NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

Uteklo to jako voda. Rok 2024 je téměř u konce a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří nejlepších filmů a případně taky tří nejlepších seriálů / minisérií podle některých z nejoblíbenějších uživatelů ČSFD. Již pátým rokem je doplňují i vybraní členové týmu administrátorů, kteří pro vás tento web pomáhají tvořit. Jejich výběr letošních počinů je pozoruhodně rozmanitý. Letos do našich topek přispělo celkem 38 uživatelů, každý svůj výběr samozřejmě opět opatřil krátkými (a v některých případech ne úplně tak krátkými) komentáři, aby přiblížil, proč se mu každé zvolené dílo tak líbilo.

 

A jaké snímky se v těchto žebříčcích nejvíce opakovaly? S celkovým počtem 11 hlasů se nejzmiňovanějším oblíbený filmem roku 2024 stalo výpravné sci-fi Duna: Část druhá. Explozivní spektákl Denise Villeneuveho zkrátka v kinech naprosto zabodoval. Na těsném druhém místě se s 10 zmínkami objevil satirický horor Substance režisérky Coralie Fargeat, jenž mnozí oslovují jako kinozážitek roku. O pomyslné třetí místo se pak dělí se 6 zářezy Chudáčci i české Vlny a nedaleko za nimi jsou s 5 zmínkami také díla Anora, Furiosa: Sága Šíleného Maxe a komerční hit Deadpool & Wolverine.

 

Co se televizní tvorby týče, na pomyslném vrcholu topek uživatelů se objevila rovnou dvě seriálová díla. Shodného počtu 7 hlasů se totiž dočkala jednak chválená česká kriminálka Metoda Markovič: Hojer, ale taky americký komiksový spin-off Batmana pod názvem Tučňák. Na druhém místě by se s 5 zmínkami objevila netflixovská černobílá minisérie Ripley a na čtvrté pozici díky 4 hlasům videoherní seriálová adaptace pod názvem Fallout. No a jaké pak jsou jednotlivé topky konkrétních uživatelů? Necháte se některými výběry třeba inspirovat při doplňování letošních restů? To se dozvíte níže. Připravte se na dlouhé rolování, máme pro vás totiž tentokrát rekordně dlouhý výčet.

 

agentmiky

Filmy:

Vlny – Jsem nesmírně rád, že se česká tvorba v některých případech dokáže vyrovnat světovým produkcím. Jiří Mádl doopravdy přišel s něčím, na co můžeme být hrdí. Herecky působivé, po stránce technické možná ještě působivější. A hlavně to poodkrývá temnou část naší historie, kterou by měl znát každý český občan. Brilantní.

Kaskadér – Do kina jsem na to šel s nevelkými očekáváními. Ale dostalo se mi komplexní odpočinkové zábavy, jakou jsem u filmu už nějaký ten rok nezažil. Chemie mezi Ryanem Goslingem a Emily Blunt, to je to, co z filmu udělalo podívanou, ke které se vždy rád vrátím.

Sněžné bratrstvo – Španělé se vyznamenali. Nečekal jsem, že si film užiju o tolik více jako jeho staršího amerického brášku s přízviskem Přežít. Technicky možná to nejlepší, co v roce 2024 šlo na velká plátna. Herecky velice silný zážitek. S ještě silnějším zakončením, které vás prostě přinutí k hlubšímu zamyšlení.

Seriály:

Metoda Markovič: Hojer – V tom našem malém rybníčku mě dlouho nic tak nenadchlo. Herecké výkony, kamera, střih – to vše na podobné úrovni jako to nejlepší ze západní produkce. Parádní práce po všech stránkách. Režiséra Soukupa budu odteď bedlivě sledovat.

Tučňák – Colin Farrell je neskutečný herecký chameleon. Jen díky němu se z Tučňáka stalo něco, o čem se v kinematografických kuloárech bude mluvit ještě roky od premiéry. Takto kvalitní počin jsem nečekal ani v těch nejoptimističtějších snech.

Tokyo Vice (Série 2) – Spojení neonového Japonska, produkce HBO a Michaela Manna prostě nemůže dopadnout špatně. Pokračování posunulo všechno ještě o kus dále oproti první řadě. Ansel Elgort naprosto skvělý. Doporučuje 10 členů Yakuzy z 10.

 

Algernons

Filmy:

Duna: Část druhá – Filmový zážitek, jaký tu dlouho nebyl a nebude. Ultimátní audiovizuální počin, který toho v sobě skrývá víc, než se na první dobrou zdá. A opravdu nejde jen o pěkné obrázky. Epika, která i teď po devíti měsících stále rezonuje.

Železní bratři – Fascinující příběh, který mě svým provedením dostal mnohem více, než bych kdy čekal. První polovina nás příjemně seznamuje se světem a rodinou Von Erichů. Druhá polovina je zdrcujícím rozpadem s nadějným a pravdivým poselstvím.

Kneecap – Energický, dravý a originální. To je příběh vzniku skupiny Kneecap, bojující za zachování irštiny. Film vás svým stylem a energii hodí do dob začátku Dannyho Boylea a Guye Ritchieho. Tematicky silný příběh, který vás chytne, rozesměje, baví a neustále překvapuje.

Seriály:

Sobík – Silné, lidské a upřímné nahlédnutí do zmatené psychiky člověka potlačujícího trauma. Naprosto otevřená zpověď, která je impozantně převedena na obrazovku. Scénář, režie i herecké výkony jsou totální strop. Tohle musí každý zpracovat sám a na vlastní oči.

Tučňák – Sonda do světa i duší gothamské mafie, která je scenáristicky dál jak Batman (2022), přitom si udržuje stejnou ponurou atmosféru filmové úrovně. Konečně má Colin Farrell ikonickou velkofilmovou roli, která funguje a využívá jeho herecký potenciál na 100 %.

Medvěd (Série 3) – Tenhle skvost z kulinářského prostředí s každou sérii roste. A až zde tvůrci pro mě našli ten ideální balanc mezi těmi kuchařskými, podnikatelskými a lidskými strastmi i radostmi.

 

Anthony

Filmy:

Vlny – Už dlouho se mi nestalo, aby v mé topce byl český film, ale Jiří Mádl to dokázal. Skvělé napsané, skvěle zahrané. Hodně působivé bylo ztvárnění srpnových dní – taková oživlá historie – použití kamery, zvuku a střihu bylo dokonalé. Přál bych mu alespoň nominaci na Oskara.

Konkláve – Uzavřený prostor naplněný výbornými herci, kteří jsou navíc vybavení velmi dobrým scénářem. Napínavé, chvílemi i vtipné. A zajímavá hudba.

Zóna zájmu – Filmů o holocaustu už bylo hodně, divák by si řekl, že už se nedá přijít s ničím originálním. A pak přijde Zóna zájmu. Hodně působivý kontrast idylického života ve vysněném domě a zahradě s děsivými zvuky zvenčí. Pro divácký zážitek je zásadní mít alespoň základní povědomí o tom, co byla Osvětim a co se tam dělo. 

Seriály:

Metoda Markovič: Hojer – Víc než detektivní rozplétání případu jsem si užíval herecký koncert Petra Uhlíka a hlavně Petra Lněničky. Postava vyšetřovatele Markoviče je opravdu fascinující.

Fallout – Mé oblíbené téma, postapo zase jinak. Skvělá úvodní scéna s atomovými hřiby. Nakonec mi sedla i hodně zvláštní kombinace brutality, absurdnosti a humoru.

Tučňák – Skvělé doplnění světa Batmana, tentokrát bez Batmana. Zato s úžasným Colinem Farrellem. V podstatě mafiánském vyprávění a la Kmotr v komiksovém provedení. 

