podívám se na něj znovu i přesto, že mu dávám jen průměrné hodnocení. Nechci totiž uvěřit, že by Billy Wilder v kombinaci s Kirkem Douglasem natočil jen průměrný film a spíše se přikloním k teorii, že jsem byl jen unavený a nedovedl jsem snímek patřičně docenit. 50 %. (20.05.2013)

Eso v rukávu výstižně ilustruje cynismus moderního žurnalismu (nejen „novinařiny“, ale žurnalismu jako epochy svého druhu), před jehož zárodky varoval již Henry David Thoreau nebo Walter Benjamin. První z nich spojil všeobecnou posedlost po novinkách s otupěním a lhostejností vůči přírodě, bližnímu i vlastní duchovní podstatě, druhý doložil rozmachem novinové informace (a jejím vytlačením tradičního vyprávění) postupující mezilidský rozkol, neschopnost sdělovat si zkušenosti a sdílet své životy. Wilder – zhruba patnáct let po Benjaminovi – nahlíží tuto vzrůstající mánii jako spleť zvrácených potřeb – zištnosti, senzacechtivosti, lačnosti po hrůze… – v níž se role snadno mění. Co však víc – režisér uvádí diváka na podobnou neúčastnou stoličku, jaké obsazují davy pozorovatelů a novinářů slétnuvších se kolem ústředního aktéra uvězněného ve štole, a nechává jej zakoušet podobné – a dík dokonalému psychologickému vhledu a mnohohlavému davu ohrožených (sebou samými) – ještě intenzivnější napětí, podobně bezbolestné a zvědavé, které právě kalí vzduch v Albuquerque. Jakoby mimoděčně jej tak vyzývá po pojmenování vlastní role v tomto novém „divadelním“ světě, a tím začíná nové, delší a hlubší drama. Fikce nefikce. (29.06.2016)

Drsný film. Ovšem ne způsobem chlapáckého drsňáctví známým z krimi noirů, ale tím, jakým způsobem Wilder podchycuje podstatu novinářského, ale i obecně lidského hyenismu. Všudypřítomná omezenost charakteru je tu ještě umocněna uzavřeným a dusným prostředím prašného amerického zapadákova, který v tomto podání působí na diváka stejně vězeňsky tísnivě, jako na zavaleného Lea "jeho" jeskyně. Jeden z nejlepších filmů starého Hollywoodu. P.S. Že bych kvůli stylovému zapalování sirek oprášil psací stroj?:) (04.03.2011)