salahadin

Na co slova, když emoce, příběh, vztahy mezi postavami a postavy samotné dokáže vyjádřit hudba a výraz tváří? K čemu silnější a komplikovanější příběh, když to, co se děje na plátně vás přikove do sedačky? Tenkrát na Západě nepotřebuje laciný kýč, aby okouzlil. Stačí, když se Jill usměje, když kamera zabere její pronikavé oči, když Cheyenne přimhouří zrak, když se objeví Frankova oční modř a když Harmonika řekne s nostalgickým pohledem: "Some day". A je vymalováno. Pokud existuje filmový RÁJ, pak jediní, kdo vás do něj zavedou, jsou Leone a Morricone. Nehorázně bezchybný film, film s velkým F, nedostižný vzor, nedostižná filmová poezie. Plnohodnotné filmové umění, při němž mě osobně mrazí v zádech i po sté projekci. Filmový skvost, který bude navždy vzdorovat prachu, času i moderním technologiím. Konec.

Se7en čili 7 důvodů, proč se bát smrtelných hříchů. Dnešní svět smrtelné hříchy toleruje, protože už jsou pro nás až příliš běžné...John Doe vznáší obžalobu celé téhle zkažené civilizaci svým fanatickým kázáním plným brutálních skutků. Proč? Aby lidé poslouchali, nestačí poklepat na rameno, ale zabušit kladivem. Kladivo Johna Doea udeřilo. Nebyl vyvolen, ale věřil tomu, v tom je síla veškerého fanatismu. David Fincher natočil masterpiece, krimi thriller, který svou atmosférou uhodí jako čelo kladiva do naší hlavy. Depresivní, ponurý film se skvělými hereckými výkony (Spacey obvzlášť), přesnou režií, vymazleným scénářem a drtivým koncem. Fincher netočí filmy tak, že si odškrtává všechna žánrová klišé a postupy, ale přidává víc. 95%.

Jeden z nejkrásnějších příběhů souboje dobra a zla dostal svou kvalitní filmovovu podobu. Malý hobit versus Sauron. Tolik krásných myšlenek v jednom díle, tak úchvatná fantasy atmosféra podepřená geniální hudbou Howarda Shora (skladba Breaking of the Fellowship je pro mě vrcholový zážitek poslechu hudby vůbec). Celá ta mytologie Středozemě, všechny ty národy a jejich zvyky i zlozvyky...konečně, filmový skvost, kterým se nechám rád okouzlit, protože já jsem od přírody pohádkově založený homo sapiens sapiens. Na mém hodnocení se nepodepsala mediální propaganda, ale láska, s jakou Jackson natočil téměř nezfilmovatelný knižní opus moderní fantasy literatury a to, jak dokázal megalomanský filmový kolotoč ukočírovat. A stejně tak mi nezáleží na pompéznosti scén, ale na vztazích, na Frodově oběti nést Prsten a Samově silném přátelství a odhodlání jít kamkoli, protože proti zlu má vždycky cenu bojovat. I za cenu vlastního života. I za cenu ztráty pohodlí v Dnu pytle.

Tenhle film mi splnil mé veškeré filmové choutky a patří k nejsilnějším filmovým zážitkům mé pozeračské kariéry...miluju plachetnice a jejich dobu, charisma upocených herců sálá jako horko od ohně, fantastická atmosféra (Acheron po celou dobu nahání přesně takový stísněný pocit, na jaký nedosáhne ani Voldemort, i když se jeho jméno bojí každý vyslovit, pche), zvuk moře a vichru, zvuk pnoucích se plachet a tření lan, vrzání dřeva a klapnutí mušket, nemám nejmenší výhradu, zvukař měl dostat doživotní rentu za nadlidský úkol. K tomu vážná hudba a extraligový scénář (zvlášť rozhovory mezi doktorem a kapitánem jsou eňo ňúňo). I když nám umře pár sympatických námořníků, ani jednou (!!) se film nevydá cestou levného kýče. Safra jak toho ten Weir docílil? A i když se film odehrává na jedné lodi (hrdinové si jen jednou odskočí vyslunit se na tropický ostrov a pak pořádají afterparty na francouzské lodi), ani nanovteřinu nenudí. Byl jsem vtažen do děje jako snad nikdy. Nemůžu jinak, 100%

