Stalag 17

Pri sledovaní tejto snímky som bola náramne uveličená z toho, že na režisérskej stoličke sedel kráľ humoru Billy Wilder. Dôvodom je zvláštny scenár, ktorý nemusí byť pre mnohých atraktívny, keďže sa celý dej odohrával v jednom prostredí, konkrétne v zajateckom tábore s pár hercami a pomerne bez vyhrotených situácií - ak nerátam záver. Tým pádom sa dostávajú na rad wilderovské hlášky galaktických rozmerov, vtipne napísané postavy a zábavné scény. V každej jednej cítiť pevnú ruku Wildera, ktorý posúva snímku do úplne iného levelu a dodal jej pravý nefalšovaný pôvab. William Holden vynikajúci. (20.07.2010)

"There are two people in this barracks who know I didn't do it. Me and the guy that did do it."Wilder, Holden, kvalitný zvyšok obsadenie a použitie voice over-u. To sú dôvody, prečo bol Sunset Blvd. taký skvelý a prečo nie je Stalag 17 o nič horší. Scenár a.k.a. typická wilderovka - napchá svoju originalitu do hocakej témy. Ešte aj názov je neuveriteľne cool, hlavne v písanej podobe (Stalag 15 nevyzerá ani zďaleka tak dobre). Pôsobivá hudba - najmä skladba mne známa zo Smrtonostnej pasci. Skladba sa mi väčšinou spojí s filmom, kde som ju počul prvýkrát, aj keď pôvodne pochádza zo staršieho filmu (Singin' In the Rain & Mechanický pomaranč). Stalag 17 však Pascu (aj keď ju mám veľmi rád) prebíja na celej čiare a vždy, keď sa na ňu budem pozerať, spomeniem si práve na Wilderovo dielo. Aj to je jedným z dôkazov, ako veľmi tento film na mňa zapôsobil. Veľké uznanie si zaslúži Robert Strauss, plným právom nominovaný na Oscara. William Holden nie je len samostatná kapitola, je samostatná časť. Nikdy sa mi nestalo, že pri pozeraní na herca presne viem, čo si myslí, presne to zodpovedá kontextu, a on pritom nepovie ani slovo. Je to tá časť talentu, ktorá sa nedá získať, naučiť, natrénovať,... Buď to vo vás je, alebo nie je. Pravdepodobne nie je, pretože Holden toho dostal za nás všetkých. Jeden z najzaslúženejších Oscarov v histórii. K filmu nie je čo dodať, snáď len, ako by povedal sám William: "Thank You." 95% (15.09.2013)

Tento film musite brat s obrovskym nadhledem, jinak muzete byt hodne zklamani. Vtipy typu " to neni kun, ale dervis", maskovani na Hitlera, ci scena s dopisy jsou neskutecne..., clovek se nenudi. Vynikajici William Holden, ktery mimojine hraje v mem nejoblibenejsim a nejlepsim filmu Sunset Blv. Az se nechce verit, ze se natocila takova komedie o zajateckych taborech osm let po valce.--- Ve filmu Ray, kde nas dej posune do roku 1953 je na ulici kino, na kterem jsou poutace zrovna na tento film.--- (02.11.2008)

Věřím, že jako divadelní hra na Broadway to fungovalo skvěle, ale film tolik divadelní nadsázky už neunese. Eskapády "komické" dvojice zabírající podstatnou část filmu jsou totiž spíše trapné, a když klidně natřou skopčákovi obličej bílou barvou a nic se jim nestane, uvěřitelnost filmu jde pod kytičky. Tři hvězdy pouze za Holdena, který bohužel dostane dramatický prostor až v poslední třetině. On jediný je skutečně v zajateckém táboře, ostatní zůstali herecky ve frašce na Broadway. (28.12.2020)

Groteska popisující život amerických vojáků už dlouho držených v německém zajateckém táboře. Zpracovat takový motiv jako grotesku, která diváka dokáže i rozesmát, chce odvahu, zkušenost a sebejistotu. Tohle všechno Billy Wilder měl a dokázal ze sebe vydat maximum. S odstupem let od války, ale stále s patrnou touhou zúčtovat s nácky, mísí absurdní komedii s psychologickým dramatem i tragédií a dělá to mistrovsky. Příběh je vyprávěný s nadsázkou – i když zajatecké tábory pro Američany měly v reálu úplně jiný režim než koncentráky, přece jen by se k nim Němci nechovali až tak familiárně. Tahle hra je ale přípustná, protože psychika dlouhodobě vězněných vojáků nutně musela hledat aspoň vnitřní cesty úniku a pohlížet na celou situaci jako na grotesku je docela dobrá terapie. To ale nebrání tomu, aby se mezi scénami pojatými jako skeče neobjevovaly i takové, které zamrazí. _____ Zdánlivě neatraktivní námět o sedmdesáti mužích zavřených v jednom baráku uprostřed rozbahněného lágru se pomalu rozjíždí přes seznamování se s charaktery, aby získal náboj ve chvíli, kdy začne pátrání po udavači z jejich vlastních řad. Snímek je stále údernější a překvapivý obrat v závěru mu ještě dodá na síle. Závěrečná hláška Zvířete (skvělý Robert Strauss – toho Oscara, na kterého byl nominovaný, měl dostat) má údernost dobře vedeného pravého háku. ____ Mám pocit, jakoby každý zúčastněný bral film jako osobní záležitost, a proto odevzdal svůj nejlepší výkon. Vtipné dialogy, pohybová komika, jednoduchý a přesto působivý příběh. Hudební stránka, která si pohrává s motivem lidové písničky a dokáže ji vypointovat od majestátní podkresové hudby, přes řachandu, na kterou se tančí při oslavách Vánoc, až k závěrečnému vítěznému hvízdání. A samozřejmě, famózní William Holden v roli kšeftaře-solitéra, jehož charakter je dlouho nečitelný, a který svým záměrným odstupem a uzavřeností způsobí, že si spolu s jeho spoluvězni i diváci až teprve po závěrečných titulcích začínají uvědomovat, jaký typ chlapa to byl. (17.07.2015)