Strašení

Jeden nadšenec do paranormálnych javov nabuliká pár ďalších a potom idú spolu objavovať bránu do druhého sveta. Síce som nepochopil to ich vedecké bádanie, ani aké metódy používali, ale dobre, zabavil som sa celkom slušne. V prvom rade som si uvedomil jednu vec. Na strašenie nie sú treba nejak zvlášť vyčačkané technické vymoženosti a bubáci, základ rozhodne tvorí strašidelný interiér/exteriér a s ním spojené strašidelné zvuky. A pravdou je, že viktoriánske sídlo, kde postavy žili a bádali, strašilo aj samo. Tak nejak som si vždy predstavoval strašidelný dom, do puntíku a do posledného tieňa prepracované, a k tomu netreba zabudnúť ani na perfektnú kameru. Scéna s dverami ma v tomto smere nadchla. Škoda len toho naivného herectva, hlavne u hlavnej hrdinky, jej postava mi liezla riadne na nervy. Celkom spokojnosť. Silný priemer. 67/100 (07.11.2014)

Nádherné a zároveň děsivé staré sídlo se stane na několik dnů útočištěm malé skupince lidí. Každý jeden z nich má své osobní důvody k návštěvě opuštěného místa. Navzájem se neznají a strašidelný dům jen napomáhá různým nedorozuměním či neshodám, napětí narůstá a zdání, že se vše dá logicky vysvětlit, se vytrácí. Natočeno naprosto úchvatným způsobem, černobílá kombinace umocňuje tísnivé pocity, hudební podložka je zvolena velmi citlivě a herecká kreace Julie Harris je výtečná. Challenge Tour Horror, 2016. (12.01.2016)

Ikonické strašidelné filmy sú zväčša zárukou kvalitného diváckeho zážitku. Ten sa však pri Strašení tak úplne na sto percent nedostavil. Len tak zhruba na 60. Primárne pre hlavnú chybu, ktorou trpí každý slabší horor - totiž tú, že nedokáže diváka vystrašiť, ba ani vyvolať v ňom zvláštnu predtuchu, podivuhodné mrazenie, záhadu. Režisér sa snažil ako mohol, no celkove to bolo menej desivé, ako návšteva strašidelného zámku v dnešnom viedenskom Prátri. Napriek zaujímavej zápletke, v ktorej sa snaží lovec záhad získať s pomocou privolaných médií (dvoch žien) a mladého skeptika (nádejného dediča domu) dôkaz o existencii nadprirodzených síl v dome s temnou minulosťou,  záhadnými úmrtiami a zvláštnymi úkazmi v ňom. Časť filmu, kedy sa hlavná hrdinka rozhodne zobrať život do vlastných rúk a šlohne rodinné auto, silno pripomínala  úvodnú časť filmu Psycho Alfreda Hitchcocka, kde mladá sekretárka ukradne firemnú tržbu a vydáva sa autom naprieč Amerikou. (22.07.2021)

Tady byl ten hype asi moc silnej. Po skvělé zkušenosti s Taste of Fear jsem se odhodlal k dalšímu 50 let starému dílku a teď jsem trochu zklamaný. Hororová klasika Strašení se má příští rok dočkat remaku a ten budu hodně vyhlížet. O co teda vlastně jde? Na začátku filmu je nám představen barák, kde se to všechno bude odehrávat. Barák, kdezařvalo z podivných důvodů opravdu hodně lidí. Následně se na scénu dostaví historicky první vyšetřovatel paranormálních jevů, který naverbuje pár spolupracovníků a vypraví se barák zkoumat. Potuď dobré. A teď k tomu horšímu. Film je to tzv bezpointový. Ano, něčím se to uzavře, ale nepřekvapí vás to. Dále je problém v tom, že jedna z halvních "hrdinek" ve "vyšetřovacím" týmu je strašně protivná a celým filmem vás bude provázet její zoufalý vnitřní monolog o tom, že její život je naprosto v prdeli. Ve filmu jsou děsivé scény a dočkáme se i dvou moc pěkných lekaček, ale čekal jsem prostě víc. Rozhodně to není děsívé k nevydržení a ten zub času se zrovna tady podepsal dost negativně. Asi to stojí za to zkouknout, ale nedávejte si to na začátek seznamu. 6-7/10 (25.01.2014)

Dvě výtky: 1) Je to dlouhé. 110 minut je moc, zvláště proto, že to pravé ‚strašení‘ se rozjede až půl hodiny před koncem. Zbytek zabírají dlouhosáhlé dialogy o ničem, popř. o hrdinčině vztahu k matce, Freud by měl jistě radost. A za 2) Samotná hrdinka je sice solidně vyšinutá, bohužel ale do takového extrému (ukňourané monology), až to likviduje jakékoliv divácké empatie. Tudíž lepší tři hvězdičky s dodatkem, že po filmech Roberta Wise bažím i nadále, ten chlap v sobě něco měl. (08.08.2008)