Nálepka "nejvěrnější zpracování" pro mě v tomto případě znamená "nejlepší", nejlepší film o Ježíši Kristu. Pro věřícího má tento film jistě svou hodnotu, ale myslím, že by jej měli ocenit všichni napříč názorovým spektrem. Ano jsem věřící a tento film obdivuji, nejen kvůli tomu, že nesází na megalomanské scény, ale naopak je velmi intimním. Zcela nadpozemsky zahraná postava Ježíše mu dodává nezaměnitelné kouzlo, obrovské charisma vycházející z jinak běžně vypadajícího chlapíka je přesně to, čím musel skutečný Kristus disponovat. Skloubení něhy a až strašidelnosti Kristovy postavy podbarvuje silná hudba, která tytéž esence obsahuje. Jarre složil až démonický motiv, neskutečně majestátní, který zní často z plátna. Nemyslím si, že jde o film používající zaběhnuté charaktery postav, těžko si dokážu představit Marii jako sveřepou feministku vzpírající se establishmentu a Josefa jako gaunera pašujícího přes Izrael drogy z Indie. Režisér používá postavy, jak jsou v Bibli charakterizovány, to není neoriginalita! To je to, proč vůbec točí takovýhle film...o Ježíši Kristu, Synu Božím.

Krásná historická fikce (co se týče postavy inkvizitora, je film úplně mimo realitu). Jméno růže je připravená porce al dente - nerozvařená, ale spíše uvnitř tužší, přesto měkká. Nejlepší možné převedení mé nejoblíbenější a jedné z nejbrilantnějších knih moderní literatury na plátno. Ecův epos lze zfilmovat jen takto (nebo ještě tak, že si před kameru sedne pět šest herců a začnou ji od začátku číst). Zpočátku jsem se trochu s negativními předsudky chystal na projekci tohoto filmu. Uklidňovala mě dvě jména - J-J Annaud a S. Connery. Annaud je Pan Režisér a Connery Herec, který svou roli zahrál precizně, věrně, je elegantní, moudrý a patřičně pyšný na svůj správný a rychlý úsudek... prostě tak, jak jsem si ho představoval při čtení knihy. Ani Slater nezklamal, všechny vedlejší role se taktéž povedly (Malachiáš, Jorge, Berengar, Salvátor...), atmosféra je dotažena do dokonalosti a výrazně k ní přispívá Hornerova hudba, jedna z jeho nejlepších nahrávek (podle mě). To, že se Annaud zaměřil na vyšetřovací část je dobře, navíc výborný scénář dostal do dialogů i mnoho poselství knihy. Jedna z nejlepších filmových adaptací a jeden z mých nejoblíbenějších filmů ever after.

Film o naivním citu dvou náctiletých. Normálně bych mu nevěnoval ani nanovteřinu své pozornosti. No považte - Romeo a Julie se zamilují na 1. pohled (doslova a dopísmene) a už plánují svatbu. A z úst jim vychází tak silná slova, že by i barbar Conan brečel na svých bicácích. Jistě, kdyby oba dva přežili, ve Veroně by předvedli čítankový exemplář italské domácnosti se všemi rekvizitami, co k tomu patří (létající talíře a nože, přespávání před prahy a slova, která se nesluší vyslovit ani v méně solidní splečnosti v zaplivaném baru čtvrté cenové skupiny). Naštěstí ale umřeli a tak jejich příběh, který scelil svár dvou rodů, žije nesmrtelně dál. I díky tomuto úžasnému a dechberoucímu zpracování! Zeffireli má rád velké příběhy a umí je odpovídajícím způsobem převést na plátno, což každý rozhodně neumí. Velmi citlivě a věrně se drží látky, což oceňuji. Oba hlavní herečtí představitelé do svých rolí velmi přesně pasují (nedostižná éterická krása Olivie Hussey). Tento film není kýčovitou plejádou celebrit a laciných slov, Zeffireli věří tomu, co točí, proto jeho počin nepůsobí odtažitě. Skvělá hudba pochází z pera výsostného skladatele Nina Roty, velmi dojímavé tóny a krásný historizující kolorit činí z tohoto soundtracku takovou perličku na poli světové filmové hudby. Love theme patří k jednomu z nejkrásnějších leit motivů, co byly k filmu kdy složeny. Asi nikdy se nepřestanu obdivovat tomuto dílu. Takhle si představuji UMĚNÍ - krásné a nedostižné.

