Někdo tam nahoře mě má rád

Život se s ním nemazlil a tudíž se ani on s ničím nemazlil. Opíjející se tatík bez práce synkovi moc dobrým vzorem nebyl a maminčiny snahy o nápravu divokého rváče a zlodějského hajzlíka selhávaly jedna za druhou. Polepšovna, vězení, armáda, útěky. A pak se ocitne v ringu, rozhodně ne kvůli boxu, nýbrž pro peníze. Ovšem právě tenhle malý okamžik se stává rozhodujícím, pánové od Stillmana nejsou Neználci a ihned zavětří, že v tomhle bláznivém poděsovi něco je. Pozoruhodný snímek. P.S. První setkání s Normou považuji za jedno z nejkouzelnějších, co jsem kdy viděla. (22.11.2015)

Filmy o boxu vždycky umožňovaly představit emocionálně silný příběh jedince, který díky tomuto sportu překonal svou rozpolcenost, vymanil se z mizerného sociálního zázemí a stal se Někým. V tomhle případě poskytl filmařům možnost pořádně se vyřádit - od vynikající kamery hrající si se stíny nebo kontrasty přes sebejistou režii mistra všech žánrů Roberta Wise až po herecké výkony v čele s nasupeným a nervním Paulem Newmanem. První část je především potěchou pro oko a příběh věčného rváče a smolaře působí dost depresivně. Pak ale dojde k obratu, přidá se humor a v závěru si můžeme vychutnat tradiční souboj kdo s koho (20 let před Rockym). Ta druhá půle už je konvenčnější a absence humoru by taky nebyla na škodu, nicméně i tak je Někdo tam nahoře mě má rád jedním z nejllepších sportovních filmů se sociální tématikou (chtěl jsem srovnávat i s Kazanovým slavným snímkem V přístavu, ale ten je přeci jen o něčem jiném). (10.02.2012)

Newman mi typově do role italského boxera vůbec nesedl, rozhodně by zajímavější byl Brando, jinak je to klasicky pojatá biografie s mírnými náznaky realismu.Režisér Wise a ostatní tvůrci vyrobili normotvorný americky optimistický snímek s oslavou pracovitosti, zodpovědnosti, sebekázně (kriminálnická minulost, na tu se rychle zapomene) a individualismu. (15.03.2010)

Shlednuto tesne po revoci, kdy tehdy mam pocit ze ve stredu davali vzdy filmy legendy stribrneho platna, ale uz je to temer dvacet let, takze mozna nejsme presna, ale tyhle vecery jsem proste milovala a tohle byl jeden z filmu, na ktery si dodneska vzpominam a i na to, ze tehdy se mi to hodne libilo. Stejne jako kocka na rozpalene plechove strese. (12.03.2009)

Musím se přiznat, že jsem se k tomuto filmu dostal až teď, tj. po více jak padesáti letech. A můžu napsat pouze jedno, Paul Newman mi tady naprosto vyrazil dech. Tak charismatickou postavu, jakou zahrál, jsem dlouho neviděl. A co víc, jedná se o jeden z nejlepších boxerských filmů vůbec. Dokonalý příběh uběhne raz dva a i po několika dnech si vybavuji ne jednu, ne dvě, ale hned spoustu scének. A právě vrytí filmu do paměti, to je hlavní přednost. V tomto případě je to minimálně za 80% s tím, že to nebylo naposledy, co jsem na to koukl. Paul Newman je legenda, zde to jen a jen dokazuje. A dokazuje také to, že i tento film je legendou. Palec nahoru i za režii. (20.11.2012)