Eso v rukávu

Billy Wilder bol proste kráľ. Začína to ako zábavná satira aby sa to postupne prepracovalo do temnej drámy. Jeden z najlepších filmov o médiách. Kombinácia Network, Mad city a Front Page s fantastickým Douglasom v jednej z jeho najlepších rolí..Škoda jedného trošku ťažkopádneho zvratu,ktorý je tam iba kvôli tomu aby scenáristovi vyšiel koniec( scéna s nožnicami) 10/10 (10.01.2015)

Bezskrupulózní reportér neváhá pro velký příběh plnící titulní stránky zdržovat záchranné práce, nakonec se v něm samozřejmě hne svědomí, ale to už je pozdě (nečekal jsem) a špatně dopadne (čekal jsem, i když ne takhle afektovaně). Přece jen mi z dnešního pohledu přišla celá ta kritika novinářské (lidské) senzacechtivosti, kariérismu a "hyenismu" až příliš naivně přímá a polopatická, takže i pro ten přetažený závěr to vidím jen na lepší 3*. (11.01.2016)

Příběh talentovaného novináře, který se sám odstavil na druhou kolej (alkohol, ženy atd.) a zoufale touží vrátit se do první ligy, mě zaujal a vtáhl, zejména díky skvělému Kirku Douglasovi. Nejvíc zdrcující je ovšem skutečnost, že jsem v roce 2019, tj. 68 let po natočení snímku a on je stále platný, z toho je mi zle a smutno... Poklona tvůrcům, panu Wilderovi především... (13.10.2019)

Je příznačné, že v paranoidní McCarthyovské době vznikly hned dva dobré snímky o konstrukci mediální reality. Wilderovo Eso v rukávu je o fous lepší než Robsonovo Tím hůř, když padnou. Oba jsou ale důstojnými předchůdci snímků jako Děkujeme, že kouříte nebo Vrtěti psem. A pochopitelně jsou také už z principu vážnější. Poukazují na to, jak moderní doba způsobuje, že více než ve fyzické realitě, žijeme v informacemi vytvářeném světě a jak se tato realita dá ohýbat. Vše, co považujeme za pilíř jistoty našeho vědění, může být lež nebo přinejlepším metaforickou verzí pravdy o světě. Jean Baudrillard to bude o několik desetiletí později nazývat "simulakra". (15.01.2011)

Určitě je to zajímavý film, ale dnes již podle mě nemá, co nového nabídnout. Každý zná, jak se mají věci v novinářské branži, a proto si dovede představit, jak se situace bude vyvíjet. Právě v tom vidím největší problém. Vše je jasně nalinkované, odhadnutelné, postavy se chovají tak, aby štíhlou linii udržovaly, a adrenalin nikde. Já chci trochu vzrušení! Kvůli tomu jsem si připadal víc jako divák dokumentu, než příběhu. Ale zase podtext a hlavní herci jsou prima. Obávám se, že kdybych byl novinář, nepočínal bych si až tolik rozdílně od Chucka. Vždyť kdo by taky mohl v této situaci tratit... (10.02.2009)