playboxguest

Dodnes vzpomínám, jak z kina v první půl hodině odešla asi čtvrtina sálu a říkám si: "Vždyť on ten Moulin Rouge je na tom vlastně skoro stejně jako já", prostě pokavaď dáte na první dojem a vzdáte to s ním hned z kraje, o hodně přijdete, protože tady je potřeba proniknout do hloubky. A mě ta hloubková penetrace baví i opakovaně, ačkoli mi poprvé ta první bohémská půl hoďka taky moc nesedla, ale barvičky a songy mě v kině udržely a bylo to dobře, protože se pro mě z Moulin Rouge stal už po prvním shlédnutí jeden z mých nejmilovanějších filmů, který mě dostane z každé depky, ač mi ji zároveň i přivodí, jelikož s málokterým filmovým hrdinou jsem ze svých čtyř tisíc viděných filmů dokázala soucítit tak jako s Christianem.

Film, u něhož jsem si v kině už při prvních záběrech uvědomila, proč miluju filmy a že tohle bude jeden z těch nejmilovanějších. A taky, že jo, pro mě jeden z nejlepších filmů všech dob s nedostižnou Zeta Jones. Ta ženská se pro muzikály narodila! Viděno snad už stokrát (to bez přehánění). Moje první a zároveň i poslední dvd, jehož vydání jsem se nemohla dočkat (a taky moje první speciální edice XD). 100% a ani o chlup míň.

Film, který si pouštím vždycky, když se zklamu v lásce, nebo lidech obecně. Nic jiného mi tak krásně nevymaže na dvě hodiny paměť jako tahle geniálně vystavěná hříčka hravého Gondryho.

Jeden z mála dokonalých přepisů videohry na stříbrné plátno (především prvního dílu, který mám asi desetkrát projetý do konce), který ve mě už na první shlédnutí (v kině) vzbuzoval známý pocit ovladače v ruce a deja-vu (hrdinka vejde do školy, zatočí a já přesně vím, že ve hře byla vlevo recepce a tradá, je tam recepce a desítky podobných situací...). Pro mě naprosto bravurní pocta Silent Hillu jako videohře a jeden z mála nezmršených pokusů, které doposud vznikly. Jeden z nejlepších hororů všech dob v mém subjektivním žebříčku.

Tohle není jen špička jazyka, tohle je špička jak žánru lesbického, tak žánru dramatického. Pro mě prostě jeden z nejlepších filmů všech dob, který se vyrovná kdejakému velkofilmu.

1. série - Rozjezd nic moc. V druhé polovině (fakt mě začal Wentworth bavit až s pátým dílem) seriál nabral slušný spád a napínavou dramatickou linku, kdy vás osud postav opravdu zajímá. Zatímco OiTNB je spíš uvolněnější drama s prvky humoru, tady jde o čistokrevné drama par excellence. Jedna z mála záležitostí, kde dávají zpomalovačky smysl a jen přidají na hustotě následných střetů v aréně zvané vězení. Samotný závěr série S01E10 je absolutní nepředvídatelný nářez, který mě nechal padesát minut zírat s otevřenou hubou. 70% 2. série - Obdobná jako první, zkraje se člověk rozkoukává, ale v polovině už je to opět příběhový masakr s úžasně napsaným vývojem jednotlivých postav. Zatímco v první sérii byla středobodem nepříliš zajímavá hlavní postava Bea Smith, druhá série už se bez vyvyšování jediné postavy stejnou měrou věnuje všem. S druhou sérií se seriál stává doslova epickou záležitostí, kde je divák neustále v napětí a překvapován zvraty, aniž by dění vyvolávalo pocit, že už je to moc, nebo nereálné. Navíc i ze Smithovky se stává s druhou sérií zajímavá, neplochá, postava a stojí za to sledovat její vývoj, kdy se z puťky v první sérii stává prvotřídní, životem zocelená, svině, která si nenechá líbit ani špatnej pohled. A Fergusonová, to je bad ass bitch par excellent, která seriálu dodala opravdový grády. Záporačka nejvyšší kategorie, před níž se může jít zahrabat jak zákeřná Jacs z první série, tak klidně i kdejakej záporák z libovolnýho filmovýho blockbusteru, protože tahle ředitelka je kalibr, před nímž ostatní (a slavnější) hajzlíci působí jako dětičky, ničicí si z nudy bábovičky na pískovišti. 90% 3. série - Nepotřebuje dalších slov, jelikož už první díl sám o sobě působí jako totální námrd na mysl i nervy diváka. Takhle začít, no ani nespočítám kolikrát jsem vypětím z dění na obrazovce slítla z gauče, jak jsem to nervově neustála. Třetí série už má z čeho těžit a poráží předchozí dvě sérky na plné čáře. To už je hotová sága, která vás klidně připraví i o práci a vztah, pokud teda šefik nebo drahá polovička nekoukají právě s váma, nedá se od toho totiž odejít. Jediná šance je výpadek proudu. 100% Jestliže Orange is the new black působí jako odlehčenej výlet do basy, v níž byste si klidně nějakej ten měsíc pro prdel odseděli, pak Wentworth je syrovej jak čerstvě useknutej prst, hotový peklo na zemi, do nějž byste nešli navštívit ani manželku. Ale koukat se na to je sakra pošušňání. PS,edit 3/2019: Po zkouknutí zbývajících sérií konstatuji, že Wentworth má nejpropracovanější příběh, jaký jsem za svůj život viděla a je to bezpochyby TOP mezi vším, co kdy bylo natočeno! S01 70%, S02 90%, S03 100%, S04 100%, S05 100%, S06 70%, S07 70%

