MaedhRos

Song vůbec není marnej a za poslední dva dny se mi hodně zadřel pod kůži.
Ovšem to video je asi nejlepší animák, co jsem za poslední měsíce viděla...

Tenhle odchod docela zabolel.

Jak praví klasik: 'Kdeže zbohom, do videnia...'
Tak panáka na to, Bille.

Taky vás na katastrofických filmech a všech těch apokalypsách strašně baví ty kvalitně komponovaný obrazy monumentální destrukce a příležitost k troše existenciální reflexe, ale už míň všechna ta otravná family-friendly omáčka okolo? 

Tak tohle se vám bude líbit stejně jako mně.

(Propos, použitá muzika - Journey to the Plains od *Shels - je kurevsky boží.)

"Mandy came out of the all-night Vurt-U-Want, clutching a bag of goodies."

Deníčkový archiv sekce "Oblíbené (nejen) filmové postavy" na mém profilu.

Čínské císařství, zejména ve své ranější podobě, by klidně mohlo být označeno visačkou s nápisem © Li Si. Li Si byl ohromně zajímavá historická figura, člověk sympaticky komplikovaný a kompetentní, třebaže podle Sima Qiana zavrženíhodně oportunistický. V Da Qin Zhi Dao se tvůrci Sima Qiana dost věrně drželi, takže i tahle variace na Li Sia je náležitě amorální a orientovaná na vlastní prospěch (dojde i na historku o krysách). Kromě toho je ale Zhang Zijianův Li Si hluboce lidská postava, v níž se fazety "první ministr a architekt qinské říše", "velký pragmatik" a "milující otec" doplňují tak působivě, že dost dobře nejde nemít ho rád. (To, že Zhang Zijian je velmi kvalitní herec, jistě sehrálo svoji roli.)
...
"I would like to go with you again and take our tawny dog out through the eastern gate of Shangcai to chase the cunning hare, but how could that be done!"

Deníčkový archiv sekce "Oblíbené (nejen) filmové postavy" na mém profilu.

Už historický Fusu patří mezi moje největší oblíbence, takže jeho všemožné televizní (a herní) inkarnace se mezi moje oblíbence řadí téměř automaticky.

Podle tradičních interpretací qinské historie byl Qin Shihuangův prvorozený syn zdatný vojensky a pravděpodobně i jako administrátor a navíc byl poměrně osvícený a blahosklonný ve vztahu k "černovlasému lidu" (tedy poddaným – u nichž byl ostatně dost oblíben). Fusu v Da Qin Zhi Dao je s oněmi tradičními interpretacemi poměrně výrazně ve shodě (až na tu poněkud nepovedenou romanci a fakt, že jako manžel má jisté rezervy). Tolik dojemné ušlechtilosti pohromadě nemůže člověka nechat chladným, zvlášť připočteme-li k ní příležitostnou paličatost, solidní sword skill, parádní sebevraždu a Cheng Haofenga.

...ten rozpačitý (a krajně frustrující) moment, kdy pro sebe člověk uprostřed všeho toho nadšeného ryku kolem osmé série objeví nového oblíbeného Doktora (plichta s Tennym, jako fakt) - a *není* to ten Dvanáctý. (Tedy zatím.)

Nemluvte mi o víně a plným džbánku,

hlava mě dneska bolí jak střep.

A nemluvte mi o něžným doteku mojí milý,

dneska ráno jsme si dávali sbohem.

Nemluvte mi o tom, jak nebezpečně strmá je tahle horská cesta,

můj starej kůň nemá, jak by se obrátil nazpátek.

Nemluvte mi o cinkání modlitebních zvonků,

támhle vidím jít dva čaroděje.

Všichni o nich říkali, že dovedou kráčet přes oblaka a sedlat mlhu,

ale já jim teď musím uhejbat z cesty.

Zvonek procinkal kolem mě a vitr mi urval slova od huby,

zvonek už cinká kdesi v dáli a jediný, co ještě vidím, jsou dva červený šátky.