 

Azurose

Filmy:

Substance – Filmový zážitek roku. Něco takového se nezapomíná. Trailer vydá za tisíc slov.

TKT – Letos mě velice oslovily coming of age filmy. Šikana je špatná, to všichni víme. Ale podat to divákům stylem, který zaujme všechny věkové skupiny a bude šokovat na každé minutě je opravdu majstrštyk. Tohle bych povinně promítal ve školách.

Vlny – Čeští filmaři nabídli film, který reprezentuje napříč světem. Něco takového česká audiovize potřebovala jako sůl. Bez pochyby český film roku – a jsem si naprosto jistý, že bude pro mnoho dalších lidí.

 

Cival

Filmy:

Anora – Romantika, gangsterka, komedie i psychologické drama v jednom, oslňující lehkostí, inscenační samozřejmostí i hereckou precizností. Ideální propojení realismu s pohádkou. 

Chudáčci – Lanthimos jede! Výtvarně vypucovaná záležitost, která je stejně tak prvoplánově zábavná, jako i myšlenkově stimulující. Zasloužený Oscar pro Emmu. 

Substance – Videoklipově řízná záležitost, která oslňuje svojí formální intenzitou i přepáleným odskokem k body hororu. Krásný trest za slintání nad krasavicemi.

 

Claudel

Filmy:

Emilia Pérez – Pozoruhodný a fascinující filmový zážitek francouzského režijního génia Audiarda. Spojení netradičního, avšak silného příběhu s ještě netradičnější formou vytváří pevný a nezapomenutelný celek. Všechny tři hlavní představitelky doslova hrají jako o život, což je umocněno vynikající hudbou a nápaditou choreografií tanečních scén. Žhavý kandidát na Zlatý Glóbus i Oscara.

Rivalové – Dlouho tvrdím, že všichni, kdo se nachomýtli k seriálu Euforie, mají aktuálně o kariéru postaráno a nabídky se jim jen hrnou. Zendaya je rozhodně jednou z nejvýraznějších tváří a konečně svůj nejsilnější výkon dokázala srovnat také i ve filmu. Studená, drsná, dominantní, bezskrupulózní, suverénně vládne celému snímku napěchovanému tenisem a energickou hudbou. Luca Guadagnino dokázal natočit příběh milostného trojúhelníku z tenisového prostředí nesmírně dynamickým způsobem, že divákovi děj zběsile uteče až do nádherného uměleckého finále.

Anora – Ačkoli jsem na rozdíl od předchozích dvou snímků neudělil plný počet, Anora do té trojice NEJ snímků roku 2024 patří a patrně bude soupeřit s Emilií Pérez o hlavní ceny. Oceňuji, že Sean Baker poskládal dohromady velmi funkčně a efektivně více žánrů a jako celek působí kompaktně, to se každému jen tak nepovede. Mně osobně nejvíce vyhovoval energický a euforický úvod filmu a dramatický závěr, nesedla mi úplně prostřední část, jež podle mě sklouzávala zbytečně místy až k parodii. Výkon Mikey Madison nemůže nechat nikoho chladným, její obrovská zarputilost, s níž bojuje za své štěstí, ve mně rezonuje ještě dodnes. 

Seriály:

Medvěd (Série 3) – Naprosto ojedinělý seriálový úkaz, nezařaditelný, originální a fascinující nejmenším detailem. Jako zarputilý fanoušek seriálu Shameless jsem se obával, jestli si dokážu Lipa představit v nějaké jiné roli a ještě k tomu seriálové. Jeremy Allen White ale neposkytne ani na vteřinu příležitost přemýšlet o někom jiném, než o šéfkuchaři Carmeym. Samostatnou kapitolu představuje Jamie Lee Curtis v roli Carmeyho psychicky nevyrovnané matky - objeví se v seriálu jen v několika dílech, zvláště v tom vánočním a to stojí za to. O hercích ostatně platí totéž co o seriálu Euforie - všichni přehrabují nabídky vidlemi, takže aby Medvěd brzy nenásledoval osud Euforie a přeplněné kalendáře hlavních představitelů neohrožovaly natáčení dalších sérií.

Sex O´Clock (Série 2) – Sympatický počin z prostředí Zlína, jenž si dokázal udržet vysokou laťku i v druhé sérii. Sázka na mladé neokoukané herečky a herce doplněné o známé tváře vyšla na jedničku. Téma milostných a sexuálních trablů v našich končinách nemá ještě úplně na růžích ustláno, proto se úspěch Sex O´Clock dá vyvažovat zlatem. Další skvělý úspěch Voyo.

Zrada – Slovenská verze úspěšného britského seriálu jde hodně až na dřeň a dává vyniknout hereckému mistrovství mé oblíbené Kláry Issové a Milana Ondríka. Hlavní téma potvrzuje, že milostné vztahy jsou na světě tou nejkomplikovanější disciplínou a dokáží člověku ve vteřině změnit život od základu. 

 

darkrobyk

Filmy:

Vetřelec: Romulus – Jednoduše proto, že vetřelčí universum miluji a hlavně - tenhle film mě vrátil do úplných počátků, což se mi velice líbilo. Někdo by řekl, že šlo o vytěžení prvních dvou filmů, já to ale viděl spíše jako poctu. Skvělý vizuál, akce, hudba - zkrátka spokojenost.

Substance – Možná pro mě nejlepší filmový zážitek roku 2024, kde je dokonalé úplně všechno. Vynikající herecké výkony, D. Moore překvapila svojí odvahou a hereckou vyzrálostí, skvělé speciální efekty a body horory já rád.

Heretik – Psychologický horor vyžadující od diváka soustředěnost a přemýšlení se tak často v poslední době nevidí, navíc s výbornými hereckými výkony. Temné a napínavé.

Seriály:

Rod Draka (Série 2) – Jako fanoušek literární i filmové Písně ledu a ohně si užívám i Rod Draka. Fantasy mající všechny atributy žánru. A draci? Ti nemají chybu! Samozřejmě oceňuji i intriky, které jsou rovněž základem literární předlohy.

 

DaViD´82 

Filmy:

Chudáčci – Karel Zeman pro 21. století aneb emancipace Frankensteinovy nevěsty skrze originální "pornosatiru", která umí znovu a znovu tnout do živého; někdy i doslova.

Stovky bobrů – Happy Tree Friends: The Movie meets O človíčkovi.

Menus plaisirs - Les Troisgros – Všechno, co jste chtěli vědět o tří hvězdičkovém tak trochu mramor seroucím francouzském rodinném michelinském resortu, ale báli jste se zeptat. Aneb sedmé nebe pro procesní analytiky.

 

Djkoma

Filmy:

Rivalové – Sport, mládí, sex.

Substance – Přímočarost, lacinost, klišé? Moderní doba si žádá opakování několika starých konceptů a motivů.

Deadpool & Wolverine – Několik let jsem se v kině tolik nezasmál.

Seriály:

Tučňák – Kdo by věřil, že je to jen ta malá nezajímavá postava z filmu? Přitom se kolem ní postaví vynikající příběh.

Fallout – Nejlepší seriálová adaptace hry za poslední dobu? Nepochybně. Opravdu skvělá zábava, která si udržela ducha předlohy.

Yellowstone (Série 5) – Poslední sezóna si zaslouží poděkování.

 

Ediebalboa

Filmy:

Hrabě Monte Christo – Velkoryse odvyprávěna klasika, okořeněná pár špetkami invence, aniž by zaniklo její původní kouzlo. Smekám před režisérským duem, které tímto dílem povýšilo z mušketýrů na krále současné francouzské kinematografie.

