Sběratel

Pozdní a velmi slabý Wyler. Zpočátku se zdá, že nás čeká prakticky až horrorová podívaná založená na minimalismu, aby se film následně transformoval na drama, ze kterého jsou snad i cítit květinové děti a v samém závěru se zase dočkáme jakéhosi pokusu o vysvětlení Stockholmského syndromu. Herci jsou velmi špatní a protože se na scéně objevují prakticky jen ti dva, tak si asi dovede představit, jak se jich po čase zatoužíte zbavit. Vše trochu zachraňuje úplný závěr, ale když si vzpomenu na to příšerné tvrdé světlo a nijakou dramatickou linku, nemohu hodnotit jinak než velmi podprůměrně. (16.03.2005)

U Williama Wylera je tradičné, že sa pohraje s príbehom a dokáže ponúknuť nevšedný zážitok pri prepracovanosti postáv a námetu. V tomto prípade nás uvedie na samotu, kde zberateľ ( vynikajúci Terence Stamp ) vazní mladú študentku. Nič nápadité, keby bol režisérom niekto iný. Treba uznať, že zásluhu má aj kvalitný scenár a výborná hudba. (05.01.2014)

Režisér rozsáhlého Bena Hura natočil komorní thriller o dvou hercích v jednom sklepu. V něm psychopat s vizáží Sheldona Coopera drží v zajetí krásnou zrzku, s níž by rád strávil celý život. The Collector nenabízí nějaké výraznější násilí, jako třeba příbuzné Psycho, jeho síla tkví jinde. A to jak v parádním obsazení, tak scénáři a v příjemných detailech. Stampův „Sběratel“ totiž není typický maniak, který své oběti bezhlavě mučí. Naopak. Své potenciální lásce dopřává nečekané pohodlí, kratičké vycházky, ale i respektované soukromí (před vstupem do pokoje vždy klepe). A to je na únosce hodně sympatický přístup. Dívka zachovává zdravý rozum a snaží se svého nepřítele přechytračit a zároveň nenasrat. Postupem času však samozřejmě dochází k vzájemným konfliktům, které vrcholí v poslední půlhodince. Snímek by si tak neměli nechat ujít hlavně fandové pomalých, ale kvalitních thrillerů. (04.02.2014)

Chci znát jeden důvod, proč doufat v kvalitu adaptace knihy, která se odehrává v myslích postav, nenabízí objektivní úhel pohledu a jejíž poselství není utvářeno ani tak událostmi, jako spíš tím, jakým způsobem protagonisté přemýšlejí. Nic? Já to věděla. Navíc zdejší Miranda má do té neortodoxní hlubokomyslné, elegantní a lišácké krásky asi tak daleko jako školní uklízečka k anglické královně. (09.03.2010)

Rozhodla jsem se, že se pokusím sehnat knihu a pak to třeba objektivněji ohodnotím. Ať jsem dělala, co jsem chtěla, tak hlavní představitelé mně nesedli. V mých představách kolovalo mnohem víc jiných hereckých es, kteří by to zvládly podle mého subjektivního názoru mnohem lépe. Terence na mě působil jak nevinné malé kotě sbírající nejen motýlky a postrádala jsem u něj alespoň trochu víc těch psychopatických rysů, které by celému příběhu trochu rozproudily krev. A Samantha se snažila seč jí síly stačily, ale nestačilo to k mojí lítosti nad jejím osudem. Konec konců tam měla poměrně dokonalý servis, mně do postele jídlo nikdo nenosí. Takže já bych s těmi nominacemi rozhodně tak nehýřila, ale jsem pouhý laik. (14.04.2014)