Zemřel Gene Hackman

Odešla jedna z největších legend stříbrného plátna. V požehnaném věku pětadevadesáti let zemřel držitel dvou Cen Akademie a herec se stovkou výrazných filmových a televizních rolí na svém kontě, Gene Hackman. Americký filmový velikán byl nalezen mrtev společně se svou manželkou, pianistkou Betsy Arakawa, a jedním ze svých psů v jejich rodinném domě v Santa Fe v Novém Mexiku. Tragickou zprávu médiím potvrdil oblastní šerif Adan Mendoza ve čtvrtek po půlnoci tamního času. Podle jeho vyjádření nic nenasvědčuje cizímu zavinění, nicméně později byla událost popsána jako podezřelá a na upřesňující informace o tom, co přesně se odehrálo, si budeme muset ještě počkat.

Eugene Allen Hackman se narodil v roce 1930 v kalifornském San Bernardinu do novinářské rodiny. Kvůli častému stěhování a později bohužel i rozpadu rodiny si neužil příliš radostné dětství, nicméně to mu nezabránilo v tom, aby svou pozornost věnoval světu kultury. Těsně před završením plnoletosti vstoupil do armády, díky čemuž mohl jako radista cestovat různě po světě, nicméně po nehodě na motorce byl ze zdravotních důvodů ze služby propuštěn a poté vystřídal několik profesí, než se nakonec rozhodl věnovat své lásce k umění a zkusit své štěstí při studiu herectví, při němž se mimo jiné potkal s legendami jako Dustin Hoffman a Robert Duvall.

Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1961 díky malé roličce v kriminálním dramatu Mad Dog Coll. Následovalo několik úloh v televizi a menších rolích ve filmu. U snímku Lilith z roku 1964 zaujal hereckého kolegu Warrena Beattyho natolik, že mu zajistil jeho první průlomovou roli. Tou se stala úloha Bucka Barrowa v legendárním snímku Bonnie a Clyde z roku 1967, jež tehdy neznámému Hackmanovi vynesla první nominaci na Oscara. Následovaly počiny jako Zajati vesmírem, Sjezdař a drama Nikdy jsem nezpíval svému otci, jež mu vysloužilo druhou nominaci. V roce 1971 vystřelila Hackmana mezi herecké elity role zběsilého detektiva Jimmyho „Pepka“ Doyla v kriminálce Francouzská spojka Williama Friedkina, která mu o rok později vynesla prvního Oscara.

Kariéru Gena Hackmana od počátku sedmdesátých let nelze popsat jinak než jako přehlídku skvostných, pamětihodných a žánrově rozmanitých zářezů. Mimo kriminální dramata jako Cisco Pike a Konec rozkvětu můžeme zmínit třeba klasický katastrofický thriller Dobrodružství Poseidonu, v Cannes oceněný road movie Strašák, Coppolův mysteriózní thriller Rozhovor, komedii Mladý Frankenstein, pokračování Francouzské spojky s podtitulem Dopadení, neo-noirové počiny Domino a Noc postupuje, western 700 mil v sedle nebo válečné snímky Příliš vzdálený most a Pochoduj nebo zemři. Hvězdný průběh sedmdesátek Gene Hackman završil pamětihodnou rolí záporáka Lexe Luthora v legendárním Supermanovi z roku 1978. Do této role se poté vrátil v pokračování z roku 1980 i neslavném navázání v roce 1987.

Po své hitparádě sedmdesátých let na začátku následující dekády naopak zvolnil tempo, ale to mu nezabránilo v tom, aby se objevil ve výrazných počinech jako Rudí, Eureka, Sedm neohrožených a Pod palbou. V druhé polovině osmdesátek si zahrál například ve sportovním filmu Hráči z Indiany, válečném snímku Bat 21, dramatu Woodyho Allena Jiná žena a zejména také v jižanské kriminálce Alana Parkera Hořící Mississippi, která mu vynesla další nominaci na Oscara pro nejlepší výkon herce v hlavní roli. Na přelomu další dekády poté koketoval s natočením filmu Mlčení jehňátek, od kterého nakonec upustil. Po prodělání infarktu po dokončení filmu Nebezpečný útěk z roku 1990 se rozhodl zvolnit od fyzicky náročných rolí.

Nebránilo to však tomu, aby ho herecký kolega Clint Eastwood přemluvil ke ztvárnění role šerifa Daggetta ve svém rozlučkovém westernovém opusu Nesmiřitelní. Gene Hackman za tuto výraznou úlohu nakonec získal svého druhého Oscara. S Eastwoodem poté spolupracoval i na thrilleru Absolutní moc. Do konce tisíciletí následovala díla jako Firma, Krvavý příliv, Ptačí klec, Nepřítel státu a westerny Wyatt Earp a Rychlejší než smrt. Od roku 2000 stihl Hackman poctít svou účastí produkce jako Taková zvláštní rodinka, Porota, Za nepřátelskou linií a Poslední loupež, než se s komedií Starosti starosty v roce 2004 rozloučil se svou hereckou kariérou a odebral se do zaslouženého důchodu, během nějž se věnoval malování a psaní prózy a který nakonec trval více než dvacet let.