Poslední recenze (530)
Jdoucí na smrt - Nechť hry započnou (2024) (epizoda)
Pokud by se seriál pohyboval v římském podsvětí a pod cirkem, asi by to bylo docela snesitelné. Ale jelikož to kvůli vozatajům a frakcím muselo zasahovat také do vysoké politiky, doporučila bych tvůrcům, aby si přečetli aspoň Wikipedii. Na druhou stranu každodenní život Římanů, krutost a násilí, to vystihlo takřka dokonale, takže zbytku seriálu nebudu kazit hodnocení, závěru bohužel musím. Domitian i Římané nakonec stejně sklidili, co zaseli. On o něco dříve, oni o cosi později...
Královna meče (2000) (seriál)
Má to spousty chyb, jednou z nich je na hlavu padlé obyvatelstvo, které ani nepojme podezření, že by dona Maria Teressa Alvarado mohla být Královnou meče. Jinak symbioza (a chemie) španělských dám a anglo-amerických chlapců, do kterých občas vhodí vidle španělský plukovník Montoya či pár jeho krajanů spojených (příbuzenstvím či láskou) s Tessou (alias Královnou meče), funguje velice dobře. Půvabná blonďatá Američanka a její manželství se španělskýma donem i pletky s krajanem (Montoyovým kapitánem) do slunné Kalifornie rovněž patří. Škoda, že nenatočili ještě aspoň jeden díl, kde by aspoň trochu posunuli vztah doktora a Tessy, když už ničím víc, tak aspoň tušením z jeho strany, že je Královnou. Bez toho za mě takový lepší průměr.
Zlatý kraj (1957)
Ke zhlédnutí jsem se dostala vlastně omylem. Když jsem totiž viděla v seznamu herců napsáno R.Taylor, naivně jsem si myslela, že se jedná o film s mým oblíbencem a někdejší hvězdou MGM, který se s jmenovkyní Elizabeth párkrát na plátně skutečně objevil. Což se ukázalo jako blbost neboť dotyčný Taylor nebyl Robert ale Rod. Co se týče filmu samotného, občanská válka do děje zasáhla snad ještě méně než v Jih proti Severu. Postavy byly méně do hloubky vykreslené, méně uvěřitelné i sympatické. Mých citů se v podstatě dotklo jen uzavření Zuzany (Elizabeth Taylor) v psychiatrické léčebně a scéna s chlapcem a stromem, kterou jsme viděli těsně před kýčovitým závěrem. Mně osobně zrání Scarlett O'Hara v Jih proti Severu zaujalo o mnoho více než zdejší přeměna z chlapce v muže v podání Montgomeryho Clifta. Jinak krásná výprava a vůbec všechno, jak to tehdy MGM umělo. Skoro se chce člověku říci "to muselo stát peněz, přitom taková blbost..." V součtu lehce nadprůměrné, ale hvězdu navíc by to získalo jen za Roberta Taylora místo Roda nebo za hlubší prokreslení jak postav tak občanské války.
Poslední deníček (34)
The Musketeers 2014
Rozpracované hodnocení: Tři mušketýři (2014)
V dobách dávno minulých (když mi bylo tak nejvýše čtrnáct) jsem byla zamilovaná do postav z Dumasových románů. Nejprve to byli právě (čtyři) Mušketýři, oba díly - s Ludvíkem na obalu prvního dílu a kardinálem (na obalu) toho druhého - měli rodiče doma. Jak jsem si knihy začala obstarávat sama, přešla jsem nejprve k jiným Dumasovým hrdinům (krásný La Mole, statečný de Bussy) a posléze i k úplně jiným autorům a jiným oblíbeným hrdinům (což mi vlastně zůstalo až dosud).
Návrat zpět se už nekonal. Vlastně jsem se o něj i pokusila, ale nějak to nedopadlo. Jelikož zatímco opakované čtení Krále železného a zlatého skončilo fiaskem až teprve nedávno, pozdější četba Mušketýrů tak dopadla už dlouho před mým dvacátým rokem. Dumas byl sice skvělý vypravěč ale také velký fabulátor, a jeho romány i přes veškerou snahu Augusta Maqueta (jeho dvorní historik) neodpovídaly realitě. Proto ani nevadí, že tento seriál vůbec neodpovídá předloze. Navíc se v titulcích uvádí, že byl natočen pouze "na základě charakterů spisovatelových postav". Některé tyto charaktery tvůrci malinko změnili k lepšímu, jiné přidali, a jejich přítomnost vedla občas k horšímu nebo rovnou mně ku vzteku (hlavně postava ze třetí řady Sylvie mi byla vysloveně nesympatická a přišla mi naprosto zbytečná, pouze pro naplnění kvót).
Vzhledem k tomu, že z obdivu ke knize jsem už dávno vyrostla, příliš mě neoslovilo ani žádné filmové zpracování, které se předlohy drželo jako cosi košile, ať už v něm D'Artagnana ztvárnil Barray nebo York. Proč vzpomínám právě D'Artagnana? Vždycky mi největší problémy s přijetím činil on. Nejinak zde. Všichni ostatní mě dříve či později něčím zaujali a ještě před koncem první série si mě úplně získali. V knize (pokud si pamatuji) byl nejoblíbenějším Athos, tady bych si dost možná ani nedokázala vybrat. :-)) A asi bych dlouho váhala mezi Athosem a Aramisem, i když bych je při svém konečném rozhodnutí stejně ponechala jejich krásným ženám (jimiž myslím Milady a královnu Annu, opravdovým jménem té první jmenované nejsem si jista, ale myslím, že byly obě Anny). Tím jsme se dostali k postavám samotným a k představitelům jednotlivých rolí. Santiago Cabrera mě jako Vronský v Anna Karenina ničím nenadchl. Zato tady... Ani jsem nechtěla věřit, že tenhle extrémně přitažlivý Aramis je týž chlap...
PS: Jak jsem si procházela Deníček, tak jsem našla tento poněkud nedokončený příspěvek, který dozajista někdy v budoucnu dokončím. Buď až najdu své poznámky, které jsem si tehdy napsala nebo až znovu seriál zhlédnu...