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý.

S Wildou jsme kámoši - a když mi ho někdo hodí do obrazu z inkoustem nasáklého papíru, nemám nic proti, ba kvituji to s povděkem. Jenže natočit Mistra se musí umět. Zeffirelli na to šel moc, moc dobře a předvedl mou nejoblíbenější herní adaptaci. Radford se mu ale přiblížil tak těsně, jak jen to bylo možné. Když zdrcený Al hledí ke dveřím synagogy, kam nemůže vstoupit, chtěl jsem s Mertax vstát a tleskat ve stoje. Už jen díky Alovu ztvárnění zloby, chamtivosti a pomstychtivosti smíšené s hořkou bolestí má cenu film vidět. Scéna u soudu je herecký koncert Al-moll. Ale nejen kvůli tomu. Nechal jsem se dvě hodiny uchvacovat obrazem, kostýmy, krásnou hudbou a hereckými výkony všech zúčastněných. Původně jsem chtěl film jen rozkoukat s tím, že musím brzy spát. Dokoukal jsem ho celý.

Asi jsem se zamiloval - já vím, v mých letech je to už nebezpečná věc. Stardust je moderní fantasy pohádka, která dokonale sedla počátku 21. století, a to vším - příběhem, vsunutým humorem, odlehčeným tónem, romantikou. Cesta z Jelimánkova do Chlapákova je velmi zábavná, a to především dík božsky éterické Claire. Naprostý souhlas s flankerem.27 - dlouho jsem neviděl zábavnější pohádku a zároveň tak příjemnou chemii mezi ústřední dvojicí. Claire je k sežrání a její kukuč neodolatelný. Oběma prostě od začátku hrozně fandíte. Ale teď mám dilema, koho sežrat dřív, jestli Claire Danes, nebo Kate Magowan. K sežrání jsou obě. Jenže z filmu dýchlo i mnoho jiného, třeba to, že to všechny zúčastněné prostě bavilo! Tak si vychutnáte kankánového De Nira, mňamkoidně zuřivého Marka "Septimus" Stronga a jeho nechápavý výraz při voodoo souboji, kouzelně se rozpadající a taky povislující Michelle, Bernarda s nafouklými balónky, zarputilého hlídače ovládajícího bojové umění nebo sedmero duchů se smyslem pro voiérství a záhrobní humor. A taky poselství, že přes všechny krásy vesmíru je ze všeho nejkrásnější lidská láska - což je mimochodem stežejní myšlenka křesťanství :-) A pohádka skončila tak, jak pohádky končit mají. Takže mě omluvte za nekritičnost, ale Stardust je přes všechny své chybičky moje srdcová záležitost. Au.

Sherlock je infernální hedonista s občasnými sklony k humánnosti. Nene, se Sherlockem bych v životě nemohl bydlet, ani se s ním bavit a už vůbec bych mu nepůjčil svůj telefon (určitě by z něj uhádl mou krevní skupinu). Ale sledovat ho takhle večer na notebooku před spaním je vážně kapitální nezodpovědnost. Seriál Sherlock má totiž na spánek destruktivnější dopad než zelený (černý chcete-li) čaj. Je fajn, že je seriál točen s takovou nadsázkou, protože kdyby ne - byl by to paskvil. Kdo jiný než Sherlock umí dělat grafologický rozbor, aniž by viděl písmo. Herci jsou absolutně dokonalí - o Cumberbatchovi a Freemanovi netřeba hovořit, ale Lara Pulver zaslouží za Irene Adler metál, protože byla ztělesněním čiré smyslnosti. Andrew Scott jako Moriarty předvádí něco neuvěřitelného, takhle lehce, přesvědčivě a s takovou grácií zahrát TOP parchanta, to chce fištrón. EDIT: 3. série je s prominutím sračka, hodnocení 1*. 4. sérii už snad ani vidět nechci.

