Nejlepší léta našeho života

Skutečně velmi dojemný, trýznivý a zároveň vtipný a optimistický zážitek. ALE. Jen když je na plátně Harold Russel. Vždy, když se objeví tento muž s háky místo rukou, muž, který nemůže svoji přítelkyni pohladit po vlasech a kterému když se zabouchnou dveře, nedostane se z pokoje, diváka překvapí, jak odvážný a silný snímek byl o veteránech už rok po válce natočen. Bohužel ale když z plátna Homer sleze (a to se stává poměrně často), zůstane zde trochu banální a rozvleklý příběh nemanželské lásky (otec nechce dovolit své dceři, aby si něco začala s nešťastně ženatým mužem, jeho kolegou z války). Takový příběh se ale mohl stát kdekoli a kdykoli, neřeší válečné trauma a trochu odbíhá někam k romantickému melodramatu. Linka s Homerem, je nemilosrdná, psychologicky přesná, jde k jádru věci - chlapi se v ní třeba poperou v hospodě s chlápkem, který jim říká "vidíte, taková oběť.. a k ničemu!" Linka bez Homera používá všechna klišé hollywoodského studiového filmu - oči zalité slzami, nekonečné polibky, tklivá smyčcová hudba, happy end... Vzhledem k oscarové smršti a neustálému zařazování snímku mezi nejlepší filmy všech dob to asi může být každému jedno, ale pro mě z dnešního pohledu spíš průměrný snímek. A kdyby byl o hodinu kratší, taky by se nic nestalo. (06.09.2018)

Ocekavat od toho valecny film by byla chyba, protoze vlastne jedine co to s tim ma spolecneho, ze se to odehrava PO valce. Trio veteranu se vraci zpet domu a vyporadava se se zaclenenim do klasicke civilizacni reality. Klasicky Oscarovy hype tomu opet prilis nepridal, protoze cekate buhvico a ono to neprijde, ale minimalne ocenuji autentickou retro atmosferu. Ne nucenou, ne pro filmove ucely prirpavenou, ale skutecnou retro atmosferu dane doby (rok nataceni 1946). 6/10 (16.05.2011)

Wyler ve vážné poloze opět nezklamal. Klasický hollywodský styl, ale naprosto neklasický nehollywoodský obsah. Na čtyřicátá léta pořádná porce syrovosti. Je s podivem, že tak kritickou podívanou o post-válečných traumatech, na jakou jsme zvyklí spíš ze filmů 70. let, které reflektovaly válku ve Vietnamu, natočil Wyler už rok po skončení druhé světové. (03.01.2014)

Tak za prvé bych trochu upravil oficiální text distributora. To přepravní letadlo je Létající pevnost B17 a Fred Derry nebyl pilot, ale bombometčík... To jen na úvod. Válka v Evropě a o něco později i v Pacifiku skončila a hoši se vrací domů. Všichni se těší, že po letech strádání, nervového vypětí, ztrát a strachu zase začnou žít normální život. Doma je čekají rodiče, manželky děti... Říkají si, že všechno bude takové jak si to za nocí daleko od domova vysnili. Na palubě B17 se cestou do Států setká bombometčík, seržant od pěchoty a námořník, kterému uhořely obě ruce. Nyní je invalidou, místo rukou má háky a strašně by si přál aby se doma k němu chovali jako v době kdy měl obě ruce. Bez soucitu, bez odporu, bez kradmého ohlížení... Fred Derry bombometčík létající pevnosti se zase těší na svoji ženu a na klid domova, který snad zažene jeho noční můry kdy letoun s jeho osádkou se ve vzpomínkách stále dostává do palby flaku a pilot je smtelně raněn... Al Stephenson se těší na ženu, své dvě dospělé děti a doufá, že místo v bance je mu stále drženo.... Všichni se zkrátka těší domů a slíbí si, že se po zabydlení zase sejdou na skleničku... Každého proto udiví, když stojí před svým domem, proč se mu po tolika letech těžko zvoní na zvonek... Netuší, že válku s nepřítelem sice vyhráli, ale každý si bude muset vybojovat tu svou na domácí frontě. Amerika spěchala a žila totiž dál. Ráda si četla o svých hrdinech v novinách, ale dál si žila svým bohatým životem... Uvolněná místa zaplnili jiní a vracející se hrdiny náhle není kam umístit. ,,Máte nějakou kvalifikaci?'' - Umím házet bomby na nepřítele... ,,Obávám se, že to pro náš obchod není dostatečná kvalifikace..'' ---- Film skvěle kopíruje svoji dobu, kdy skutečně řada mladých mužů, expertů ve svém vojenském řemesle náhle přišla domů a byla bez práce... Tak jako na základnách a letištích stály v řadách zaparkované stovky bombardérů, stíhaček, tanků... které již nebylo třeba, protože válka skončila. Stejně to bylo s mladými muži, z nichž někteří odešli do armády hned po škole a nic jiného než bojovat neuměli... Tohle se Wilerovi povedlo ! U mne je to za plný počet hvězd! * * * * * PS. Nádhernou Teresu Wright bych si za války nakreslil pod kabinu svého Flying Fortressu. (06.04.2014)

"Things have changed"....a naspäť ich už nedostanete ani po dobrom, ani po zlom....a zmenili sa aj ľudia pod vplyvom nových skutočností. Takže pokiaľ stretnete niekoho, kto ešte uznáva "predvojnové" morálne hodnoty, netýkajúce sa osobného prospechu, držte sa ho ako kliešťa! Wyler že vraj musel zachovať na požiadavku štúdia happy end, čoho som sa dosť obával, ale po takmer troch hodinách strávených s ľuďmi, ktorí vám chtiac nechtiac prirastú k srdcu, by opak bol ranou pod pás. Vo filme sa dá toho o vtedajšej spoločnosti dosť prečítať, ako priamo, tak medzi riadkami. Film mi ale znova ukázal, ako sú si ľudia všade podobní a čo bude aj dôvodom, prečo radi pozeráme aj zahraničnú kinematografiu. Je to trochu jednoducho a divne vyjadrené, ale veď buďme radi, že je to tak. (09.05.2014)