Bílý šum

K mému komentáři k této podívané si vypůjčím kousek z recenze jednoho z mých místních oblíbených uživatelů, kde píše, že ho tento film bavil v pasážích, kde se mluvilo jeho řečí, naopak ale vůbec nedával úseky, kde se mluvilo řečí jiného kmene. Já mám s touto podívanou totiž podobný problém, jen tedy s tím rozdílem, že na mě se řečí jiného kmene mluvilo od první do poslední minuty a já jsem tak jen při závěrečných titulcích, po neuvěřitelně ubíjejících dvou hodinách, čučel do prázdna a říkal si, mám já tohle sakra vůbec zapotřebí? Jako upřímně, tento snímek šel totálně mimo mě, vůbec nechápu jeho smysl, jeho význam, co tím chtěli tvůrci říct, pro mě to představovalo jen bezduché sledování pohybujících se postaviček, s hubou plných keců, které mi ovšem také nic neříkali, nic mi neoznamovali, nikam ani neposouvali děj, i když jako pozor, tohle vlastně ani žádný pořádný děj nemá, všechny postavy se zde navíc chovali a jednali zcela nepřirozeně, excentricky a chaoticky, pointu filmu jsem samozřejmě očekávaně též naprosto nepobral, na mou obranu ovšem ani nevím, jestli to nějakou pointu vůbec mělo a žánrově se jinak jedná o zcela nezařaditelný snímek, jelikož nic, podle čeho by ho šlo někam zařadit, se zde prostě nevyskytuje. Bílému šumu jsem každopádně dal šanci jen kvůli Adamu Driverovi, jehož výkon se zde dá sice jako jediný považovat za alespoň nějaké pozitivum, nicméně to ostatní je tak moc mimo, že to před tím mým nekompromisním ryzím Odpadem! nezachránil nakonec ani on. (28.02.2023)

Na striedavo vzrušujúcom a vyčerpávajúcom pokuse Noaha Baumbacha skrotiť komédiu smrti Dona DeLilla ,,Bílý šum" je veľa čo oceniť, v neposlednom rade odvážny duch a ambície, s ktorými sa scenárista a režisér a jeho herci vrhajú do zložitého materiálu. Ale len málo v tomto epizodickom šialenstve zasiahne cieľ tak dobre ako divoká sekvencia titulkov. 6,5/10 (18.03.2023)

Baumbachovy nejlepší filmy se vyznačují dokonalou ekonomikou hereckého výrazu a jeho stylové inscenace. Jsou tak precizně seskládané, až se tato preciznost (alespoň pro mě) stává hlavní předností celého filmu a zastiňuje vše ostatní. White Noise je v tomto směru vůbec nejextrémnější Baumbachův film. Jedná se v podstatě o muzikál, v němž postavy nezpívají a kolektivní taneční číslo přichází až se závěrečnými titulky, nicméně s kteroukoli replikou se zde zachází jako se silně muzikálním, precizně rytmizovaným prvkem, který je v dokonalém souladu s těmi sousedními. Nečetl jsem DeLillovu předlohu, takže nevím, jak moc věrný film to je (ale prý hodně), nicméně mnohokrát si lze všimnout, že dialogy i monology se rýmují - ne vždy, ale dost často na to, aby bylo zjevné, že jde o koncepční pravidelnost. Hysteričnost a absurdita DeLillových románů je tak jiného rázu, než třeba v Cronenbergově Cosmopolis. Nabývá takřka hudebních rozměrů a působí spíše podprahově: je nám po celou dobu jasné, že "něco je jinak" případně "něco je špatně", ale těžko hned dokážeme říct přesně proč. Proč svět White Noise působí tak zvláštně, proč je tak zcizující a zároveň pohlcující (přistoupíme-li na jeho stylizaci). Zhruba od půlky jsem při sledování více méně přestal řešit, co přesně postavy říkají a už jsem se jen opájel jejich přednesem a mizanscénou (barvy!). Tohle je film, v němž bych se chtěl nimrat a analyzovat jej záběr po záběru, kdybych na to měl čas. White Noise je někde mezi Wesem Andersonem, Caraxovou Annette a Cronenbergovou Cosmopolis, ale zároveň nepřipomíná ani jedno. ______ Poznámka pod čarou: White Noise má kupodivu hodně společného s Eyes Wide Shut. V obou filmech jsou zcela zásadní barvy, nejen ve vztahu ke konkrétním postavám a motivům, ale také ve vztahu ke společnosti a konzumerismu. Vánoční světýlka na konci Kubrickova filmu příznačně ožívají v nákupním centru, kde Cruise a Kidmanová zdánlivě "procitají" ze zlého snu, ale ve skutečnosti v něm nadále setrvávají: hledají útěchu ve chrámu konzumu, kde mohou nadále procházet světem s "očima dokořán zavřenýma" a být loutkami všemocných neviditelných elit. Baumbachův film spojuje duhovou pestrobarevnost také s prostorem supermarketu, který také představuje jedinou zdánlivou jistotu moderních amerických rodin, do níž mohou unikat před nebezpečným, nepředvídatelným vnějším světem. V obou filmech navíc procházejí ústřední manželské páry krizí důvěry: žena mimo dohled manžela vstupuje do sexuálních dobrodružství s cizími muži (ať už skutečných nebo imaginárních) a zhrzení muži nejsou schopni se s tímto ohrožením plně vyrovnat. V obou filmech je jejich snovost podprahová neboli subliminální. Ano, White Noise je Baumbachův Eyes Wide Shut a dost možná jeho zatím vrcholné dílo (ukáže čas). (02.01.2023)

Neviem čo to bolo... Ok, asi film, ale o čom?? Keď sa mi asi pred týždňom na Netflixe spustila krátka ukážka z filmu, vravím si wau, prišla nejaká novinka s Adamom a nevyzerá to zle. Bola to ukážka, kde auto nekontrolovateľne pláva dole riekou, k tomu rodina pokope, malé deti..., ok to bude určite dobré... Lenže...Prvé minúty boli také...zvláštne. Chvíľu chytľavé potom nudné. Bude to o Hitlerovi? asi nie...O Elvisovi...nie...Katastrofický!..., uff, ale iba chvíľu. Možno rodinný... Aha už viem, o manželskej nevere! O chvíľu na to niekomu Adam Driver vystrelí mozog na záchode...!! No do p..., to vyzerá nejako vážne, kurva asi thriller, už z toho mám v hlave trochu bordel! Nakoniec to nebola ani vražda..., som zúfalý. Boli tu dobré momenty, miestami výborné, ale celé je to jeden nesúrodý guláš, kde si režisér nedokázal ukočírovať príbeh a to čo chce divákovi prostredníctvom filmu povedať.  Dialógy ako už spomenul  Enšpígl je tiež kapitola sama o sebe, chvíľu ľudské, chvíľu intelektuálne prekombinovaná nuda. Celkovo strašne nevyvážený guláš, mix žánrov a nálad. 40%. (10.01.2023)

Že je Noah Baumbach solitér Andersonovského (ne, nemyslím Hanse Christiana) střihu, jsme si už tak nějak zvykli….ale tohle je zase úplně jiná planeta. Absurdní černá satyra, která s nadhledem a inteligencí komentuje vážné problémy. Sebeukáječská horská dráha. V jednu chvíli jste na vrcholu blaha a vzápětí se ocitáte v cizí zemi, kde se mluvím jiným jazykem, než je vám přirozené.  Každopádně na to, že tahle mysteriózní dramedie trvá asi týden a čtvrt jsem vyvázl bez vážnější újmy a to se cení. (02.02.2023)