Znáte to, jsou filmy, které jsou i na 90 minut příliš dlouhé a chvílema prostě nudí a pak jsou seriály, které trvají mnohem mnohem déle a nedokážete od nich odtrhnout oči. Už pár minut mám za sebou čtyři série Skins, které jsem zkoukla naráz během jednoho týdne a nemůžu se zbavit dojmu, že jsem viděla mimořádné dílo plné skvělé muziky, výborných hereckých výkonů mladé herecké generace (doufám, že se časem dočkám příležitosti mnohé z nich zase někde vidět) a dynamického děje. První dvě série - první generace je jednoznačně ucelenější, charizmatičtější a různorodější, po první sérii jsem si je naprosto zamilovala a druhá jela jak po másle. Každý díl měl co říct, každý díl měl spád a vtip, každý díl byl doprovozen excelentní muzikou a každý díl mě donutil pustit si ten následující a po tom všem mi s posledním dílem druhé série bylo hůř, než když jsem se po maturitě loučila se svými real kamarády... Třetí a čtvrtá série, druhá generace, zachovala Effie a super-dooper pipku Pandoru, díky čemuž se divákovi alespoň vzdáleně oblíbená parta připomene, protože někteří hrdinové nové generace nedosahují charismatu té předchozí, tudíž se na ně o něco hůře zvyká, a když jsem začínala s prvními díly třetí série, uvědomovala jsem si, že mi chybí z prvních dvou i ti, které jsem obzvlášť nemusela. Přesto jsem ale neodolala a udržela jsem u obrazovky stejnou pozornost jako u předchozích dílů. Díl za dílem, osm hodin v kuse, stále napjatá a natěšená, co se bude dít. Na druhou stranu, což je má jediná opravdová výtka, bych uvítala více odkazů na první generaci, jako Sidova skříňka v prvním díle, či vzpomínky na Tonyho v předposledním. Nakonec jsem si zamilovala skoro všechny postavy obou generací, úžasnou strukturu jednotlivých dílů (každý díl má jednoho hlavního hrdinu, ale na ostatní se nezapomíná) , která mě nejdříve zaskočila, nakonec uhranula, skvělou muziku a vůbec celý seriál, který k tomuto dni považuji za jeden z nejlepších, né-li nejlepší, který jsem kdy viděla. Well done a co teď?.....Počkám si až bude kompletní pátá série, protože nejde čekat na další díl, to se musí na Ex. Edit: První čtyři série za 100%, další dvě za 60%. Sedmá série Effie 70, Cassie 60, Cook 40... %

„Kate Winslet as ... The washing machine..." Geniální seriál, který paroduje snad všechno podstatné, co se kdy zapsalo do historie (především do té popkulturní a americké), u nějž se budete bavit podle toho, jak parodované předlohy znáte (mě ale samotnou překvapilo, že devadesát procent parodovaného materiálu jsem sama znala minimálně z doslechu, když ne přímo, takže žádný problém). Všechno s parádní hlasovou podporou Mily Kunis, Rosario Dawson, Amy Smart, Setha Greena a dalších celebrit, z nichž mnoho si sem, s pochopením pro ten správně šťavnatý sarkamus, sem tam cameácky zaběhlo nadabovat sama sebe. Během několika dní jsem sjela všechny díly až do devátého páte série (jenž je momentálně poslední) a se slinou na bradě doufám, že se brzy dočkám další várky, v níž se sem tam zase objeví nějaký klenot, jenž se zapíše do mé subjektivní síně parodické slávy Robot Chicken, na jejímž vrcholu prozatím stojí Mario ve Vice city a mix Mario Kart vs The transporter (aneb houbička z nintenda může být daleko drsnější než Statham XD ).