Kneecap – V Severním Irsku ani dnes nemají na růžích ustláno, tak proč se k tomu kreativně nevyjádřit, a to prosím rovnou v irštině. Ústřední trio přitom nemá talent pouze na peprné rapové texty, nýbrž i na hraní, protože svými sebejistými výkony Kneecap bez zaváhání sekundují i severoirské herecké ikoně Michaelu Fassbenderovi. Tenhle rozjívený fakáč slovutnému britskému impériu mě mimořádně bavil, dokonce včetně hip hopu, jenž je pro mě jinak hudbou, kterou bych si normálně ke psaní recenze pustil až jako jednu z posledních.

Duna: Část druhá –- Ne, Duna pro mě stále není lovebrand. Nemohu jí ale upřít, že letos se mi na ní (hlavně díky postavě Chani) napojovalo emočně daleko snáz než posledně. Když k tomu přidám opět dokonalou vizuální opulentnost, pevné Villeneuveho režisérské vedení i nezklamávajícího Zimmera, docházím k závěru, že na ten vrchol uplynulého roku zkrátka patří.

 

Enšpígl

Filmy:

Hrabě Monte Christo – Filmový bůh roku 2024.

Chudáčci – Při úrovni současné kinematografie a cenách za vstupenky do kina si divák často připadá jako chudáček, ale jsou i výjimky třeba Chudáčci.

Duna: Část druhá –  Dámy a pánové, a blockbusterovým králem roku 2024 se stává... Denis Duna Villeneuve.

 

EvilPhoEniX

Filmy:

Duna: Část druhá – Úžasně hypnotické a transcendentní grandiózní dílo epických rozměrů. Audiovizuálně je to bezchybné, spojení Fraser/Zimmer velmi funkční, všechny ty obrovské monumenty, stroje, červi až hypnoticky úchvatné a hudba nádherně trhá uši a vyvolává zimomriavky. Nejlepší blockbuster sci-fi posledních let.

Chudáčci – Nejlepší Yorgos Lanthimos. Působivý steampunk svět ve viktoriánské éře s nádherně namalovaným podnebím (opravdu z některých scén by si divák nejradši udělal doma obraz), má to originální myšlenku i spousta zajímavých nápadů (ty kříženci zvířat jsou dokonalé), má to velmi silný herecký cásting. Willem Dafoe, Mark Ruffalo i Ema Stone září. Spousta černého humoru, je to perverzní, zvrácené, velmi zábavné... Tady se zkrátka sešlo všechno. Masterpiece.

Rozzum v divočině – Můj animovaný instant crush. Nejkrásnější a nejemotivnější film roku. Celý film jsem v kině prořval. Nádherný soundtrack i animace, vygradované akční finále, humor, silné charaktery postav. Emocionální nálož.

Seriály:

Death's Game – Hlavní hrdina za sebevraždu prožívá za trest smrt v jiných 13 životech, kde musí uniknout smrti. Excelentní originální námět, našlapaná akce, emotivní konec, humor, zvraty. Korejský masterpiece. Letošní Mmust see.

Senna – Závodní seriálový masterpiece na styl Le Mans a Rivalů o nejlepším závodníkovi všech dob, brazilském outsiderovi Ayrtonu Sennovi, který šokoval svět. Výborná záležitost, extrémně zábavná a návyková, skvělé závody, dobrý tempo, dobře zahraný hlavní hrdina. Velmi užito.

Slovo pacana – Přesná reprezentace ztracené generace. Nečekaná pecka z Ruska na konci 80. let z drsné Kazaně, kde probíhá boj mladých sígrů o teritorium a celý seriál je protkaný spirálou násilí a drsných rvaček, kde buď jsi blbeček, který je šikanován všemi, anebo se staneš chlapem a přidáš se do gangu, kde fungují drsná až vězeňská pravidla. Úžasný a drsný zážitek.

 

Filmmaniak

Filmy: 

Hrabě Monte Christo – Velkolepý návrat evropského dobrodružně-historického velkofilmu v chytře adaptovaném klasickém příběhu o lásce a pomstě, jehož autoři se jej nebáli ozvláštnit o moderně působící žánrové atrakce, vypravěčské hry s diváky a relativizující prvky a stvořili tak dechberoucí, napínavou a elegantní poctu starosvětské filmařině, která ale zároveň disponuje větší energií a tvůrčí nápaditostí než mnohé současné blockbustery.

Umírání – Skvěle natočený, mistrovsky napsaný a precizně zahraný rekviem za skomírající rodinné vazby o různých podobách zpracovávání duševních strastí, ale také o empatii a vzájemném pochopení, v němž komplexní postavy řeší netriviálním způsobem vzájemné vztahy a komplikované problémy spojené s prací, nemocemi, opatrováním dětí a různými formami umírání ve vší složitosti, kterou s sebou život přináší.

Ještě nejsem, kým chci být – Formálně osvěžující, autorsky hravý a technicky vytříbený český dokument, jehož univerzálně srozumitelný příběh o hledání domova a osobní identity je sestavený z tisíců fotografií, které demonstrují dobu a život v Československu v letech 1968 až 1989 a jejichž autorka v nich s překvapivou otevřeností obnažuje kromě svých myšlenek a mnohdy dost intimních zážitků i sama sebe a zachycuje tak svou fyzickou proměnu i vlastní profesní vývoj v průběhu času.

 

Gemini

Filmy:

Duna: Část druhá – Pokračování epické a do detailů vymazlené podívané pokračovalo ve stejných měřítkách kvality... až do finále, které mi přišlo ve srovnání s libůstkami jako Giedi Prime nebo Chalametovou až démonickou exhibicí na fremenském sněmu najednou takové nějaké slabé... moc rychlé a nevyužívající nahromaděný potenciál. I tak to ale byl vynikající zážitek.

Deadpool & Wolverine – Naprosto nekompromisní festival nekorektního humoru od úvodních titulků po ty závěrečné. O překvapení tu není nouze, o krev a ošklivé úrazy taky ne. Sice už to mělo míň společného s filmem, který má nějaký děj, a místy působilo víc jako seriál skečů, ale ty sakra stály za to (a navíc se to dá omluvit cestováním mezi časovými liniemi atd.). A aby to nebylo jen o zábavě, je tam i část k zamyšlení o fungování zábavního průmyslu, o práci s hrdiny nebo o práci hrdiny. Jako vyvrcholení trilogie parádní.

Vlny – Další z příkladů toho, když se dlouhá léta příprav a poctivé práce spojí do něčeho výjimečného. Tentokrát do FILMU, ne do dokumentu. Vlny jsou skvěle zrežírovaná reportáž o stavu (ne)svobody slova a její síle dávat naději. Naprosto chápu, co slýchám od svých známých, že byli v téměř plných sálech, kde se sedělo do konce titulků a tleskalo... no, abych zůstal odkazu Vln věrný, vězte, že já byl koncem srpna na projekci od 14:30 v multikině, bylo tam tak třicet lidí, namnoze vybavených všemožným občerstvením, a do konce titulků (kde se ještě něco dozvíte) nás zůstalo asi deset. Přitom nevím, co by ta zejména dnešní omladina chtěla víc. Dostali špičkově technicky zvládnutý a zahraný spektákl, u něhož nijak nepocítíte, že má víc jak dvě hodiny. Ale pocítíte leccos jiného... Uzavírám rok 2024 konstatováním, že Pelíšky by měli dávat každý rok na Vánoce a Vlny každý rok 21. srpna. To je taková moje "Dobře míněná rada" ;) 

 

Goldbeater

Filmy:

Nosferatu – Robert Eggers to zas dokázal! Z nového Nosferatu udělal autorsky unikátní snímek, bral si přitom vybrané motivy z draculovské předlohy i z filmu z roku 1922 a následoval klasickou mapu příběhu, kterou si však vyzdobil po svém. A musím říct, že i když příběh znám, za celý tenhle rok mě tolik nemrazilo v zádech jako při sledování tohohle počinu. I když není hrabě Orlok zrovna na scéně, jeho přítomnost (nebo chcete-li jeho stín) je cítit z každého dalšího záběru. Naprostá spokojenost!

