The Front Page
Na titulnej strane
Na titulnej stránke
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Režie:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrají:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poprava nebo svatba? Jack Lemmon a Walter Matthau v hlavních rolích americké komedie o zlatých časech novinářského řemesla. Divadelní hra Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (1929) je známá i z našich jevišť a už několikrát byla předmětem filmového zpracování (Titulní stránka – 1931; Jeho dívka Pátek – 1940; nepodařená modernizace Přeladit na život – 1987). Známý hollywoodský tvůrce Billy Wilder (1906–2003) se k prověřené předloze obrátil v roce 1974 a v duchu tehdejší vlny retrofilmů (Podraz aj.) její děj ponechal ve dvacátých letech, tedy v době, kdy sám byl ještě aktivním novinářem. Příběh je velmi dobře známý. Přední reportér chicagského Examineru Hildy Johnson (Jack Lemmon) hodlá pověsit své řemeslo na hřebík a vzít si svoji vyvolenou Peggy (Susan Sarandonová). Jeho nelítostný šéf Walter Burns (Walter Matthau) má však o Hildyho budoucnosti zcela jiné představy a nehodlá svého nejlepšího koně jen tak nechat odejít. A jako na zavolanou se objeví případ, který nemůže popsat nikdo jiný než Hildy, protože patří právě na titulní stranu. Tím případem je chystaná poprava odsouzence Earla Williamse (Austin Pendleton), jejíž protagonista však s nechtěnou pomocí úředních osob uniká oprátce. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I.A.L. Diamondem udělali drobné úpravy v textu (především vzhledem k hereckému obsazení – Lemmon byl přece jen o dost starší než má být postava Hildyho), ale zachovali jednotu místa, a tak se většina akce odehrává v místnosti pro novináře v chicagské soudní budově. Vedle ústřední herecké dvojice, již Wilder společně využil už podruhé (předtím ve Štístkovi – 1966), se ve filmu objevuje plejáda předních charakterních herců, Vincent Gardenia jako šerif, Harold Gould jako starosta, Carol Burnettová jako prostitutka Mollie a v rolích novinářů Charles Durning, Herb Edelman a další. Lemmon a Matthau byli za své výkony nominováni na Zlatý glóbus. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (174)
První verze této divadelní hry Jeho dívka pátek byla tradiční konverzačkou, kde vše závisí na rychlosti. Wilder podtrhl politickou moralitu, přidal hrubší slova a hlavně se na celý ten novinářský kolotoč dívá daleko více cyničtěji. Rozhodně je tato verze víc emocionální a spíše než na vybroušeném slovním kočkování stojí na situačních zápletkách. ()
Když jsem si tak procházela příběh Na titulní straně, měla jsem dojem, že kdyby Jacka Lemmona a Waltera Matthau vystřídali třeba Pierre Richard nebo Louis de Funés, jednalo by se o klasickou bláznivou francouzskou komedii. Takový jsem měla z filmu dojem. Nějak jsem tam neviděla tu "ameriku", ale cítila tu francouzskou spontánnost a bláznivost. Možná jen můj dojem. Jedná se o totální humorný nášup, kde všichni okolo sypou téměř v každé scéně hlášky z rukávu. A každá scéna nabízí bláznivější gag, než ta předešlá. "Nemohli byste tu popravu posunout ze sedmi na pět, aby se stihlo ranní vydání?", "Šerif tvrdí, že bude zadržen každým okamžikem, což znamená, že nemá ponětí, kde se nachází." :) ()
Nepridám sa k fan klubu tohto filmu. Billy Wilder je výborný režisér, Jack Lemmon výborný herec, novinárske pachtenie sa za sólo kaprom tvorí celkom dobrý rámec pre úspešnú komédiu. Napriek tomu som tento film prijal pomerne chladne. Dôvodom nebol iba Walter Matthau, ktorého neznášam, ale najmä strnulá, kŕčovitá a silne chcená vtipnosť. Ako keby ma celý film niekto upozorňoval: "Teraz dávaj dobrý pozor. Príde vtip. Zasmej sa!" A tak mi z tohto filmu ostane v pamäti najmä Austin Pendleton, ktorý hrá vďačnú postavičku adepta na oprátku a aj vďaka jeho podobe s Josefom A. Náhlovským som sa párkrát schuti zasmial. ()
Velice povedená konverzační komedie se sehranou dvojicí Jack Lemmon a Walter Matthau, jimž zdatně sekunduje Susan Sarandon a další. Není to ten typ komedie s momenty, při nichž se budete smát, až spadnete ze židle, nýbrž s jemnými narážkami, ironickými poznámkami a mírnou satirou, která vám roztáhne koutky úst do decentního, spokojeného úsměvu. Především se ale nebudete ani minutu nudit, což by měla být základní premisa nejen komedií. ()
Divadlo na plátně mám většinou rád ale zde přenesení hry do filmu působilo trochu křečovitě a scénář byl dost rozporuplný. Přitom celý film startuje perfektní rozverná melodie, která určitě nálaká na velkou jízdu. A někdy je to fakt dobře rozehráná zábava, někdy ubíjející nuda, kde jsem klidně 10 minut čekál na nějakou dobrou hláškou místo toho planého kecání (scény s prostitutkou a řadovými novináři u stolu a telefonů). Hlavně prostřední čast je slabší. Tohle vrchol Billyho Wildera vážně není. Ale koukat se na to dá, závěrečná pointa je vážně vtipná a hlavní dvojka funguje dle očekávání dobře. Ale chtělo by to pro ně víc prostoru, i ona sama se ve filmu tolik nevynikne. Zkrátka komedie na půl plynu. Vyzdvihnout ale samozřejmě musím původní dabing ČST s mladým panem Brabcem, který se opět do Lemmona skvěle položil. O to více to opět chtělo lepší film, kde by nebylo tolik hluchých míst. Těšil jsem se na pokračování prozkoumávání amerických retro komedií, ale tohle bylo průměrné s hluchýmí místy. ()
Galerie (76)
Zajímavosti (10)
- Carol Burnettová, která ve filmu hraje Mollie Malloyovou, byla se svým výkonem ve filmu značně nespokojená, stejně jako kritici. Povídá se, že při jednom letu byl cestujícím puštěn právě tento film a Carol Burnettová byla přítomna. Na konci filmu pak vstala a cestujícím se omluvila za to, čeho byli svědky. (Vampireman)
- Nápad Waltera Burnse (Walter Matthau), aby Hildy Johnson (Jack Lemmon) vyfotografoval oběšeného Earla Williamse (Austin Pendleton) pomocí fotoaparátu připevněného na kotníku své nohy, se v minulosti skutečně odehrál. 12. ledna 1928 - 18 měsíců před premiérou divadelní hry Bena Hechta a Charlese MacArthura „The Front Page“ – byli vražedkyně Ruth Brown Snyderová a její milenec Henry Judd Gray popraveni na elektrickém křesle za rok starou vraždu Ruthiina manžela Alberta Snydera. V momentě, kdy byla popravována Ruth Snyderová, pořídil reportér novin Chicago Tribune Tom Howard pomocí fotoaparátu připevněného na noze dnes již notoricky známý snímek "Ruth v křesle". Tento fotoaparát je dnes součástí sbírky Smithsonian's National Museum of American History. Ironií je, že případem Ruth Snyderové a Henryho Graye byla inspirovaná novela spisovatele Jamese M. Caina, která se stala základem pro film Pojistka smrti (1944), který režíroval také Billy Wilder. (mi-ib)
- Jedná se o třetí filmové setkání Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, kteří si společně zahráli v celkem 10 filmech. (mi-ib)
Reklama