Helmut02

Neuvěřitelná palba. Aronofsky sice svoje sdělení říká velmi prvoplánovitě v podstatě jednoduše, ale o to větší je to zážitek. Requiem za sen jsem viděl v rámci projektu 100. Vydal jsem se na Žižkov do kina Aero. Jakýkoliv snímek tam má naprosto úžasnou atmosféru, ale to jsem ještě netušil, co dokáže s obecenstvem Requiem za sen. Téměř plný sál. Vedlesedící, zřejmě veselé povahy, vtipkuje. Léto. Celkem poklidná atmosféra, lidé se občas zasmějí. Celkem idyla. Podzim. Začíná přituhovat. Ještě stále se občas ozve nějaký ten smích, ale s přibývající stopáží se postupně vytrácí a je jasné, že bezstarostné léto je pryč. Zima. Člověka jen mrazí. Snad to nejdrsnější, co jsem ve filmu mohl spatřit. Závěrečné titulky. Jaro není. A celý sál je naprosto zticha. Větší ticho jsem snad neslyšel. Vedlesedící již nevtipkuje. A já si musím dát pivo a vyjít na dvůr, kde se k zemi snášejí sněhové vločky, abych to mohl nějak vstřebat.

Tak viděno podruhé bez toho, aniž bych u filmu usínal. Max Shreck je sice stále působivý, ale tenhle film zkrátka moc zastaral (třeba narozdíl od Metropolis). Horror už to rozhodně není. Naopak některé scény a přehnane herectví (byť v éře němého filmu nutné) je v dnešní době spíše úsměvné. Nic z toho však na kvalitách této legendy neubírá.

Vše už bylo napsáno a nerad bych omýlal stokrát řečené (však to také čtenáře musí nudit). Forrest Gump je zkrátka to téměř nejlepší, co kdy bylo natočeno. A přitom je to tak jednoduchý příběh jednoduchého člověka.

Velmi těžko stravitelný film. Musíte přistoupit na Tarkovského hru a budete odměněni nevšedním filmovým zážitkem. Byť má Stalker velmi dlouhou stopáž, nenudil jsem se. Co se týče náročnosti, pak bych Tarkovského tvorbu zařadil po bok Bergmana, Kubricka nebo Kim Ki-duka. Co je podstatné. Stalker není sci-fi. Respektive je, ale to je pouze nepodstatná kulisa. Stalker je totiž především filosofický film, nad kterým je nutno přemýšlet, což se ovšem mnohým příčí, pročež nemohou Stalkera ocenit. Je to totiž film o způsobu života, o hledání jeho smyslu a o naději.

Pán prstenů je unikátní kniha. Uvědomil jsem si to až teď, když jsem sáhl po anglickém originále, abych si ho poněkolikáté přečetl. Děj není originální. Dokonce si troufám tvrdit, že jádro Tolkienova příběhu, tedy souboj dobra se zlem, je tak starý jako lidstvo samo. Pán prstenů je ale hlavně svět, který Tolkien stvořil. A troufám si tvrdit, že podobně propracovaný ještě nikdo jiný nestvořil. Středozem není jen mapa plná lesů, řek a hor. Hlavně je to svět zalidněný mnoha rasami, které mají svůj jazyk. Celá Arda má svou historii, každá rasa/národ své zvyky, svůj jazyk a své legendy. A to je podle mě to hlavní na čem celá kniha (a Tolkienovo univerzum) stojí. Již z mnoha minulých příkladů víme, že zfilmovat podobnou předlohu, aby byl film co nejvěrnější je téměř nemožné. Může však vzniknout unikátní film, který si z knihy vezme jen něco, ale zůstane svůj (viz. také Jméno růže, Plechový bubínek atp.). A přesně to se Peteru Jacksonovi podařilo. Samozřejmě musely nastat změny oproti předloze. Film ze zcela zjevných důvodů nemá tolik prostoru a navíc používá úplně jiné výrazové prostředky. Film je především jiný, než kniha a to je jen dobře. I když se mi některé změny nelíbí (záměna Glorfindel/Arwen atp.), tak je chápu. Peter Jackson se totiž musel zavděčit jak příznivcům Tolkiena, tak i těm, kteří knihu neznali. Pod dojmem knihy jsem dostal chuť si film znovu pustit. Především. Za kompletní film považuji až rozšířenou verzi a nikoliv kinosestřih. I mě jakožto příznivci knihy se vehnaly slzy do očí pří prologu, expozici v Kraji či scénách v Morii. Film je sice odlišný (a musí být), ale snaží se být věrný Tolkienovu univerzu, což je asi největší klad filmu. Z výše uvedených důvodů se budu při konečném hodnocení snažit odprostit od knihy, poněvadž je jiná (i vyzněním). Hlavní zápor. Přílišná zkratkovitost. Hlavně v části mezi expozicí v Kraji a Roklinkou. Ale s tím člověk nic neudělá. Na to by muselo být filmů šest a ne tři. Klady. Kromě novozélandské přírody hlavně dechberoucí výprava a místa ve středozemi (Hobitín, Hůrka, Roklinka, Morie, Železný pas, Barad-Dur, Lothlórien, Argonath, Amon Hen). Nezapomenutelné scény (vynikající gradace) jako souboj s Balrogem, útok v Hůrce, bitva na amon Henu. A samozřejmě také (nedocenění) herci. Hlavně bych zdůraznil tři jména. Viggo Mortensen, Ian NcKellen a Sean Astin. Na závěr tedy znovu: Naprosto unikátní film, který se dokázal odprostit od předlohy a předložit nám vlastní (jinou verzi, než jaká je v knize). Není to pouhá ilustrace ke knize (jako třeba první dva díly Harryho Pottera) a to je jen a jen dobře.