Furiosa: Sága Šíleného Maxe – Furiosa bude historicky jedním z těch mála prequelů udělaných naprosto správně. Její příběh dokonale funguje sám o sobě, je dost odlišný od svého předchůdce, akce je výjimečně nápaditá a choreografovaná, worldbuilding je opět široký a unikátní. Nahlédneme do fungování postapo světa, rozdělení jednotlivých frakcí, logistiky jejich spolupráce. Celý snímek zkrátka funguje dojmem, že má za sebou ještě celou další neviditelnou backstory všeho a všech, což mnohým současným "mělkým" blockbusterům naprosto chybí.

Substance / Anora – Třetí místo musím rozpůlit. Obdivuhodné je, že ačkoliv jde v obou případech o velmi jednoduchou a přímočarou zápletku, její natažení na téměř dvě a půl hodiny nějakým způsobem funguje a k tomu má neskutečný tah na bránu. Hlavní herecké skupinky Demi Moore, Margaret Qualley i Dennis Quaid či Mikey Madison a její noví východní přátelé předvádí naprostou tour de force, každý z nich přitom úplně jiným stylem. U obou filmů dojde na několik opravdu hodně výživných sekvencí a finální půlhodinka Substance je vyloženě sledem scén roku!

Seriály:

Tady Zodiac – Co si budeme povídat, Netflix ty true crime série umí. Tady Zodiac je informacemi a novými pohledy zainteresovaných osob nabitý portrét legendárního zabijáka, jehož příběh je dodnes obestřen tajemstvím, ačkoliv tohle dílo se ho snaží o něco víc poodhalit, a to i za účasti a přispění Roberta Graysmithe, mimo jiné autora předlohy a zároveň hlavního protagonisty Fincherova Zodiaca. Tím pádem tahle kraťoučká minisérie klidně může fungovat jako takový doplňující companion piece k zmíněnému výbornému hollywoodskému filmu.

 

hirnlego

Filmy:

Krystal času – Láska k filmu musí zvítězit nad rozpočtem a nenávistí <3

Drby – Historicky první vtipné využití kondomu v kinematografii.

Umělec v hladovění – Úplně normální h̶o̶u̶b̶o̶v̶e̶j̶ ̶č̶a̶j japonskej film.

 

IviDvo

Filmy:

Substance – Nejoriginálnější, nejzábavnější, nejvíc překvapivý se skvělou Demi.

Porotce č. 2 – Film, který mě nejvíc donutil se zamyslet...

En fanfare – Taková nejmilejší komedie, která dojala a zároveň zahřála u srdce.

Seriály:

Metoda Markovič: Hojer – Poutavý, obohacující, divák nahlédne do ČSR kriminalistiky.

Monstrum - Příběh Lylea a Erika Menendezových – Skvělé krimi, které mě bavilo od začátku do konce se skvělými hereckými výkony... příběh, který donutí přemýšlet.

Ripley – Nové zpracování Talentovaného pana Ripleyho, skvělá forma vyprávění, realistická, velmi mrazivé... skvělé herecké výkony, převážně Andrewa Scotta.

 

J*A*S*M

Filmy:

Chudáčci – Nejpřístupnější, ale o nic méně osobitý Lanthimos. Kanonáda nápadů, která letos neměla odpovídající konkurenci.

Duna: Část druhá – Velké díky Villeneuvovi, že udržuje naživu blockbustery, které nejdou cestou komiksové infantility. S první částí jsem měl pár problémů, ve dvojce si to všechno sedlo.

Substance – S náskokem nejlepší letošní žánrovka. Málokterý smutný film dokáže být takhle zábavný.

Seriály:

Ripley – Jediný letošní seriál, který by si zasloužil projekci na filmovém plátně.

Metoda Markovič: Hojer – Česká televizní událost, kterou si budu pamatovat hlavně kvůli fenomenálnímu výkonu Petra Uhlíka.

Temná hmota – Na třetí pozici jsem měl víc vyrovnaných kandidátů, ale nakonec volím Temnou hmotu, která i přes rozpačitý začátek dokázala ukázkově vygradovat, epizoda Jupiter je sci-fi masterpiece.

 

Jeoffrey

Filmy:

Duna: Část druhá – Největší a nejlepší kino zážitek roku. Velkolepá výprava, nádherný vizuál, skvělé nazvučení. Výborná druhá část skvělé adaptace jedné z mých oblíbených knih.

Rozzum v divočině – Nejlepší západní animovaný film tohoto roku. Vizuálně krásný, chytře a citlivě napsaný, milý a sympatický.

Look Back – Nejlepší anime film tohoto roku. Velmi silný, hluboký a inspirativní snímek o dvou dívkách, které kreslí mangu. Vizuálně unikátní a velmi propracovaný.

Seriály:

Šógun – Největší seriálový zážitek roku. Zdařilá adaptace jedné z mých oblíbených knih. Velmi povedená sonda do japonské kultury a dějin. Silné drama se skvělými hereckými výkony.

Dandadan – Nejšílenější zážitek roku a nejlepší anime roku. Bláznivé, psychedelické, neskutečně originální, vizuálně podmanivé. A zároveň jedna z nejlepších romantických komedií.

Fallout – Nejstylovější adaptace roku. Skvělá zpracované nahlédnutí do světa videoherního Falloutu, který mám velice rád. Podařilo se věrně zachytit atmosféru i celkovou bizarnost. Výborné herecké výkony v čele s Waltonem Gogginsem.

 

JFL

Filmy:

Něžní metaláci – Jednak odzbrojujícím způsobem empatický animák o dospívání s úchvatně účelnou minimalistickou kresbou. Díky bezprostředním komentářům a prožitkům trojice teen metaláků v řadě přede mnou při projekci na Anifilmu také nezapomenutelný kino zážitek.

Rally Televize Estráda – Loutkový Jackass. Divoká kreativita brain-stormingu a brain-fartingu fláknutá na plátno bez ohledů na cokoli a kohokoli, podřízená pouze maximě zběsile se bavit možnostmi tvorby a neomezovat se neduhy rozmyslu a vystřízlivění.

Stovky bobrů – Grandiózní mix hraného slapsticku, estetiky rané kinematografie, logiky animovaných grotesek, videoherního vyprávění a DIY kreativity, co i po všech zhlédnutích s různými diváky na roztodivných akcích (nebo možná právě díky nim) zůstává největší srdcovkou a osobní radostí.

 

Jokolo

Filmy:

Až na věky – Když už filmy tepou do psychologizace postav, málokdy se to povede tak, aby to bylo uvěřitelné. Norskému filmu Až na věky se však povedlo dostat se hluboko pod kůži hlavní hrdinky a na molekuly rozpitvat její vztah, až to bralo dech. Emotivní a ryze empatický vhled do skvěle zpracovaného vztahu.

Stovky bobrů – Propojení pocty starým groteskám s hrdinskou odysseou a videoherní mechanikou. S láskou dělaná laskomina, kde je v každém políčku narváno tolik nápadů, že by pro to jiné komedie zabíjely. Originální a svěží film, který graduje a baví po celou dobu stopáže.