Já nevím, čím to je, že si alespoň třikrát do roka musím celý seriál zopakovat. Když ono je to celé tak třeskutě vymazlené... A když pomyslím na své nejoblíbenější díly (z první série ten muzikálový a lesbický, z druhé videoherní, apokalyptický a dokonale vypiplaný muzikálový), nemůžu dát ani za mák míň než pět hvězd. A když jedete jeden díl po páté v řadě a přitom se stále bavíte nad tím, jaké jste zase objevili nové hlášky a skryté vtípky všude kolem, to už víte s jistotou, že jste při hodnocení nesáhli vedle. Todd the horror comedy God. 90% (Body dolů za zrušenou třetí sérii, to jsme si nezasloužili) A všem rýpalům, že seriál není nad 15 let? No je mi přes 30 a i tak je to pro mě díky některým epizodám top mezi hororovými komediemi.

Výborný, temný, netypický high school seriál z městečka Riverdale, které působí jako dělící brána mezi nebem a peklem. Snad v každé postavě se na základě okolností (intriky, vraždy, moc pěněz) odehrává souboj dobra se zlem a ani divák do poslední chvíle neví, co převládne, a o to větší je to zábava sledovat. Zlo samo o sobě neexistuje. Je to jen prostředek, který si lidé vytvořili k dosažení úspěchu. 90% Po 60ti dílech musím zvednout na pět, už za to, jak plynule umí seriál preskakovat žánr mezi dramatem, hororem, kriminálkou, gangsterkou a komedií.

První seriál, který jsem kdy dokoukala od začátku do konce. Na jediný zátah, za jediný víkend. A bez dechu!

Nepřekonatelné dílo!

Máš-li dojem, že není nic špatného na tom poskytnout svou retardovanou sestru k sexuálním hrátkám výměnou za slušný dům, a přijde-li ti přitom v pořádku, že tu mrtvolu v obýváku odklízí šestileté děvče, neshledáváš-li nic podezřelého na tom, že ti od té doby, co byl na návštěvě pan Lizard, lezou z televize ještěrky, zveš-li instalatéra, aby oživil tvé mrtvé batole, nebo máš jen pocit, že se ze všeho dostaneš čtyřiceti skoky z balkónu v prvním patře...then Welcome... Pořád nemůžu přijít na to, jestli z toho ve větší měře sálá humor, nebo čistá deprese. Ať už je to jakkoliv, nemůžu se odtrhnout a neptejte se proč, protože moje odpoveď by nebyla ani zdaleka tak absurdní jako zdejší scénky, ani zdaleka tak podmanivá jako hudba hrající v pozadí, a už vůbec né tak precizní jako herecké výkony všech zúčastněných. Mám z toho v palici pěknou marmeládu a překypuje ve mně dvojí chuť, chci se zabít a zároveň se nemůžu přestat smát. Jako by David Lynch chodil na kafe s Monty Pythony. Pátou hvězdu nedávám z jediného důvodu - za dvě hodiny je po všem a to je sakra škoda. 90%

Stará dobrá parta kolem Christophera Morrise opět komplet na scéně, tentokrát ještě obohacená o Simona Pegga, který si po Fantastic Fear of... (kde mi připadal nesnesitelný) opět získává moje sympatie. Není to tak depresivní /deprimující /úchylné jako Jam, ale na druhou stranu je to zase bližší humoru monty pythonovskému, který byl naopak v Jamu ubraný (ten vyvolával spíš pocit, že se dal na pythonovskou komedii David Lynch). Já si tuhle britskou bandu prostě zamilovala a už když se před úvodními titulky prvního dílu poprvé objevila na scéně Amelia Bullmore, moje srdce plesalo o sto šest. O ostatních ani nemluvím. 90%

Jednoznačně vizionářský seriál o tom, že technologie jsou sice skvělý sluha, ale v poslední době i čím dál více zákeřný pán, který ovládá více nás, než my jeho, aniž bychom si to ve své zahleděnosti vůbec uvědomovali a připouštěli. Jednotlivé díly vám představí místy přehnaný, ale rozhodně ne nepravdivý, svět, ve kterém jsme už dnes docílili toho, že se naše smart hračičky stávají chytřejšími než jsme my samy a svět lidskosti se vytrácí za pozlátkem digitalizace.

