Funny Girl

Ano, je pravda, že je to klasika. Klasika s výbornou Barbrou Streisand. Ale dívat se dvě hodiny na perfektně fungující manželství a potom zjistit, že je všechno úplně jinak, je postě zklamání. Vážně. Ale stále trvám na pěti hvězdičkách. Sám příběh je trochu chudý, tedy můžete mi někdo říci, o čem to vlastně je? Jenže ono to funguje. Příběh o skvělé herečce a zpěvačce, kterou hraje skvělá herečka a zpěvačka a pardon ten výraz, debilovi, který je až ošklivě hubený (hledím na detaily, jsem hrozná, já to vím) a pár dalších ,,mihnoucích se'' postav je sice jednoduchý, ale jen toto stačí k úžasnému filmu. Vtipnému, chvílemi smutnému, tedy dojemnému, ke kapesníků sahat nemusíte (pokud nemáte rýmu, samozřejmě, to si, prosím vás, ten kapesník raději vezměte!), ale vtipy vás dostanou ze židle, slibuji! ,,Kdo sem snesl to vejce?'' (27.12.2011)

Barbra Streisand jako hlavní hrdinka Fanny je okouzlující - vtipem, půvabem, zpěvem. Nevadí ani delší stopáž a pokerová vášeň jejího partnera Nickyho. Hlavní hrdinka přece musí trpět, jak říká Fanny. Její prostořekost připomíná podobné postavy - Lízu Doolittleovou nebo Vivian z Pretty Woman. I když si Fanny dokáže dělat před novinářin legraci z Nickyho prohřešku, na oslovení "slečno" reaguje jednoznačně. (06.07.2010)

Znovu jsem se rozhodla podívat se na tuto starou klasiku. Film se mi líbil už poprvé, ale teď musím uznat, že lepší hodnocení je rozhodně na místě a že takové filmy, jako je tento, prostě obdivuju. Musím především vyzdvihnout herecký výkon Barbry Streisand, který tu vyloženě bije do očí, nejen tím, jak hraje komika, ale tím, jak hraje silnou a charakterní ženu, která si dokáže dělat legraci sama ze sebe. Barbra Streisand není zrovna typická kráska, ale dohání to velkou dávkou charismatu a vlastně jako ženská mi přijde sympatičtější, než jakákoli jiná vyumělkovaná hollywoodská kráska. Funny Girl je oproti americkým filmům co se točí dnes na naprosto jiné úrovni, má kouzlo, má eleganci a švih. Zahrnuje nejen krásné písničky zazpívané naprosto dokonalým hlasem hlavní představitelky, ale doplňuje se zde příběh na jevišti, rodinné prostředí, láska, ale takovým nenuceným přirozeným způsobem. Nevnucuje nám happy end, který by každý čekal, příběh je spíš natočen celkem syrovým způsobem... nebo jak to říct... tak nějak ne šetrně. Nastavuje nám pohled na to, jak se všechno mění, ale že ne vždycky to vyjde nebo končí dobře a o tom je život. A Funny girl si proto vážím. (23.04.2011)

Pokud někomu není jasné, co je vlastně na té Barbře tak strašného, měl by se podívat právě na Funny Girl. Není to dobrý muzikál, ale za jistých okolností by byl alespoň snesitelný. Kdyby byl natočen o patnáct let dřív, mohla v roli Fanny zářit Debbie Reynoldsová. O pět až deset let dřív to mohla být Shirley MacLaineová. To se bohužel nestalo, a tak musíme vzít zavděk Barbrou. Je strašná. Má hlasový fond, má komický talent, má dokonce i svůj zvláštní půvab. Hrozné ale je, jak na to pořád upozorňuje. Ve zpěvu jsou to všechny ty afektované přídechy, přivřené oči, házení hlavou atd. V hraní přehnaně emotivní zkraty v jednotlivých scénách (často během jediné věty), aby každý viděl, jak je schopná "střídat dramatické polohy". To, co by dobrá herečka vyřešila drobnou intonační nuancí, Streisandová prodává rozmáchlým teatrálním gestem. Bohužel právě za tuto roli dostala Oscara, což ji zřejmě utvrdilo v tom, že to dělá správně. Začátek filmu (a hlavní hrdinky u divadla) je ještě zábavný a docela svěží, ale pak už to jde od desíti k pěti skrz nekonečné množství lyrických songů a zpatetizovaných banalit, jako vystřižených z Pytlákovy schovanky, ale myšlených tentokrát vážně. 30% (27.07.2006)

One-woman show Barbry Streisand, která ukazuje v plné nahotě, proč ji lidé v Hollywoodu nenávidí. Její sebestřednost a ego čiší z každého záběru, kamera ji vždycky zabírá tak, aby byla centrem všeho okolo, co scéna, to nové opulentní šaty, nový účes, všichni ostatní jsou odsunuti na vedlejší kolej, protože nikoho nepustí ke zpěvu, takže nejde ani o klasický muzikál, protože tu chybí TI DRUZÍ. A je to škoda, protože právě scény ze Ziegfield Follies patří k vrcholům filmu, neboť na jevišti se Barbra musí alespoň trochu přizpůsobit celku. Funny Girl není špatný mix zpěvu, romance a pohádky o tom, jak prostořeká chudá dívka ke slávě přišla, jenže Wyler nebyl schopný odkázat Streisand do patřičných mezí a ukočírovat její ego. (07.05.2011)