Eso v rukávu

Trošku předvídavá, přesto velmi chutná žánrovka. Zkažený, cynický novinář konečně kápne na svou životní story a snaží se ji vysát do poslední kapky. I přes poněkud karikaturní vykreslení postav jsem si to vcelku užil, na svou dobu to má úctyhodný rozmach (bobtnající zábavní městečko). Palec nahoru, hlavně pro Kirka Douglase. (26.11.2011)

Rád som príjemne prekvapovaný filmami, ktoré doteraz unikli mojej pozornosti. To je aj prípad mimoriadneho filmu Eso v rukáve. Ocenil som najmä jeho objavnosť, pretože krátko po skončení II. svetovej vojny ešte manipulatívnosť bulváru nedosahovala úrovne v neskoršej dobe. A najmä nebolo jej dosahované doslova za každú cenu. Tak, ako to s mimoriadnym nasadením predvádza Kirk Douglas, ktorého výkon je excelentný. V scenári by sa našli miesta, nad ktorými divák minimálne zdvihne obočie, ale to nič nemení na celkovom vyznení tohto Wilderovho diela, ktoré by si zaslúžilo väčšiu pozornosť divákov. (13.10.2018)

Strhujúci príbeh o temných stránkach ľudskej duše, ktorá baží len po mamone a svetskej sláve. Nikdy však nie je neskoro na nápravu, cena ale môže byť veľmi veľká... Film-Noir, ktorý som pozrel takmer na jedno nadýchnutie a s rozuzlením, ktoré ma po emotívnej stránke celkom slušne zasiahlo. A Kirk Douglas? Škoda písať, geniálny ako vždy, a v tomto prípade to platí dvojnásobne, pretože jeho rola nebola práve jedna z najľahších. Klobúk dole. (10.03.2016)

Je příznačné, že v paranoidní McCarthyovské době vznikly hned dva dobré snímky o konstrukci mediální reality. Wilderovo Eso v rukávu je o fous lepší než Robsonovo Tím hůř, když padnou. Oba jsou ale důstojnými předchůdci snímků jako Děkujeme, že kouříte nebo Vrtěti psem. A pochopitelně jsou také už z principu vážnější. Poukazují na to, jak moderní doba způsobuje, že více než ve fyzické realitě, žijeme v informacemi vytvářeném světě a jak se tato realita dá ohýbat. Vše, co považujeme za pilíř jistoty našeho vědění, může být lež nebo přinejlepším metaforickou verzí pravdy o světě. Jean Baudrillard to bude o několik desetiletí později nazývat "simulakra". (15.01.2011)

Bezskrupulózní reportér neváhá pro velký příběh plnící titulní stránky zdržovat záchranné práce, nakonec se v něm samozřejmě hne svědomí, ale to už je pozdě (nečekal jsem) a špatně dopadne (čekal jsem, i když ne takhle afektovaně). Přece jen mi z dnešního pohledu přišla celá ta kritika novinářské (lidské) senzacechtivosti, kariérismu a "hyenismu" až příliš naivně přímá a polopatická, takže i pro ten přetažený závěr to vidím jen na lepší 3*. (11.01.2016)