Tak na mě pod stromečkem vykoukl Playstation 3 a jelikož se mi PS2 už nějaký čas válela netknutá pod tv a na kompu dělám všechno možné, jen k instalaci her (a že jich tu mám) se ne a ne donutit, ztratila jsem pojem o novinkách ve videoherním světě. Rozhodla jsem se tedy, že si dám re-play tohoto pořadu pěkně od prvního do posledního dílu a doženu díry v orientaci. Momentálně mám za sebou prvních 13 dílů a musím uznat, že jsem se ani u jediného nestačila nudit. Pětadvacet minut na jeden díl je tak akorát, veškeré reporty, recenze apod. mají perfektní stopáž a kritika je taková, jaká má být. Pochválí klady, porýpe zápory, sem tam přizve i někoho z venku, kdo z nehráčského pohledu hru posoudí (což považuji za velký klad), přihodí kopec ingame videí a sem tam pobaví i známým to scoráckým humorem. Krom Tukana se navíc objevují i další redaktoři zmiňovaného magazínu (alespoň jak score pamatuji, už cca dva roky jsem ho neměla v ruce) a sem tam se zastaví i Honza Modrák, aby nám řekl, co je nového ve světě PS3. Já si nemůžu stěžovat, přesně takhle má pořádný herní pořad vypadat, je vidět, že ho mají na svědomí opravdoví fanoušci herního světa, kteří dané tematice perfektně rozumí. Pět hvězd nedávám jen proto, že re-play přece jen, vzhledem ke svému informativnímu zaměření, není na opakované sledování, ale ty čtyři jsou setsakamentsky silné. Abych se přiznala, baví mě jeho sledování v těchto dnech víc jak samotné hraní her a sledování filmů. Game Page je mrtvev, ať žije Re-play.

Dlouho jsem se tak nad žádným, a ještě ke všemu českým, pořadem nepobavila. Zahlédla jsem v práci asi půlku čtrnáctého dílu, načež jsem si po příchodu domů sehnala nejdříve pět dílů a pak i všechny ostatní, které jsem následně za dva večery sjela a musím říct, že se mi málo kdy stane, abych se u zavedeného konceptu dokázala tak smát ještě při desátém díle. A já se vážně smála. Fakt výbornej kousek s celou škálou zlatých českých charakterů (dělám v báru a přesto mě kolikrát dokázala komunikace některých dvojic zaskočit), tak trochu i psychologickej reality majstrštyk, aneb každý funguje trochu jinak a není nudné to sledovat. Blonďatá dáma s "Prckem" v druhém díle u mě zatím jednoznačně vítězí, její přístup mě dostal do kolen a jeho reakce též. 80%

Stejná binge watching návykovka jako jiné show od Netflixu (Love is blind, Too hot to handle atd). Skoro jsem nestíhala chodit včas do práce. Natočit tuhle show u nás, je to nejspíš samá pomluva, závist a hádky, nevěřím, že by se u nás budovala taková "skutečná" přátelství, už jsme prostě takoví. Americká verze The Circle (pořád nechápu, proč se štábu vyplatilo přivézt všechny účastníky z USA do britského Salfordu, ale ok) je dost pozitivní a přátelská. Účastníci jsou ten typ, kdy jsem si u úvodních videí říkala: "Pane Bože, tak ty seš dobrej k***t" (Joey, Chris...), aby mi ti samí lidé, k mému překvapení, po několika dílech přirostli k srdci a bála jsem se o jejich existenci při vyřazovačkách. Finální čtyřka je pro mě ve výsledku nezapomenutelná banda lidí se srdcem na správném místě a sama bych je brala za kamarády. Nečekala bych, že se někdy "udělám "do reality shows ale ty Netflixovské mě fakt baví. Jen v případě Circle mě mrzí, že se zatím neobjevil žádný "reunion" díl, informující o tom, jak to bylo dál, jak to má teď Netflix ve zvyku u jiných reality (zmíněných na začátku) i dokumentů (např. Pán tygrů). Těším se na verze z dalších zemí. USA to u mě začala hodně slibně.