Jiný člověk – Sebastian Stan definitivně ukazuje, že je skvělým hercem. Jiný člověk mu dal možnost ponořit se do směsi Kafky a noiru, kde se výjimečně dobře daří kombinovat černou komedii s jízlivým dramatem. Pozoruhodný film, který i skrze prvky body hororu nepříjemně tepe do diváka.

 

KarelR

Filmy:

Bastard – Mads Mikkelsen jede sázet brambory a… je z toho parádní skoro-westernové drama o tom, jaká je cena za cílevědomost a jak těžké může být ji neustále platit.

Zimní prázdniny – Čarokrásná dobovka, v níž Alexander Payne rozehrává širokou škálu lidských emocí. Giamatti měl dostat Oscara!

Anora – Syrová festivalovka o těžkém údělu sexuálních pracovnic? Ale kdeže, Sean Baker natočil sympaticky neurvalou dramedii, která má daleko víc trumfů, než člověk čeká.

Seriály:

Rivalové – Nenápadná britská pecka, které vzala Jane Austenovou a ohnula ji do osobité mozaiky o malé televizní válce v 80. letech. David Tennant snad neumí šlápnout vedle.

The Agency – Chladné špionážní drama, po kterém mě dvojnásob štve, že šla filmová kariéra Michaela Fassbendera do kytek. Comeback, prosím, a hned!

Mr. & Mrs. Smith – Naivně jsem čekal seriálovou verzi akčňáku s Bradem a Angelinou, výsledná vztahová studie ale byla mnohem zajímavější, než by mě kdy napadlo.

 

Krouťák

Filmy:

Kneecap – Ultimátní irská euforie. Trainspotting vibe pocítíte hned v prvních minutách a nemám nejmenších pochyb, že se z filmu v příštích letech stane podobný kult. Na celém filmu je neskutečně cítit radost z tvorby, ať už té hudební, nebo filmově-příběhové. Poprvé za nějakých 14 let, co jezdím do Karlových Varů na festival, jsem zašel na stejný film dvakrát.

Vlny – Mádl vytáhl svůj režisérský um na úplně novou úroveň. Ano, téma je už 100x vytěžené a pro náš národ obzvlášť bude zřejmě navždy citlivé. Nicméně způsob, jakým dokázal celý 131 minutový příběh poskládat, skvěle k němu doladit hudbu, srdečným způsobem připomenout, že nic za daného stavu není (a ani nemůže být) černobílé a to vše bez sklouznutí k lákavému patosu? Wow. Mám radost, že se filmu daří i v zahraničí.

Chudáčci / Furiosa: Sága Šíleného Maxe – Poslední místo si dělí zástupci jak artové, tak mainstreamové zábavy. Chudáčci byli prvním zjevením hned ze začátku roku. Fenomenální (místy) společensko-kritická odysea úžasné Emmy Stone a jednoznačně nejlepší film Lanthimose. Tolik nápadů i barev... Nutnost zažít na plátně - to platí ale i pro Millerův návrat mezi bohy akčního filmu. Furiosa byla pro mě jedno z nějvětších překvapení roku a jeden z nejkomplexnějších akčních výplachů, na který jsem rovněž musel do kina znovu a který funguje nejen jako příspěvěk do Mad Max universa, ale i jako samostatně stojící film.

Seriály:

Shógun – Ze seriálových novinek mi v hlavě letos utkvěl pouze tento velice zdařilý náhled do japonské kultury. Úžasné scenérie, epické souboje i nutná dávka intrik jsou samozřejmostí. Se vší zvědavostí čekám na druhou sérii.

 

Malarkey

Filmy:

Deadpool & Wolverine – Nejlepší hollywoodský blockbuster letošního roku. A vůbec nevadí, že byste měli mít poměrně přehled v těch marvelovských hrdinech. Naopak, je to dárek pro všechny, co už nečekali, že Marvel se někdy vzchopí. Upřímná sranda ve všech ohledech, jež je zároveň i dárkem pro všechny filmové fanoušky, kteří se s Marvelem již několik let baví... a trnou.

Vlny – Nejzásadnější česká událost minimálně poslední dekády. Téma, které by navždy mělo rezonovat českou společností. Nebo je minimálně nutností si je i pro svojí důležitost pro mladší generace neustále připomínat. Natočeno ale moderně a se zaujetím. To já vždycky hodně cením.

Duna: Část druhá – Neexistuje velkolepější filmařina, která by letos vzešla z americké produkce. I když, pravda, zase tak moc jich z pera těch za louží také nevzešlo. Nicméně, čeho se chopí Denis Villeneuve, tak je standardně klenot. Navíc tady si dovolí dělat po vzoru otce Duny - Franka Herberta - s hlavními hrdiny doslova psí kusy. A diváci mu to stejně žerou. No a já se ptám - kdo z Vás v Hollywoodu to má, co?

Seriály:

Ripley – Netflix zdaleka není záruka kvality, to už jsem si zvykl. Nicméně toto osmidílné zpracování filmové klasiky Talentovaný pan Ripley je tak nápadité a silně řemeslné, že by byla hrozná škoda ho vynechat. Krásné scénáristické kolotoče a geniální kamera. Co víc si přát?

Dokonalý cizinec – No a když už jsem u těch scenáristických kolotočů a geniální kamery, tak podobné vzrůšo (zde navíc umocněné smyslnou sexualitou, kterou svede snad opravdu jen Alfonso Cuarón) jsem zažil i zde - u Dokonalého cizince. Skvostná záležitost, kde u sedmi epizod jsem se kochal, ale zároveň i trnul. Ach, jak mi ty emoce v dnešním filmařském řemesle chybí...

Smysl pro tumor – A nebyl by to můj žebříček, kdybych tu nezmínil i to nejlepší z českých luhů a hájů. Osmidílná, sic ne úplně originální (jedná se o remake belgického originálu), ale do českých reálií perfektně zasazená záležitost, která má obrovský přesah a pomohla kusu české populace otevřít oči na téma rakoviny. Navíc s výbornými hereckými výkony nové herecké generace a jednou naprosto klíčově zvolenou postavou v podání Jirky Bartošky. 

 

Matty

Filmy:

Amerikánka – Filmový úkaz, energická smršť obrazů, které díky barevným a jiným vodítkům postupně umísťujeme na mapu vedoucí k jádru traumatu.

Ferrari – Filmařsky bravurní životopis založený na dualitě a kontrastech – rodina vs. byznys, manželka vs. milenka, rychlost vs. zastavení a melodramatický afekt.

Zóna zájmu – Extrémně relevantní, formálně radikální portrét každodenního zla a nevšímavosti.

Seriály:

Černá holubice – Originální mix špionážního thrilleru, černé komedie a melodramatu.

Mr. & Mrs. Smith – Vražedně dobrá vztahovka plná překvapivých zvratů a černého humoru.

Ripley – Výborný slow burner, který se knižní předlohy pevně drží v rovině obsahu i stroze popisného stylu.

 

novoten

Filmy:

Hrabě Monte Christo – Moderní v tématech, staromilské v čarokrásné výpravě. Příběh, co zná každá generace, nyní ve svém nejlepším zpracování. Mládí přece vždy spěchá, aby mohlo být šťastné. 

V hlavě 2 – Dospělý animák, u kterého se dojme divák třináctiletý, třicetiletý a rád bych věřil, že i devadesátiletý. Ten přirozený vývoj pokračování a jeho vyprávěcích schémat, ta technická stránka, ze které oči přecházejí? Nedoceněná podívaná. 

Království Planeta opic – Jedinečný úkaz mezi velkorozpočtovými blockbustery. Klidný, humanistický, přemýšlivý a přesto obrovský a výbušný. 

