Poslední recenze (159)
O falešných muzikantech (1987) (TV film)
Když už se to má odehrávat na Boskovicách, tak ať to aspoň vypadá jako na Boskovicách... Zaujalo vznosné vystupování Lenky Filipové a mladý Junák, Černín a Rychlík.
Kočičí odysea (2024)
Důkaz, že na dobrý film nepotřebujete miliony dolarů - důležitější je fantazie, kumšt, upřímnost a nasazení. - V Kočičí odyseji to chce přepnout na jiný druh vnímání a co nejvíc si toho zapamatovat, protože až budete vycházet z kina, najednou se vám spousta věcí začne spojovat. Kocourek se na začátku filmu dívá sám do potoka. Na konci filmu už se do potoka dívá s kamarády. Hadilov se nejdřív obětuje za kocourka - a pak se obětuje za celý svět, aby skončila povodeň. Stádo jelenů se symbolicky objeví na začátku, uprostřed a na konci filmu a vždycky jakoby ohlásí nějakou změnu. Takových souvislostí je tam spousta a já už vím, že se mi budou vybavovat ještě několik dní. Film je po lotyšském způsobu roztříštěný na malé epizody, které hlavní hrdina spíš sleduje, než aby sám budoval děj. Ale zároveň je to ucelený příběh. --- Tak jestli chcete srandu pro děti, na tenhle film rozhodně nechoďte. Jestli se chcete přenést do jiného světa, kde nebudete vědět, jestli koukáte na fantasy nebo na dokument, jestli si chcete užívat drobných vizuálních vtipů a nádherné přírody z pohledu zvířete - běžte do toho a nebudete litovat! :-)
Ztraceni ve Florencii (2017)
Zjevně natočené pro Američany, co se chtějí podívat do "historické Evropy". Ale na rozdíl od některých filmů je tohle natočené přece jen s nějakou znalostí a láskou k Florencii. Zvláštní směsice napínavého sportovního a romantického filmu. Ono to úplně nefunguje, ale je to svým způsobem originální a řekla bych, že už jenom proto to stojí za to vidět. Doporučuju, jestli chcete vidět Florencii i s méně naleštěnými místy a její bláznivý renesanční sport - něco jako rugby. Člověka při sledování napadne, že tohle je vlastně současná verze toho, co se tam dělo před 500 lety. Oblečení, jídlo, práce, hudba - to všechno bylo jiné. Ale chlapi hráli úplně stejně, trénovali úplně stejně, taky si vybírali kariéry, taky si přebírali ženské, taky řešili, jestli hrajou kvůli holkám nebo kvůli týmu... Ne že by to byl světoborný film, ale dávám víc hvězdiček pro ten dojem, že to pro tvůrce nebyla jen komerční, ale i srdeční záležitost. A pro výborné zobrazení toho, jak to vypadá, když člověka pomalu pohltí nějaké úplně nové prostředí. Méně racionální, než byl zvyklý, ale zato přátelštější.
Poslední deníček (8)
Scénář přeložen, probíhá natáčení...
Tak jsem přeložila dva pracovní scénáře k filmu Rok před válkou (Gads pirms kara) lotyšského režiséra a scénáristy Dávise Símanise. Film se natáčí v lotyšsko-české koprodukci.
Když jsem překládala první pracovní verzi, těšila jsem se, až film uvidím... a když jsem překládala třetí, bylo mně jasné, že film nikdy neuvidím, protože po přepsání nabral na drsnosti a já mám posttraumatickou stresovou poruchu. Pokud máte rádi temné, složité filmy o absurditě doby a nevadí vám scény s mučením a podobné legrace, myslím, že film mohu doporučit.
Je to pohled na Evropu, který my moc neznáme. Lotyši se necpou dopředu, jsou trpěliví, umějí jazyky, cestují a pracují v zahraničí. A tak se v jejich filmech často objevuje motiv Lotyše, který cestuje po světě a bez problémů mluví s cizinci jejich vlastními jazyky, ale sám nemá žádné výrazné vlastnosti a oni o něm nic nevědí. A tak dotyčný Lotyš funguje jako taková houba, která nasává a zrcadlí atmosféru v jiných zemích. Pro ilustraci předválečné doby v celé Evropě je to ideální :-)
Tady se o filmu dočtete víc:
Ehm, jen opravuji - Petr Lotyš nesváděl Matu Hari, Mata Hari sváděla jeho...