Dlouhá míle

Na seriál si už spomínam len matne, čo ale viem isto že Ondrej Vesecký bol môj detský hrdina, z výšin padol až na samotné dno, odtiaľ musel padnúť ešte nižšie ako sa dá aby sa pomaličky pozviechal, posledný diel bol ale ešte dokonalejšý ako som si myslel .... SPOILER / prísť o titul majstra sveta v maratone aby zachraňoval život svojho protivníka / SPOILER ... treba dať klobúk dole (17.07.2013)

Jako dítě si samozřejmě nejvíce vybavuji závěrečnou epizodu a scénu v tunelu. Vůbec jsem si nepamatoval, že nejdůležitější linka je přátelství Veseckého a Klánského. Taky tam máme solidního zmrdéčka Brzobohatého a jeho protiklad Čepka. Ženské jsou tu bez výjimky mrdky, hlavně ta, co dala přednost Vašutovi. Ovšem až na Alenku:) Nejvíce mi imponuje návrat na vrchol ze dna, dobrý byl i závod s tramvají. Ondřej říká, co si myslí, a leckdy mu to způsobí těžkosti. Nakonec ale zmrdi utřou. Odcházet se má v nejlepším. (07.06.2021)

Drama od začátku do konce v každém díle a každém záběru podporované napínavou hudbou. Nevím proč, ale podmínka pro vstup postavy do děje bylo asi, že se každá musí chovat jako totální idiot. Hlavního hrdinu, přestože evropského medailistu, každý posílá furt na hřbitov (zkuste to říci třeba Šebrlemu), přičemž on půlku seriálu klesá do hrobu, aby v druhé půli svůj pád trochu přibrzdil a v posledním díle zčistajasna vystoupal až na samotný vrchol, který ještě překročil tím, že zůstal s "umírajícím" protivníkem v tunelu (aniž by mu jakkoli pomohl), přestože jsou kolem kameramani a další lidé a tím všem ukázal, že starost o soupeře je přednější než nějaký trapný světový titul. Kdo z nás by to udělal... Přesto musím říct, že násilná dramatičnost u mne slavila úspěch a seriál, na který museli herci hodně trénovat, mne několikrát doslova přikoval k obrazovce. (28.10.2009)

"Víš, co by to bylo, kdyby chlap z našeho baráku vyhrál Mistrovství světa? Přinejmenším by tady spravili výtah a vymalovali barák." I to je důvod fandit československýmu sportovci. Já mám sport rád, vášnivě ho provozuju, se zájmem se na něj dívám a tak jsem si seriál ze sportovního prostředí nemohl nechat ujít při premiéře v Československý televizi. Bylo tam všechno - hodní, zlí, talentovaní, pedanti, líní, přející, závidící, doping i běžeckej závod s tramvají. Co chtít víc? Možná špetku věrohodnosti, možná míň předvídatelnosti a možná o třicet kilo lehčího maratonce, ale já jsem se přitom rozhodně nenudil. (04.07.2021)

Ještě než se režisér Jiří Adamec umělecky naplno rozvinul v režírování estrád a ,,zábavných" pořadů na Nově a než různé ty Cesty domů a Pojišťovny štěstí odhalily jeho skutečný talent, natáčel kdysi před sametovou revolucí řemeslně kvalitní, byť mnohdy na ideologickou objednávku vznikající televizní seriálové projekty (vzpomeňme především propagandou skrz na skrz prosáklé Rodáky, ale i dobovou ideologií mírně čpící Sanitku). Dlouhá míle pak vlastně v ohlédnutí rekapitulujícím jeho uměleckou tvorbu patří k tomu nejlepšímu, co tento tvůrčí duch kdy natočil. Pokus o vhled do psychologie vrcholového sportu podpořený řadou ucházejících hereckých výkonů (ale i sportovních - kupříkladu sekvence z posilovny Svatopluka Skopala či inscenované záběry z atletických závodů, které vypadaly hodně autenticky), trochu překvapivý casting a tři zajímavé skupiny herců - skuteční charakterní herci (autentický Čepek, Radoslav Brzobohatý, ale koneckonců i představitel hlavní role Svatopluk Skopal...), režisérovi oblíbenci (především Jan Čenský obsazený už ve Zkouškách dospělosti) i herci-neherci a nakonec i herečtí bafuňáři (Petr Haničinec, Jan Teplý ...), kterým jsem jejich hrdiny vlastně věřil ze všeho nejvíce, protože v podstatě nikdy nic jiného než bafuňáře nehráli... Jiří Adamec prostě umně kolaboroval jak s minulým režimem, tak i s tím současným. Všichni komentátoři, kteří si tady na čsfd tak často stýskají nad tím, jaké že se dříve před rokem 1989 točily duchaplné seriály a co že se točí dnes, by si měli uvědomit, že je všechny točí dokola stále jeden a tentýž člověk... (09.08.2011)