Máte muziku, která vás *fakt* zaujme...

No a pak máte muziku, která vás naprosto smete.

https://soundcloud.com/dawanggang-yuzhe/01-meeting-two-wizards-on-the

V Podnebesí není bezbarvých koní.

Pojmenování barvy není pojmenováním tvaru, pičo.

But the jewel burned the hand of Maedhros in pain unbearable;
and he perceived that it was as Eönwë had said, and that his right thereto
had become void, and that the oath was vain. And being in anguish and
despair he cast himself into a gaping chasm filled with fire, and so ended;
and the Silmaril that he bore was taken into the bosom of the Earth.

Gabe je one badass motherfucker, v pekle mají otevřeno i přes Vánoce...

...a navíc k tomu hrajou Corvus Corax (i když teda bohužel jen v tomhle drsně prďáckým fanvideu).

Žijte blaze a buďte zazobaný!

400 billion suns...

6 : 0

Yellow Eyes

By James Stanley Gilbert

You are going to have the fever,

Yellow eyes!

In about ten days from now

Iron bands will clamp your brow;

Your tongue resemble curdled cream,

A rusty streak the centre seam;

Your mouth will taste of untold things

With claws and horns and fins and wings;

Your head will weigh a ton or more,

And forty gales within it roar!

In about ten days from now

You will feebly wonder how

All your bones can break in twain

And so quickly knit again!

You will feel a score of Jaels*

In your temples driving nails!

You will wonder if you're shot

Through the liver-case, or what!

You will wonder if such heat

Isn't Hades—and repeat!

Then you'll sweat until, at length,

You—won't—have—a—kitten's—strength!

In about ten days from now

Make to health a parting bow;

For you're going to have the fever,

Yellow eyes!

James Stanley Gilbert na malárii (již přezdíval "yellow eyes") nakonec zemřel, a to v roce 1906.

Yellow Fever Psalm od Jocelyn Pook je zhudebněná první sloka "Yellow Eyes" - ale puštěná pozpátku. 

Nejlepší na té skladbě je, že z ní běhá přesně ten úžasný mráz po zádech, který v tomhle vedru potřebuju jako sůl - a je jedno, jakým směrem si ji pustíte...

Original - http://youtu.be/0rtWm3rmjOA

Reversed:

"Oblíbené (nejen) filmové postavy"

Švindluju, jelikož Král patří mezi moje stálice. Nicméně jsem nedávno absolvovala reprízu Yu Haova filmu a tahle volná variace na Gongmina mě dostala zas. Pominu-li fakt, že je zde zastoupeno hned několik mých fetišů (kromě jiných etnická příslušnost, sexuální orientace, dlouhé vlasy a prominentní nos), Ssangwhajeom je naprosto "King-driven". Král je nádherně plastická, vyhrocená a vykontrastovaná postava - taková charakterová analogie caravaggiovského šerosvitu. (Navíc zahraná krásným chlapem, který dovede přesvědčit o tom, že na jeho bedra dolehla všechna tíha a osamělost světa...;-)) 

Film: Ssanghwajeom

Představitel: Ju Jin-mo

"Where'd you go today, Torry?"

But Torry didn't have to tell him. He knew. Over a fall-burdened hill, leaving a pad-pattern in the brilliantly

piled leaves, down to where the kids ran shouting on bikes and roller skates and wagons at Barstow's Park, that's

where Torry ran, barking out his canine delight. And down into the town where rain had fallen dark, earlier; and

mud furrowed under far wheels, down between the feet of weekend hoppers. That's where Torry went.

"And wherever Torry went, then Martin could go; because Torry would always tell him by the touch, feel,

consistency, the wet, dry or crispness of his coat. And, lying there holding Torry, Martin would send his mind out

to retrace each step of Tony's way through fields, over the shallow glitter of the ravine creek, darting across the

marbled spread of the graveyard, into the wood, over the meadows; where all the wild, laughing autumn sports

went on, Martin could go now through his emissary."

Už devátej.

Tak šťastnej a veselej... Gung hei fat choi!