Seriály:

Už nebudeme mlčet – Španělská jednohubka, silná ve své nenápadnosti. Narazit se na ni dá snad jen náhodou, ale o to silnější dojmy zanechává, ať už pohnutkami pro sebeúctu, introspekci a vůbec pro to, aby se k sobě lidi nechovali jako hovada. Banálně znějící myšlenka, která se rozprostírá do několika subtémat, které mě nenechaly v klidu ani na okamžik. 

Záchranáři L. A. (Série 7)  – Procedurálek sleduju víc, ale právě tahle se dokáže neustále vyvíjet. I v osmém roce vysílání překvapí a notoricky známé postavy přiblíží ještě o něco víc. 

Terminator Zero – Bláhově jsem se domníval, že notoricky známý svět už po šesti filmech a mnoha vedlejších produktech nemá šanci překvapit. A pak se objeví anime, které zaprvé připomíná Ghost in the Shell a zadruhé přináší do světa boje proti Skynetu nejlepší příspěvek za dlouhá léta, dost možná i od těch devadesátých.

 

Othello

Filmy:

Zóna zájmu – Noční můra o nás všech, kteří v rámci zachování pohodlí dokáží koexistovat s absolutním zlem za zdmi svých opečovávaných zahrádek. Jeden z nejdůležitějších filmů této i budoucí dekády. 

Dokonalé dny – Punkový film pozdního kapitalismu. Do všudypřítomného bojiště směšných ambic hlavní hrdina Hirayama vůbec nenastoupí. Místo toho čistí hajzly, poslouchá hudbu a sní o ševelících listech. Ať se ostatní třeba poserou.  

Amerikánka – Dlouho jsem neměl tak autentický pocit, že se scéna svévolně odtrhla od filmařů a začala žít vlastním životem, přičemž kamera se jí začala spontánně a pokorně přizpůsobovat. Děcka si tančejí jak chtěj, občas někdo laškovně mávne do objektivu a ty dvě holky zatím odjíždějí na vagónu někam pryč a volají "Jsme volný! Běžte všichni do prdele!"

 

POMO

Filmy:

Anora – Anora je komedie, jaké nevznikají, a drama, které obnaží srdce odkud to nečekáte. Absolutní knokaut a dojetí.

Strange Darling – Karetní hra s divákem brilantně poskládaná tak, aby gradovala zvědavost a ve správný moment překvapila - moc střihové skladby manipulovat subjektivní vnímání publika.

Substance – Coralie Fargeat to roztočí do nečekaných obrátek - psychologicky vnitřním konfliktem hlavní postavy, i žánrově po vzoru klasických splatterů. A to do takřka transcendentálního body horor spektáklu!

 

Quint

Filmy:

Furiosa: Sága Šíleného Maxe – Nezvykle odvyprávěný akční blockbuster s románovou strukturou, která ne každému sedne. Upovídanější než předchozí Šílený Max: Zběsilá cesta, ale příběh a postavy jsou stále rozvíjeny převážně v nemluvených scénách, a to i v rámci propracovaných akčních scén, natočených s maximální soudržností i v těch nejchaotičtějších momentech.

Duna: Část druhá – Denisovi Villeneuveovi se jakžtakž podařilo zadaptovat komplexní, těžko zfilmovatelnou předlohu bez toho, aniž by diváky zahltil dlouhými vysvětlujícími dialogy. Místo toho se soustředí na silné vizuální momenty, doprovázené podmanivou hudbou Hanse Zimmera. Filozofická hloubka předlohy se sice trochu vytratila, ale takhle monumentální film, který vyžaduje návštěvu kina s velkým plátnem a kvalitním ozvučením, hned tak neuvidíte.

Kaskadér – Extravagantní, skoro až autobiografická (režisér David Leitch začínal jako kaskadér) pocta zašlé éře osmdesátkových akčních blockbusterů a čím dál víc opomíjeným kaskadérům, a vlastně i docela ostrá reflexe toho nejhoršího na současném filmovém průmyslu. Film sice sám sebe občas trochu podkopává neustálou snahou vše zabalovat do silné vrstvy metahumoru a sebeironie, ale pořád je to zábavnější než většina současných akčních blockbusterů.

Seriály:

Ripley – Zatímco předchozí adaptace Talentovaného pana Ripleyho stály spíše na dialozích, minisérie Ripley se více soustředí na to, co se děje mezi nimi. Osmihodinová stopáž Stevenu Zaillianovi umožnila něco, co by v celovečerní verzi nebylo možné. Například sledovat dlouhé (až půlhodinové) hitchcockovsky napínavé scény bez hudby a jediného slova, v nichž se hlavní postava téměř v reálném čase zbavuje mrtvol. Seriál nikdy nevysvětluje, co Ripley dělá. Nutí diváka pozorně sledovat každý jeho krok a všímat si toho, čeho si Ripley všímá. Na seriál od Netflixu vskutku nevídaně odvyprávěné a ještě k tomu černobílé. 

Tučňák – V současné záplavě šablonovitých komiksových filmů podobné zjevení jako před pár lety Joker. Zatímco Joker čerpal inspiraci z filmů Martina Scorseseho Taxikář a Král komedie, tak Tučňák zase vychází z Rodiny Sopránů a Zjizvené tváře a důmyslně kombinuje kriminální drama, plné morálně komplexních postav, se známým komiksovým světem. Životní role Colina Farrella.

Uzumaki – Zhuštěná animovaná verze vynikající komiksové předlohy pro ty, kdo jsou líní ji číst. Tvůrcům se i navzdory výrobním problémům podařilo zachovat vizuální styl předlohy a vystihnout její znepokojivou podstatu. Animace sice občas mírně pokulhává, ale i tak je to vizuálně ohromující kombinace body hororu s lovecraftovskou kosmickou hrůzou, přesvědčivě evokující pocit bezmoci postav stojících proti nepochopitelným a nepřemožitelným silám.

 

Radek99

Filmy:

Vlny – Nejlepší český film poslední dekády.

Konkláve – Volba nového papeže coby sofistikovaná metafora boje o moc. Originální komorní thriller.

Občanská válka – Antiválečná postapo road-movie napříč rozkladem polarizované americké společnosti.

Seriály:

Metoda Markovič: Hojer – True crime pošmak.

Fallout – Nápaditě stylizovaná a inovativní herní adaptace.

Nedostatek důkazů – Můj oblíbený subžánr - recyklovaná detektivka řízlá soudním procedurálem.

 

RUSSELL

Filmy:

Substance – Ekvivalent horské dráhy.

Nosferatu – Gotická slast.

Mord – Esence češství.

Seriály:

Metoda Markovič: Hojer – (Ne)obyčejná kriminálka, která dlouhé týdny hnízdila v mé mysli.

Mr. McMahon – Naprostá povinnost pro každého fanouška wrestlingu.

Tady Zodiac – Occamova břitva Arthur Leigh Allen.

 

Spiker01

Filmy:

Deadpool & Wolverine – Má očekávání a natěšenost byla tak obrovská, že snad ani nešlo splnit. Na třetího Deadpoola jsem čekal 6 let, a ačkoliv původní dějové zápletky zůstaly nedořečené a byly nahrazení team-upem s Wolverinem, ta nostalgie a potěšení z postav, které máme rádi, bylo zkrátka bezbřehé a v kině jsem seděl 3x. Pro mnoho lidí pochopitelně přespříliš infantilní, pro mě definice kvalitního blockbusteru a spotřební zábavy pro masy.

