Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 762)

plakát

Star Wars: Akolytka (2024) (seriál) 

// Co mě bavilo: Posun do nové éry, rozbití mýtu Jediů vycházející z náznaků přímo Lucase v prequelech, akce/bitvy (čtvrtá epizoda samozřejmě, za mě ale možná ještě lepší finální duel Sola), rozšiřování lore okolo Sithů, čerpání z knih, her, komiksů, celková nápaditost, širší děj. Co mi přišlo slabý: Hlavní postavy a jejich konflikt, obsazení některých vedlejších postav, krátká stopáž většiny epizod, občas logika. Vychází mi z toho zábavných 7/10 a moc rád bych viděl další řadu, která podle náznaků z finále může být ještě lepší. Jenom bych možná uvítal, kdybychom to celé sledovali z perspektivy někoho zajímavějšího než jsou Osha/Mae. P.S. internet by se mohl uklidnit a začít zase vnímat věci normálně a ne selektivní optikou, dělat si názory po jedné epizodě apod., většina opakující se kritiky je naprosto mimo.

plakát

Substance (2024) 

// Substance je krutej film. Nejdřív jako by někdo vzal moje nejmilejší fantazie s Margaret Qualley a zhmotnil je tak, že jsem z toho byl konstantně v extázi, jenom aby následně přišel očekávaný twist v podobě brutálního (i když možná víc groteskního) body hororu, který rychle graduje do čím dál většího bizáru. Co je zvláštní, že od obou těch rovin jsem po všudypřítomném hypu čekal možná ještě víc, takže mi to nakonec přišlo relativně krotké. Nicméně Demi + Margaret skvělá dvojice, Dennis Quaid ďábelský a kamera od začátku do konce top. 8/10

plakát

Horizont: Americká sága (2024) 

// Upřímně tady mohlo být cokoliv od 2* do 5*, nakonec takhle, protože to pozitivní převážilo. Ale jinak bych to teda popsal jako glorious mess. Zack Snyder level vizionářství, kde ten film zjevně funguje u Costnera v hlavě líp než výsledek na plátně. A když říkám film, myslím tím první tři epizody dvanáctidílné minisérie rozplizlé fakt do všech možných směrů. Což o to, vypadá to nádherně, má to boží soundtrack, a asi dvě sekvence, které jsou to nejlepší, co jsem letos viděl (vypálení města a Costner/Bower jdoucí k domu), ale taky tam jsou bizarní dějový skoky, některý linky působí extrémně navíc, zatímco jiným se věnuje bohužel příliš málo času a pak je tam na konci něco, u čeho jsem upřímně nevěděl, jestli se smát, nebo brečet. Prostě šílenství, která se snaží obsáhnout esenci Ameriky i westernového žánru, takže tam je v podstatě úplně všechno, co by člověk čekal, ale i to, co by nikdo při smyslech nepožadoval. Definice megalomanství a přemrštěných ambicí, kterou jsem většinu času děsně žral a ve zbytku nad ní jen kroutil hlavou. Na další díly se těším. A zároveň se jich bojím.

plakát

Kneecap (2024) 

// Typ*čo jo! Banger meets Trainspotting, akorát s dobrým rapem, silnou kulturní pointou a strašně sympatickou trojicí hrdinů, kteří jsou navíc v reálu opravdu těmi členy Kneecapu. Nejsem si jistý, že tohle mi ve Varech ještě něco trumfne. 10/10

plakát

Až na konec světa (2023) 

// Viggo by chtěl vyprávět silný příběh se silnou ženskou hrdinkou, akorát je sám sobě překážkou, protože si k tomu zvolil nefunkční strukturu hopsající v čase z místa na místo, která nejenže mate diváky, ale hlavně nedává prostor jednotlivým linkám, aby později rezonovaly. Námět dobrý, záporák skvělý, Viggova hudba nádherná, ale jako celek to bohužel nešlape tolik, jak by mělo. 6/10

plakát

Stepní vlk (2024) 

// Šílený Max z Kazachstánu, 'nuff said.

plakát

MaXXXine (2024) 

// Ti West v úvodu řekl, že původně mělo vzniknout jenom X. Pearl jsem neviděl, ale MaXXXine je bohužel důkazem, že u toho jednoho filmu měli tvůrci možná zůstat. Koncept osmdesátek převážně nevytěžený, noirová krimi zahozená dřív, než pořádně začne, horor tentokrát žádný, v tom filmu se v podstatě nic nestane a pak skončí. Vypadá a zní hezky, ale to je fakt vše. A že je Mia Goth skvělá herečka, to jsme též věděli i bez toho. Po skvělých trailerech studená sprcha. 5/10

plakát

Ta druhá (2024) 

// Tendenční dokument klouzající tak extrémně po povrchu, až si říkám, proč si vůbec někdo dával tu námahu to vypouštět do světa. Téma zajímavý.

plakát

Tanec s vlky (1990) 

// Věci, který mě po třicítce bolí nejvíc. 1. Sledovat muže, když přijdou o svý psy (nebo vlky). 2. Sledovat muže, když přijdou o svý koně. 3. Záda, když čtyři hodiny v kuse intenzivně sleduju jeden z největších mistrovských kousků kinematografie a už nevím, jak jinak se u toho posadit/lehnout si. Tady za to ale všechna ta bolest stála. 10/10

plakát

Vrah naoko (2023) 

// Až vás příště někdo pozve na Netflix & Chill, nemyslí tím sex, myslí tím sledování Hit Mana. 8/10