JitkaCardova

Viděli jsme zatím čtyři díly na různá témata, tak je ještě brzy na to hodnotit celek, ale cením si už teď, vedle kvalitního zpracování, že youtuber dokáže vážnými vzdělávacími videi zaměřenými na širokou paletu témat zaujmout nejen dospělé, ale i kluky ve věku 12-14 let natolik, že jsou ochotni se společně s námi dívat třeba na video o Lukaščenkově totalitním režimu v Bělorusku nebo o konzumaci cukru v pátek večer místo jiného bijáku. *** (Ve Zde, s RJP.) *~ 

Film, který dýchá a který musel být natočen právě proto, že to kouzlo a tresť života, vztahů a životních přechodů, které odráží, ztělesňuje či symbolizuje, se do slov nevejdou. Radost se dívat, radost prožívat. Je velká chyba na Andreu Arnold pohlížet jako na nástupkyni Kena Loache. Zatímco Ken Loach má sociální kritiku v krvi a film používá účelově jako nástroj společenského burcování, Andrea Arnold tematizuje v první řadě bohatství života a prožívání a jeho nepolapitelnost do tezí, a sociální habitus vyloučených vrstev a lidí z okrajů je pro ni prostě fascinujícím a podnětným prostředím. Nijak nezastírá, že je to výživné podhoubí pro těžké vztahy, osudy, střety, traumata a násilí, ale vidí v něm i prostor pro o to intenzivnější něhu, sílu, odvahu, radost, touhu žít. A její filmy jsou živelné, dynamické, proměnlivé, křehké a nejednoznačné jako život sám. A tam spatřuji velký cit pro filmovou tvorbu, vedení herců i neherců, cit pro atmosféru, pro kameru, střih i hudbu, obraz i zvuk. Její tvorba je rozvážná, pokorná, neunáhlená, vyzrálá, magicky životná a Ptáče patří k jejím vrcholům. *** Světozor, 9. 5., s ORLí. *~

Prázdný, nudný, fancy film bez spodních vrstev. Uspokojení má divákovi přinést, když přijme a osvojí si spornou logiku chování postav, ale běda, kdyby se chtěl ptát, proč je zrovna taková.  přitom kažedý druhý moment takové pochyby a otázky vzbuzuje. Opravdu máme akceptovat, že jako vějička na vzbuzení podezíravosti mezi top špióny a zkušenými manželi zafunguje lístek do kina viditelně odhozený do skoro prázdného odpadkového koše? Opravdu dává smysl, aby pro sledování manželky musel manžel zrovna odklonit satelit? Nemohl použít třeba snímky z pouličních kamer? Nebo si tam zaletět osobně? Opravdu si top špióni vykecávají nejzávažnější profesní tajemství podnapilí a při nezávazném kariérním sexu? Opravdu stačí položit na prázdný stůl pistoli a trochu provokovat, a top špión uvěří, že je nabitá a skočí po ní? A i kdyby byla, co by tím získal? Celé finální usvědčení je k smíchu chatrné. Jeden vachrlatý nesmysl se v příběhu skládá za druhým do úzké vyvozovací logiky bez odboček z A do B do C do D..., takže jakmile několik průchozích bodů úspěšně zpochybníme, zbyde jen žalostná hromádka načančaných trosek, kterou drží pohromadě nanejvýš nejapné a rádoby vtipné bonmoty typu "Lhala bych ti, jen kdybych musela," nebo "Ok, zachránili jste pár tisíc lidí, ale příště si dejte sakra pozor, abyste se mi nesrali do manželství." A to je uboze málo. *** Světozor, 9. 5., s ORLí. *~