Na titulní straně

Ze samého začátku, jsem si začal čárkovat, kolikrát a zdali vůbec, se u tohoto snímku zasměji. Asi po pěti čárkách během pár minut, jsem toho samozřejmě nechal. Již před zhlédnutím jsem věděl, že Billy Wilder je naprostý borec. Svědek obžaloby je svojí kvalitou ještě malinko jinde, ale tento film řadím hrdě hned za něj. Celé to bylo skvěle zahráno. Minimálně pánové Lemmon a Matthau byli prostě super. Film je velice intenzivně cítit divadlem, což určitě nevidím jako chybu. Dialogy rovněž neměly nejmenší chybičku. Dlouho jsem neviděl film, který by sypal hlášky s takovou ďábelskou kadencí. Celou stopáží jsem se prakticky prosmál. Jsem nucen jich sem střelit všech 5. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (03.04.2016)

Úžasný scénář zachycující vedle kouzla printu (úvodní titulky!!) také mnoho dalšího. Snímek například dost výmluvně ukazuje, jak zásadně noviny chudnou a výmluvně ilustruje, že současná média nejsou méně věrohodná pro svůj domněle volnější vztah k "pravdě," ale že mají zásadně menší ad hoc autoritu, jejich hlas je mnohem silněji relativizován a jejich subjektivita mnohem více - snad až přecitlivěle - reflektovaná. __ Vedle reflexe stavu žurnalistiky ale film diváka vede ještě minimálně k jedné zásadní myšlence: bože můj, díky za feminismus a obecně za bojovníky za lidská práva a práva menšin. Od sedmdesátých let se společnost šovinismu emancipovala směrem k rovnosti obdivuhodně rychle. Nejsem úplně citlivka, ale některým šovinisticky tupým scénám se ani nedalo smát (čímž nezpochybňuju dobovou podmíněnost). (17.10.2016)

Nemohu si pomoci. Asi proto, že jsem "Jeho dívka Pátek" viděl mnohokrát, se mi "Na titulní straně" zdaleko tolik nelíbilo. "Fádnější", řekl bych. Chemie mezi oběma hlavními představiteli nefungovala tak, jak v v His Girl Friday, slovní humor nebyl tak úderný, neprospělo ani častější prostřihy do jiných exteriérů nebo interiérů. Postava odsouzeného mi ve verzi z roku 1940 připadne být důvěryhodnější. Líbil se mi začátek s ukázkou dobové výroby novin. Dát 3* by bylo málo, reálných 73%. ■ Zajímavé je, že podle divadelní hry od Bena Hechta byl natočen film s názvem The Front Page už v roce 1931. (06.11.2010)

WHAT'S THERE TO MIND? THE NIGHT IS YOUNG, THE ORCHIDS ARE SMELLING, THE METER IS RUNNING! (CLINK) JUST MADE ANOTHER NICKEL!!! Nesmrtelná dvojka Jack a Walter ve filmu skvělého námětu. Viděl jsem již před tím verzi s Carym a pamatuji si, že jsem se u ní neskutečně bavil. Tady mi to chvilkami připadalo slabší, ale naštěstí tam kde Jack nestíhal to naprosto s velkou grácií zachraňoval právě Walter. Co věta to totální nářez. Myslím, že lepšího vydavatele již nikdy neuvidím. Přesně ten typ, který říká co se mu hodí a zatím má za zády zkřížené prsty. (23.04.2016)

Říká se, že originál nelze vylepšit, ale pouze přetvořit. Billy Wilder ale svým snímkem dokázal i přes počáteční nejistotu v zásadě opak. Původnímu snímku svého neméně slavného kolegy Howarda Hawkse přidal sedmnáct minut, některé minipasáže dokázal předělat v regulérní epizodky... a i když nemám rád zbytečné roztahování a podstatně častěji si vybírám maximálně dvouhodinové filmy, výsledek je skutečně o jednu hvězdu lepší. Mnohem sympatičtější mi byla dialogová stránka, Matthau s Lemmonem opětovně potvrzují v oblasti slovních přestřelek svoji třídu, byť druhý jmenovaný zde oproti ostatním zatím viděným filmům s ním asi nejméně roztahuje svá pomyslná křídla. Walter zase není ve své prostorem malé roli tak výrazný jako Cary Grant v původním filmu, naproti tomu je ale třeba uznat, že k Jackovi se hodí úplně jiný partnerský typ, než byl neméně oblíbený elegancí hýřící podšívka. Ač jsem to s ohledem na svůj mizerný odhadovací talent nečekal, potvrdila se mi část mých slov z komentáře k původnímu filmu - scénáristická změna pohlaví rozhodně dává větší prostor pohledu na novinářskou branži, než abychom místo toho sledovali část nevyléčených bolístek z minulosti, což mi particiálně znepříjemňovalo "Jeho dívku Pátek". Naproti tomu na škodu zde nebyl vlastní Wilderův příspěvek do pléna - vzhledem k době natočení filmu totiž haličský rodák pojal dílo jako dokonalý retro pohled, od Lindbergha přes Fantoma opery, až po poctu autorovi předlohy Benu Hechtovi. Závěrem se ještě vrátím k zmínce o stopáži filmu - nejvíce se vylepšení pomocí dodatečného materiálu dotklo konce filmu. V Hawksově snímku náhlý zvrat totiž dává pocit jakési odtažitosti, zde ale vlak nedojíždí do konečné stanice způsobem přitaženým za vlasy... a ještě obsahuje vskutku nečekanou a vtipnou pointu. Své postavení tento film nemá rozhodně náhodou a ač jsem už viděl pár remaků, pro které bylo velkým triumfem, když aspoň neurážely původní zpracování (americký Oskar aj.), tak v tomto případě se tak stalo skutečně prvně, kdy mám z novějšího zpracování výrazně lepší pocit. "Společenská rubrika, knižní recenze, párkrát jsem byl i u požáru... Ale tohle je mé první oběšení." - "Buď klidný, chlapče. Pro Williamse je to také první obešění." 100% (16.08.2010)