2001: Vesmírná Odysea? Olověná vesta? Mechanický pomeranč? Barry Lyndon? Nikoliv! Stezky slávy pro mě zůstanou nejlepším dílem, které Mistr stvořil. Je to film o první světové válce, ale to není podstatné. Mohly by se totiž odehrávat v kterékoliv jiné válce. Podobné věci se odehrávají v každé válce. Válka je zkrátka nespravedlivá a Stezky slávy to zobrazují více než dobře. Ten antimilitaristický podtón je tu velmi naléhavý. Nicméně je šance něco změnit? Není. O tom ostatně svědčí i to, že Stezky slávy byly ve Francii dlouho zakázaným filmem.

Leni Riefenstahl byla naprosto výjimečná filmařka a obrovská vizionářka. Její filmy jsou dodnes úchvatné. Tím samozřejmě míním formu, nikoliv obsah. Bohužel se zaprodala nacistickému režimu, takže po válce její filmařská kariéra více méně skončila. A co se týče samotné Olympie. Potěšilo mě, že tento dokumentární? film není téměř vůbec propagandistický (v porovnání s takovým Triumfem vůle...). A navíc. Kde jinde má člověk možnost vidět takové sportovní legendy jako Jesse Owens, Luz Long nebo korejec (nikoliv Japonec!) Son.

Co napsat k Fargu? Určitě je to mnohem lepší film než Tahle země není pro starý. Unikátní je především mrazivá atmosféra celého snímku, kterou Coenové vystihli naprosto dokonale. A pak je to také Frances McDormand, Steve Buscemi, Peter Stormare i William H. Macy. Všichni jsou vynikající. Tenhle film vás zkrátka chytí a už nepustí.

Vynikající film. Kubrickův nejlepší asi není (tam stále řadím Stezky slávy), ale to u tohohle režiséra nic neznamená. Dr. Divnoláska skvěle ukazuje studenou válku a její atmosféru. Asi nejlépe to vystihuje scéna, kdy se americký generál a ruský velvyslanec hádají o foťák nebo ta na konci, když americký generál mluví o tom, že si musí ulít nějaké bomby. Z celého filmu pak přímo sálá absurdita celé studené války, na níž měly podíl obě velmoci. Ačkoliv je to komedie (tedy spíše satira), při prvním shlédnutí jsem se vůbec nesmál. Naopak mě dost mrazilo v zádech a to i přes to, že jsem onu dobu nemohl zažít. Jak blízko něčemu takovému jsme mnohokrát byli. Jinak dost obdivuji Stanleyho Kubricka, že dokázal podobný film natočit v roce 1964, tedy bezprostředně po Karibské krizi, kdy byl svět asi nejblíže jaderné válce.

Jen škoda toho závěru...