Strašení

Robert Wise si během své tvůrčí kariéry vyzkoušel velkou škálu různých žánrů a vždy zabodoval - když natáčel sci-fi, vznikl legendární Den, kdy se zastavila Země. Když natáčel muzikál, vzešel z toho fenomenální West Side Story. A o dva roky později se Wise zapsal do dějin kinematografie i svým hororovým filmem Strašení. Je to snímek s nádhernou a hrůzyplnou výpravou - Hill House, tajemný dům jako stvořený pro strašení, dává základ k opravdu hororové atmosféře. A ačkoliv se ve filmu dočkáme spíše psychologického teroru (duchy rozhodně nečekejte), na působivosti Strašení rozhodně neztrácí. (26.04.2011)

Veľmi príjemný starý horor. Klasický duchársky príbeh o strašidelnom dome, kam sa vyberie partia výskumníkov. Len trochu v staršom šate. Musím povedať, že miestami je to desivejšie ako tieto nové filmy plné digitálnych efektov. Tu sú prakticky len zvuky. Žiadne hojdajúce sa lustry, plieskajúce dvere, strašidelné tváre, ľakačky... Poctivá čiernobiela ducharina. Niekomu by mohlo vadiť príliš zdĺhavé vykresľovanie hlavnej postavy, no mne nie. Stopáž 110 minút sa tiež zdá dlhá, no podľa mňa to celkom rýchlo ušlo. Bohužiaľ hrozne mi tam vadil majiteľ domu, toho by som z celého príbehu vyrazil... 80%. (26.08.2010)

Jsa nalákán poměrně vysokými hodnoceními, velmi jsem si sliboval od tohoto černobílého duchařského filmu, situovaného do prostředí bizarního historizujícího domu. Ještě začátek, cca prvních 15 minut, je poměrně na vysoké úrovni, ale pak jde křivka pozvolna stále dolů a dolů. Scénář totiž nemá hlavu ani patu, stále jen musíme doufat, že k něčemu už konečně dojde a při dlouhé stopáži je třeba přetrpět mnoho zbytečného žvanění. Tempo filmu je asi takové: krok dopředu, úkrok stranou, krok zpět a tak pořád dokola. Tomu odpovídá i závěr příběhu, který zůstává uzavřen v kruhu, v němž se děj točí. Celkově mne film hodně zklamal a proto dávám jen dvě hvězdičky v opozici k euforii, která tu dodnes v hodnocení - pro mne nepochopitelně - vládne (k 5.1. 2011 76%), i když i ty tři by byly adekvátní. Kamera byla výborná, to je třeba uznat; i herecky to bylo dobré, z postavy Theodory čišel zvláštní chlad (židovská herečka Claire Bloomová) a dlouho jsem si nebyl jist, zda nehraje nějakou roli ve spiknutí temných sil. Literární předlohu neznám, a tak je možné, že šlo o dobré natočení špatné literární předlohy. Jinými slovy: největší slabinu vidím ve scénáři. Maftíku, to se Ti opravdu zdá tento horor tak vynikající? (05.01.2011)

Perfektní práce se zvukem, střih a kamera. Dokud jsem neviěl tento film, tak jsem skutečně netušil, jak mocný dojem lze vyvolat pouhým záběrem na stěnu nebo lidský obličej. Narozdíl od svého nezdařilého remaku z 90.let tento film postrádá jakékoliv triky (nepočítám li pružné dveře), od začátku do konce nevidíte jediného ducha, a přesto je atmosféra strachu tak intenzivní, že pouhá věta "cítíš ten chlad?" vyvolá v divákovi mrazení! (alespoň já jsem toho příkladem). Přes tuto dokonalost po formální stránce jsem se nedokázal zbavit dojmu, že sleduji delší díl nějakého starého anglického seriálu. Také mi nepřišla příliš věrohodná postava doktora vedoucího výzkum v domě - jeho přesvědčení, že nadpřirozeno existuje nebylo nijak věrohodně podložené, a jeho výroky s vážnou tváří byly z počátku trochu legrační... Čímž rozhodně nechci nikoho odradit, ba naopak, dodává to filmu jakýsi lehce béčkový nádech, který mění film v naprostou nutnost pro milovníka hororů! (29.12.2004)

Kdykoliv se Martina Scorseseho někdo zeptá, jaký je jeho nejoblíbenější hororový snímek, tak odpoví, že tento. Tak takhle jsem se k tomuto filmu dostal. A po jeho zhlédnutí Martyho chápu. Neskutečně mistrná, vypilovaná atmosféra, kterou byste snad mohli řezat a prodávat do jiných (horších) filmů, kdybyste chtěli. Přesně tohle vládne tomuto hororu s velkým H. The Haunting je parádní příklad toho, že lidská mysl a představivost může být náš největší nepřítel a to nestrašidelnější, s čím kdy přijdeme do kontaktu. Film je taky ukázkový příklad ponorky a budování charakterů, na kterých nám záleží a o kterých chceme vidět víc. Film jsem viděl už dvakrát a už teď můžu s klidným svědomím říct, že to nebylo zdaleka naposledy. Atmosférická lahůdka, která i přes svůj věk (přes 50 let!) má stále co nabídnout a kterou by si měli některé "režiséři" pouštět pětkrát za den a ještě jednou na dobrou noc, aby pochopili, jak se dělá poctivý horor. 100 %. (16.01.2014)