Furiosa: Sága Šíleného Maxe – George Miller mě i na ještě starší kolena opět dostal a vlastně úplně jinak. Servíruje naprosto prvotřídní vysokooktanovou akční jízdu, která i kvůli možná až moc přefouklé dvou a půl hodinové stopáži umí i zvolnit, ale když pak dojde na tu nejdelší v předposledním aktu, vyloženě mi spadla čelist. O to více zamrzí další velký kasovní propadák posledních let, po němž už se do tohoto světa jak tak nepodíváme.

Rebel Ridge – Jelikož pravděpodobně hodně kolegů zmíní druhou Dunu, rozhodl jsem se vyzdvihnout tenhle zapomenutý klenot od Netflixu, jež se stal pro mě největším překvapením letošního roku. Kvůli nízkému hodnocení zde jsem dokonce chtěl film přehlédnout a nebýt recenzí, tak se tak možná i stalo. Až zpětně mi došlo, že to pravděpodobně bylo způsobeno trailerem, který sliboval akční flák a těm se mimo kina už v podstatě vyhýbám. Velmi mě překvapilo, že jsem v podstatě od začátku byl zaražen do sedačky a to mě skoro nepustilo až do konce a zajímalo mě, co se bude dít dál. Aaron Pierre je na roli jako stvořený (neumím si představit odevšího Johna Boyegu), žral jsem mu všechna jeho rozhodnutí i bojový Rambo výcvik. Jeremy Saulnier je neznámý režisér, kterého ale začínám postupně vyhledávat, jelikož podobně sebejistých projektů na Netflixu moc nevídáme a tady je hezky vidět, jak si režisér šel za svou vizí a perfektně ji naplnil. Mnohdy jsem si vzpomínal na skvostný Blok 99, atmosférou, ale i kvůli Donu Johnsonovi, který je tu opět za pořádného parchanta a je skvělý.

Seriály:

Tučňák – Mezi zklamáními od HBO v podobě 4. řady True Detective a právě končící Dunou se jedna pecka od nejznámější kabelovky v mém osobním žebříčku urodila. Byl jí namaskovaný Colin Farrell v napínavé gangsterce, která mě uchvátila jak vizuálně, tak příběhově. Vlastně mě až šokovalo, jak moc dobře se podařilo přenést stylizaci svého předchůdce a jak přesně to každý týden odsýpalo. Z nejzbytečnějšího projektu se stal jen z projektů celého roku.

Lioness (Série 2) – Nespavec Sheridan (asi fakt nemá dost a i si tu zastřílí) si pro nás připravil další skvost a ačkoliv první řada se u mě zvedala až postupně, do té druhé jsem byl vtažen okamžitě a vyhlížel každý pátek, ať už to konečně na ten SkyShowtime se zpožděním dají. Zoe Saldana i vlastně veškeré přesně trefené obsazení je velkým tahounem seriálu a tentokrát to bylo ještě napínavější než minule. Netrpělivě vyhlížím příslib třetí řady.

Gentlemani – Původně jsem vůbec nezamýšlel, že se k seriálu dostanu, původní Gentlemany mám sice hrozně rád, ale příliš mě nenalákalo obsazení a myslel jsem si, že to bude jen seriálová rychlokvaška pro Netflix bez účasti původních herců. To poslední se sice potvrdilo, ale nadšené ohlasy mě utvrdily v tom, že jim musím dát šanci... no a to jsem teda nečekal, že mě to tak lapí do hrsti a Theo James s Kayou Scodelario se pro mě stanou představiteli seriálu roku. Opravdu málo už pociťuji, že si po dokoukání jednoho dílu chci hned pustit další, binge-watchingu vůbec neholduji a zde jsem to měl hned několikrát. Napjatě očekávám potvrzenou druhou řadu. Velké překvapení, které u mě nakonec vystrnadil Shóguna.

 

Stanislaus

Filmy:

Substance – Krvelačná černohumorná satira na ideál ženské krásy a ageismus byla pro mě osobně nejintenzivnějším filmovým zážitkem z letošního ročníku KVIFF. Coralie Fargeat naservírovala ultimátní body horror podívanou, která má "ve své substanci" sílu pobavit, napnout, znechutit i dojmout. Kdo neviděl, neuvěří. A kdo viděl, nebude chtít věřit svým očím i uším!

Duna: Část druhá – První díl byl výtečným předkrmem; druhá epická výprava do písečného světa dun je excelentním a plnohodnotným hlavním chodem. Denis Villeneuve je mistrem toho, jak naplno využít audiovizuálních možností kina a dokáže nadmíru skvěle uspokojit zrakové a sluchové smysly diváka. "Power over spice is power over all.", a druhá Duna byl vskutku lahodně okořeněný majstrštyk!

V zemi našich bratrů – Na první pohled nenápadný a čistě festivalový snímek (58. KVIFF, děkuji!) vypráví na základě třech jemně protkaných povídek hutný a jímavý (nikoli ale podbízivý) příběh o nelehkém údělů Afghánců v sousedním Íránu - zemi bratrů. - Tři kapitoly! Tři silné příběhy! Nemálo výtečně autentických hereckých výkonů! A jeden nebývale smutný osud!

 

T2

Filmy:

Furiosa: Sága Šíleného Maxe – George Miller sa zas zbláznil a utrhol z reťaze. Je to o niečo iné než zbesilá vypeckovaná hi-tech Fury Road ale tu to má zas rozsiahlejší dejový rozptyl a obohacuje to ságu.

V hlavě 2 – Máme tu takú nádstavbu, ktorá  je ale silná v nápadoch, vie prekvapiť, dojat ale i pobaviť.

Porotce č. 2 – Súdny proces je prešpikovaný výbornými scénkami, postupne sa to čoraz viac dramatizuje, veľa presmičiek, záhad, prepojení, pohrá si to aj z našou predstavivosťou.

Seriály:

Den Šakala – Výborne vykonštruovaný úvod, pútavé, dobré oboznámenie s hlavnými postavami a ich pohnutkami, má to dobré grády. Eddie Redmayne si úlohu vychutnáva, Lashana Lynch ako náprotivok skvelá. 

Senna – Neskutočná palba. Dravé, dramatické, dusná atmosféra, či už na závodoch alebo medzi rivalmi.  Výborné obsadenie, veľmi dobre vytipované, priam dokonalý casting. 

Vládcové nebes – Máme tu etepu letky bombardérov a ich strastiplné misie, ktoré sú dych berúce, dramatické, drsné. Herecky dobre vyskladané, Austin Butler a jeho ďalší výborný herecký zárez, jeho hviezda stúpa.

 

TheEvilTwin

Filmy:

Deadpool & Wolverine – Tady asi půjdu s většinovým davem a napíšu, že se jedná bez debat o nejlepší popcornovku roku 2024, která se zavděčí všem Marvel fanouškům a která tuhle franšízu oživuje z mrtvých. Povedený humor, kopa gagů, brutální fanservice s nečekanými postavami a hlavně skvělá akce. Reynolds to zkrátka dokázal.

Občanská válka – U tohoto filmu se diváci dělí na 2 poloviny, ale já se řadím k těm velmi spokojeným - originální námět, téměř 2 hodiny dokonale dusné atmosféry, kdy u některých scén je divákovi fyzicky zle, a hlavně skvělá výprava i vizuál zpustošené Ameriky. Nečekaná pecka, která si zaslouží rozhodně top 3 letoška, jelikož z ničeho tady Garland vykouzlil doslova zázrak, který se divákovi vryje do paměti.

