nmafan

Van Dormael je solitér formy. Nelze mu upřít svébytnost a originalitu filmového vyjadřování, ale k čemu to je, když ve věku, kdy by měl být vyzrálým tvůrcem, uvažuje o světě jako čím dál tím zmatenější pubertální dítě? Kouzlo a půvab "Tota hrdiny" už nikdy nezopakuje.

Film, na němž mi více než cokoliv jiného vadilo, jak je neupřímný, prvoplánový. Všechna ta okatá bezútěšnost (zdůrazňovaná volbou exteriérů a počasí) nakonec působí spíš směšně a srdce diváka, tak zůstavá nedotčeno; alespoň já jsem to tak měl. A btw. - nevěřím, že Seidl v ponižování svých postav (a potažmo i herců) nenachází aspoň trochu potěšení...

Megalomanie v obrazech i ve slovech. A to mám některé hollywoodské historické eposy docela rád - především Mankiewiczovu Kleopatru; ta je ovšem při vší své opulentnosti kultivovaná a napsaná jazykem takřka shakespearovským. Ten Commandments oproti ní působí jako slavnostní zahájení olympiády vygradované koncertem skupiny Queen.