Bílý lotos

„Na pláže, pojďme na pláže, charakter se ukáže.“ Jste až nechutně bohatí a z hrabání milionů vám už hrabe? V našem luxusním resortu zaručeně zrelaxujete. Vystresovaný personál vám zajistí příjemný pobyt all inclusive, plný sedativ, adrenalinu a koňské dávky ketaminu. A kdo neví roupama co by, může si zašnorchlovat s minižraloky, zahrát si kapesní kulečník s obřími varlaty nebo si udělat selfíčko s bříškem pokojské, právě rodící v kanceláři managera. Nadšeni budou i novomanželé na svatební cestě. „Tak. A líbánky jsou v...“ vzdychla si Rachel nad Trojúhelníkem smutku, vyrytým v písku a bosou nožkou z něj udělala kosočtverec. Těšila se na romantiku a rytmické drncání manželské postele, místo toho se tu klepou jen dvě lehátka, jak na nich nudou tlučou špačky dvě Sedmikrásky. Z druhé strany se na ni zubí obtloustlá muréna, Stiflerova máma. Ale kde je miláček? Aha, támhle. Místo aby jí šeptal do ucha sladké nesmysly a honil ji po pláži, honí si triko před ředitelem hotelu a ukazuje mu prostředníček. Právě ten, kterým ještě nedávno mazlivě kroužil v její... A Rachel znovu vzdychla a palečkem udělala v kosočtverci čárku. Zatracené miliony, čert jí je byl dlužen! Zbytek života má být jen něčí trofej? Nešťastně se rozhlíží a je jí úzko. Kolem jen oceán sobectví, bezbřehá osamělost lidské duše, dusivé sevření chapadel kapitalismu a ostré zuby tchyně baracudy. Vlny prázdných životů se lámou o korálový útes a strach z utonutí v moři samoty je až hmatatelný. Seriál cynický jak úsměv žraloka a syrový jak sushi ze zlaté rybky. Aloha, pane White!    (11.05.2025)

Takový hravý barevný hopsající společenský peklo. Pod barevnou veselou nezávaznou fasádou se skrývá destilát toho nejhoršího, co západní společnost v současné době nabízí. A přes skutečnost, že tam v podstatě neexistuje pozitivní postava (snad kromě mobilodloživšího syna), je to tak skvěle napsaný, že se mi tohle letovisko plný zrůd nechtělo opouštět. Velmi osvěžující a zároveň komplexní věc. Jen ten závěr bych si představoval trochu víc procítěnej. Čtyři a půl hovna v kufru. PS: ten soundtrack je boží. (19.09.2022)

Velmi dobře napsaná i zrealizovaná záležitost, chválím, rozhodně originální, inteligentní, zábavná sonda charakterů i současnosti, pro mě to ale bylo ve finále trošku dlouhé, pomalé tempo mi už ke konci vadilo a ta ulítlá hudba nešla vydržet. 😆 Nebo bych uvítala větší vygradování, čím by se ale seriál více posunul ke Coenovské lince. Každopádně jde o věc, na kterou se nezapomíná, herecky bravurní, zardousila bych, krom mladého, všechny. A o něm ještě uslyšíme. Výborný! (31.03.2022)

"SMRT NEMUSÍ VŠECHNO ZKAZIT. NE?" Účastníci zájezdu grilovaní po snobsku. Je zvolen silně rozvláčný koncept s nulovou položkou v kategorii 'sympatické postavy', vše hustěno zásadně pod tlakem neodbytných perkusí a režijního vedení, které je buď solidní a nebo jde o diverzní akci luxusního prostředí, pod jehož dojmem (a péčí all inclusive) byla by solidní snad i práce oku-lahodící škeble, čerstvě vytažené z vod havajského souostroví... Vytlačená stolice do kufru jednoho z hostí potom vypovídá spíš o snaze laciného šokingu, než upřímné zpovědi... Ne že bych se u této scénky nezasmál. Ovšem sahat (čichat) kvůli tomu do svědomí (análů) nikomu nebudu :-) (28.08.2021)

Dokáže to být vtipné, zároveň ne otravně cynické, umí to tematizovat generační, třídní, kulturní napětí, a zároveň to nesklouzne k uřvaným statementům, zvládne to budovat napětí, zároveň to pořád působí uvěřitelně. Je to fakt úžasná jemná a chytrá drobnokresba, kdy do jednotlivých pasáží probublává ironie, která to ale neshazuje, takže to skutečně dokáže o něčem být. (19.02.2022)