Strašení

Na starší duchařiny koukám spíš se sebezapřením, ale tahle mi svůj kultovní status vysvětlit dokázala. Na rok vzniku až překvapivě strašidelná podívaná, kterou by hororový fanoušek neměl v žádném případě vynechat. Současně je to jeden z filmů, který staví na tom, že člověk se bojí věcí neviděných. V The Haunting opravdu žádného bubáka neuvidíte, ale bát se budete téměř se stoprocentní jistotou. Mistrovství. Horror movie of the Year (04.06.2009)

Strašenie je cvičenie. Technické cvičenie narábania s kamerou, s rôznymi uhlami, s tieňami, zoomovaním a deformovaním obrazu. Takže odporúčam začínajúcim kameramanom. Popri scenári si najviac na filmoch všímam ich atmosféru, ktorá je prostriedkom na vcítenie sa do príbehu a jeho prežívanie. V tomto filme je síce dokonalá, lenže onen scenár už po rokoch pôsobí mierne naivne a príbehu podľa mňa nepomáha nesympatická hlavná postava a obsah jej monológov, ktoré sme si mali radšej domyslieť, takto rušia. Strašenie je metafora výčitiek svedomia ohľadom smrti matky Eleanor a hľadania jej domova. Asi som nemal očakávať strašidelný horor, bol by som viac spokojný. Ono už dnes sa báť pri 50 rokov starom filme nie je jednoduché. Nejaký ten tieň ducha, alebo ľakačka by neboli na škodu. (27.07.2012)

Na svou dobu určitě velice povedený film s dusnou atmosférou strachu. 4 lidé jsou obklíčeni zdmi záludného domu, který pro ně chystá nejedno překvapení. Na filmu bych vyzdvihl hlavně kameru (na svou dobu opravdu skvělá) a práci s napětím. Často ale přicházela nuda (nestrašilo tam bohužel pořád), což hodnocení dosti kazí. Navíc vnitřní myšlenkové pochody hlavní hrdinky (mimochodem krajně nesympatické) mě vůbec nezajímaly a jen umocňovali již zmíněnou nudu. V celku mi však vychází solidní průměr, který by si neměli nechat ujít všichni fanoušci klasických "cormanovských" hororů. (11.06.2008)

Nejen "horor o domě, kde straší", ale také drama konfrontující lidi odlišných zájmů a z odlišných vrstev, kteří si účastí v podivném experimentu chtějí nějakým způsobem udělat jasno ve svém životě. Ke kvalitě tohoto filmu příspívá i to, že obsahuje snad jenom jeden trik, a to v úžasné scéně s prohýbajícími se dveřmi. (27.01.2004)

Dvě výtky: 1) Je to dlouhé. 110 minut je moc, zvláště proto, že to pravé ‚strašení‘ se rozjede až půl hodiny před koncem. Zbytek zabírají dlouhosáhlé dialogy o ničem, popř. o hrdinčině vztahu k matce, Freud by měl jistě radost. A za 2) Samotná hrdinka je sice solidně vyšinutá, bohužel ale do takového extrému (ukňourané monology), až to likviduje jakékoliv divácké empatie. Tudíž lepší tři hvězdičky s dodatkem, že po filmech Roberta Wise bažím i nadále, ten chlap v sobě něco měl. (08.08.2008)