Ucha – Tady půjdu naopak proti davu a musím vytasit tuhle pětihvězdu, která mi svým humorem sedla jak prdel na hrnec. Infantilní humor, který je pro fandy parodií, komediíí typu Machři, rogenovek a sandlerovek doslova mustsee. Je to hloupé, ale nebere se to vážně a prostě to jen baví publikum. Kde jiné komedie upadají na přílišné vážnosti, a místy tedy i nedokonalosti, tady Ucha excelují na plné čáře, jelikož je to plnohodnotná odlehčená zábava pro nenáročné fandy žánru.

Seriály:

Gentlemani – Guy Ritchie did it again! Ačkoliv vypadají gentlemani jako obyčejný seriál, který může klamat, že nemá, čím nadchnout, opak je pravdou. Tohle byla jízda, kterou divák nemá problém sjet vkuse na jeden zátah a která je okořeněna excelentně napsanými postavami, padnoucím humorem a hlavně dějem s tolika výbornými odbočkami, že se takhle dokonalý scénář vidí málokdy. Jednoznačná top 3 letošního roku, protože tenhle seriál neměl snad jediné hluché místo a dokáže bavit, šokovat i nadchnout.

Podruhé mě neoklameš – Jakkoli hloupé počiny Netflix poslední dobu servíruje, tohle je totální jackpot. Podruhé mě neoklameš má totiž všechny prvky, které dělají z průměrného seriálu absolutní klenot mysteriozního "who dun it" subžánru a celé to jede svižně až do finálového rozplétání záhady. Má to spád, má to skvělý příběh a scénář není nijak výrazně hloupý ani zkratkovitý. Velmi dobrá detektivka, která každému fandovi žánru nesmí uniknout a tady Netflix trefil top.

Nedostatek důkazů – Další zářez na poli soudních dramat. Jake Gyllenhaal je bůh a tady opět dokazuje, že je schopen zahrát cokoliv a nebojím se říct, že 60% úspěchu seriálu je jeho zásluhou. Charismatická hlavní postava, skvěle napsané soudní drama, pořádná dávka vyšetřování a hlavně mrazivé soudní výslechy. Kdo miluje tenhle typ tvorby, Nedostatek důkazů je jednoznačně jeden z nejlepších počinů za poslední roky.

 

Tosim

Filmy:

Království Planeta opic – Z dalšího dílu ságy se vyklubalo plnohodnotné pokračování, které rozvíjí universum Planety opic dalším, nečekaným směrem. 

Zásah štěstím – Říká se, že je to poslední Allenův film, ale já to vidím stále otevřeně. Woody akcentuje svá klasická témata, nechybí černohumorný pohled na vztahy a život a závěrečná pointa je nečekaná a přesahuje z fikce do skutečnosti.

Rok vdovy – Zajímavě, citlivě, herecky vytříbeně, divácky a přitom netradičně je natočeno toto téma odcházení.

Seriály:

Metoda Markovič: Hojer – Absolutní šok, úžasné krimi a zároveň nejlepší český seriál za posledních pár let, v kontextu toho všeho je nejzajímavější, že ho natočila nova. Pokračování bude pro mě naprostá nezbytnost.

Docent (Série 2) – I druhá řada drží nastavenou laťku, včetně toho, že závěr je slabší. Klady jsou velké vnitřní napětí vyprávění, nadhled a je osvěžující vidět detektivku, kde kriminalisté dělají chyby, v reálu to totiž je také tak.

Smysl pro tumor – Důkaz toho, že převzatá věc může i u nás být kvalitní a můžeme do ní vložit i hodně ze svého. Když se do toho započítá i společenský přesah, který do seriálu vložila tvůrkyně Tereza Kopáčová, není o hodnocení pochyb.

 

3DD!3

Filmy:

Kaskadér – Lepší než Duna! Výborná, nápaditá, romantická komedie s vymazlenou akcí a natočená s neskutečným nadhledem. Leitch vzpomíná na svá kaskadérská léta a inspiruje spoustu malých capartů, aby se nechali mlátit, rozbíjet a padat, aby je pak deepfakem přemalovali na hlavní hvězdu filmu. Gosling v módu Správní chlapi a Bluntová v módu suprová ženská si to neskutečně užívají a chemie jim před očima kouzlí jednorožce. Velká pocta řemeslu a ano jak říkají všichni… říká si to o Oscara… toho kaskadérského!

Duna: Část druhá – Impozantní měřítko, silný příběh, který jde brutálně proti všem moderním trendům a mladá herecká smetánka v nejlepší formě (Butler je démonický). Vypadá to nádherně, vymazlený design (černobílá planeta!), kde pamatovali na každý detail místy předčí benchmarkový první díl a Zimmer zvuk povýšil ještě o úroveň výše. První část Duny se mi ale líbila o chloupek více. Byla meditativnější a čerstvější. Zde už hrajeme na jistotu a kina praskají ve švech. 

Kneecap – “Každé vyřčené slovo v irštině je kulkou vypálenou za Irskou svobodu.” Rebelantská zpověď ve stylu Trainspottingu o boji za národ pomocí muziky. Kneecap má neskutečný drajv, chytrý scénář hrající si interpretací skutečnosti a krásně fungujícími vztahovými linkami. Učitel hudebky vládne. Velmi dobré herecké výkony (když hrajete sami sebe dá se to považovat za herecký výkon?) a máme tu skvělého Fassbendera, který tu je i není proto abyste pro jasnější ukotvení televizního programu na dnešní večer mohli prohlásit, že se pouští ten nový film s Fassbenderem a dostali souhlasnou odpověď. Skvělá hudba, nápaditý vizuál a určitě jeden z nejlepších filmů letošního roku.

Seriály:

Tučňák – Krasojízda od začátku do konce. Téměř procedurální studie patologického lháře a jeho cesty na vrchol. V mnohém lepší než onen Batman, kterého Tučňák rozšiřuje a obohacuje. Přesný Farrell, který se ponořil do role neskutečným způsobem je podpořený neméně skvěle zahranými ale i šťavnatými vedlejšími postavami. Cristin Milioti nádherně sekunduje, stejně jako koktavý Rhenzy Feliz. Závěrečný díl je malinko překombinovaný, ale končí s klíčovým poučením, že za prachy si koupíš opravdu hodně, i kvalitní lež pro sebe.

Sympatizant – Vyprávění od nespolehlivého vypravěče, dvojitého agenta, plné lsti a nejistoty. Hoa Xuande je objev roku, naprosto přesvědčivý famózní herecký výkon chameleona, kterému fandíte i přes jeho morální prohřešky. Zastiňuje jej pouze multirolní Robert Downey Jr. a pokaždé trochu jinak, i když v roli podivínského agenta CIA, je jednoznačně nejlepší. Cynický humor, trefná přirovnání a nešvary života jak v demokratické tak komunistické zemi. Naprosto vynikající pohlcující úvod vystřídají malinko nevyrovnané pasáže, ale celek je díky přesné Pakově režii pořád silný zážitek. P.S: Nejlepší je ovšem díl natáčení válečného filmu, kde vietnamští uprchlíci musí říkat komunistické repliky Vietkongu.

Terminator Zero – 今日は... Nečekal jsem horor, ani akční smršť, protože země vycházejícího slunce jde obvykle hlouběji do motivací a šťourá se v lidech no a v tomhle Terminator Zero nezklamal. Akce je tu méně, ale je řádně krvavá a nápaditá. Potěší kombinace situací z prvních dvou filmů a spousta citací. Příběhově by to chtělo rozhodně zhustit a postavy nejsou téměř až do finále nijak extra zajímavé. Celkový koncept s vytvářením alternativních realit je zajímavý, ale chce ho to dotáhnout... ve druhé řadě? Kresba je super, kovové skelety působí stejně ikonicky jako u Camerona, často jsem vzpomínal na první renesanci z Animatrixu. Výborná hudba.