Jak ukrást Venuši

Klišé ,,Takové filmy se už dnes netočí´´ je právě zde na místě. Dneska by už kdekomu připadala podobná zápletka přetažená za vlasy. A není se čemu divit. Jenomže do tohoto typu filmů, který mě ponořil do krásného old schoolovového filmového světa, ve kterém mi bylo hezky se přesně hodila. Celkově je tohle taková typická šedesátková šarmartní komedie jak má být. S trochou jemného humoru, kusem napětí i nenucené romantíky a velmi pěkného zasazení do kouzelné Paříže. Největší podíl na celé kouzelnosti má ale především Audrey Hepburn s Peterem Ó´Tollem na které je radost pohledět. Audrey je  tady fakt stylová (už jenom ty oblečky.:D), vypadá skvěle i v nedbálkách uprostřed noci a Peter skvelě hláškuje.   Naivita Audrey a vychytralost Petera se dokonale doplňuji a sledovat je dohromady mě neskutečně bavilo. Spolu teprve vytvořili pořádně půvabné herectví.:o   Audrey s takovým moodraktým sympaťákem jsem si přece nemohl nechat ujít.:o Divácké dilema jsem měl jenom mezi originalem s krásnými hlasy Audrey a Petera, a původním dabingem  s krásnými hlasy Švormové a Munzara, ale nakonec  zvítězily originalní hlasy a film jako celek mě naladil do velmi příjemné nálady, která mě ani po několika hodinách od zhlédnutí neodpustila. (15.05.2020)

Kdo by to byl řekl, že spojení dvou zcela nevinných slov, jakými jsou odborná expertíza, vyvolá u dvou počestných padělatelů, pardon občanů, takový šok, že :-) Lupičská oddechovka made in W. Wyler se snovým hereckým obsazením, tj, křehkou kráskou (byť už to zdaleka není ta „naivní holčička“ z Roman Holiday, ale životem otřískaná dáma-její herectví dostává další rozměr) s roztomile předstíraným nevinným výrazem, která rozsvítí každý snímek- A. Hepburn coby počestnou dcerou Nicole a sympatickým (příležitostným) zlodějem P. O’Toolem resp. S. Dermottem. Třetím do party je zde H. Griffith coby otec Nicol, vášnivý to umělec a sběratel, ochotný (bez nároku na honorář) zapůjčit širší veřejnosti i největší klenot své sbírky. Nebo je to všechno trošku jinak? Vše vypadá tak jednoduše a nenuceně, že jeden dostane hroznou chuť rozdělat si taky sadu barev resp. vzít do rukou kladivo a majzlík a podělit se světem o nového (dosud neobjeveného) van Gogha resp. Michelangela. Ostatně kvalitního umění není nikdy dost a že z toho i „něco málo kápne“ je příjemný to bonus a koneckonců i spravedlivé uznání (vašich) kvalit, nemyslíte? Navíc ta pověstná chemie mezi ústřední dvojicí tu funguje spolehlivě a k tomu návdavkem bonus v podobě chytrého (v rámci žánru) scénáře resp. nenucených dialogů, které netahají za uši, nedělají z diváka vola a ještě (po)baví (jemně) inteligentním humorem. [malá ochutnávka – „Fascinating. What’s your growth factor?“] Zdá se to jako celkem prachobyčejná věta, že? Souhlas, jenomže ústy „ohromené“ (E. Wallachem) A. Hepburn, to dostává další rozměr, mající za následek upřímné cukání v obou koutcích vašich úst. Nevím jak vám, ale mně tohle (občas) ke spokojenosti stačí. Už pouze kvůli faktu, že zcizení Venuše (narozdíl od „kradení Dagmary“) si milerád kdykoliv zopáknu. Tam i pouhopouhá prvotní projekce je o jednu více, než by bylo zdrávo, že Jaroslave?! 80% (03.06.2013)

Na Audrey Hepburn jsem kromě těch kukadel nikdy nic neobdivoval, ale tady je naprosto úžasná. Nejen fyzicky, samozřejmě. Pojem "chemie mezi hrdiny" definuji podle Venuše, protože to, co tihle dva předvádějí, to s léty nestárne, zraje jako víno a hraje jako klavír PETROF (lokálním patriotům "Nazdar";)). A pak ty výtečné scénky s otcem umělcem...super zábava od začátku až do konce. Jo a pak taky troška romantiky, ale to nevadí:) Dávám 90%. (15.08.2007)

Děsně příjemná komedie. Taková poameričtělá, ale plná evropských rolí a francouzského prostředí. Ameriky tam ve skutečnosti pochytáte hrozně málo. A je to vlastně dobře, protože celou tu dobu, co jsem na překrásnou Audrey a charismatického Petera koukal, pořád jsem myslel na Růžového panthera. U filmu mi bylo krásně. Dlouhá scéna samotné krádeže je prakticky nezapomenutelná. Nejenom, že legrace, ale také důmyslná krádež. Klobouk dolů. (20.12.2013)

Audrey Hepburn mi svojí hereckou polohou mnohem více sedí ve vážných, nebo alespoň né nablblých rolích. V jak ukrást Venuši se pohybuje přesně na hraně a první polovina filmu mě spíše utvrdila v tom, že Audreyiny nablblá děvčata nejsou mým šálkem kávy. Poté se ale rozehrává dobrá zlodějská komedie a celý film posouvá do polohy, kterou mám opravdu rád. Jsem si ale jist, že kdybych na film narazil ve večerní hodině v televizi, užil bych si ho naplno. 7/10 (20.12.2012)