Jeden z nejlepších sitcomů vůbec. Některé epizody jsou promyšlené takovým způsobem, že by i Holmes s Poirotem bledli a radši by se živili lopatou. John Cleese řekl, že už nikdy nenapíše nic lepšího, než je Fawlty Towers. A je to pravda. U některých dílů mě ze smíchu tak bolelo břicho a nemohl jsem se nadechnout, až jsem málem zfialověl. Slzy smíchu jsou samozřejmostí. Fanastické kreace, mimka, slovní vtipy...Cleese je pojem! A tenhle seriál základní kámen všech sitcomů. Společně s Černou Zmijí - 100%!!! PS: Viděno v originálním znění. Vy, co jste měli k dispozici jen dabing, zrušte hodnocení i komentář a sežeňte si origoš verzi - dabing usmrtil veškerý vtip (a že to umí i u geniálních seriálů, Mertaxi).

Nervově soptící kapitalista se sklony ke starověkému otrokářskému zřízení versus fousatý proletář s Gandalfovou holí vyznávající hippies a žijící v lese mezi vochomůrkami. K tomu posluhovačná a prý utlačovaná chasa, která se v jednom kuse bouří a rebeluje (a žaluje). A je z toho ten nejlepší večerníček, který kdy spatřil světlo světa nejen v našich končinách, řekl bych, že tenhle seriál by se v Americe stal ihned kultem. Jen mě štve, že Trautenberk dostane vždycky na frak :( A z té sojky bych si udělal nějraději měšec na drobásky, taková sviňa lítací :-) "Žes to popletla, nebylo tam ´vydej mu všechno´?"

Humor je to "inteligentní, ale ne intelektuální" (slova prod. Kratochvíla). Bernard je sociální ztroskotanec téměř nonstop ukájející svou promile slinu, musí smrdět víc jak dobrman, nezná tu zubatou věc (hřeben), ani tu, co se nejí, ačkoli tvarově vypadá jako houska (mýdlo). A jediný co umí, je ječet, nadávat, válet se, pít nebo lízat svůj speciální nanuk a hulákat nesmysly, nemyté vlasy mu drží jeho vlastní tužidlo smíchané z lupů, džemu, mouky, vody a podivných bakterií, kterým se u něj daří. V jeho knihkupectví platí zákaz dotknout se čehokoli, hrozí nakažení neznámým, vysoce agresivním virem BHC ("Bernardovo hnědé cosi"), kuchyň - to je hotová chemická zbraň a Bernardova postel je bez banánů království The Thing. Jestli mi chyběla nějaká podobná postava, tak seriál Black Books tu lochnu zaplácl. Fran je sice holka, má lepší kvartýr, ale k Bernardovi se jinak báječně hodí. A fackovací panák Manny? Jakbysmet. Tahle trojka k pohledání mě umí spolehlivě rozesmát. No ještě mi řekněte, že byste takhle nějak nechtěli žít - klídek, pohodička, chlast, cigára, žádný sraní s hygienou, účty a nádobím, zkrátka návod pro flegmatiky.......

ČH je přesně ten počin, který nám vyrábí lenošné diváky. Tedy v tom, že rádius jeho dopadu zabírá snad všechny věkové škatule, pohlaví, charaktery atd. Od diváka se očekává jediné - že zapne tu otravnou bedničku na čudlik. A odměnou je mu nenáročně naservírované nejméně desetichodové menu. Je tu prostě všechno - romantika, nějaké to lehoulinké napětí, vztahové problémy, červená knihovna, závan krimi, naprosto tendenčně pojaté charaktery mužů a žen, je tu humor a samozřejmě část diváctva si také zapláče. Je tu VŠE, rodinný seriál all inclusive! A protože seriál od diváka očekává jen to, že se bude bavit, vše je tu proto dokonale vyhraněné, vyhrocené, vypointované, prokalkulované, co scéna, to přesně tvarovaná faceta. Normálně by výše uvedené řádky stačily na hodnocení "odpad", JENŽE - Četnické humoresky jsou tak nesnesitelně příjemné, vlídné a pohodové, zahrané sympatickými herci jak v hlavních, tak vedlejších rolích, že chtě nechtě musíte přimhouřit oči a dívat se. Přirovnal bych to k posezení s přáteli, kteří sice stejně plkají o ničem, ale čas příjemně ubíhá a člověk vypne mozkový velín. Závěrem shrnu takto: je-li libo chutná večeřička, kterou jste sice jedli mnohokrát, ale stejně si pošmáknete, pak servírujte na stůl!

Brý dén. Jmenuji se salahadin a tenhle seriál nemá chybu, každý herec/čka tady funguje jako ozubené kolečko a bez jediného kolečka by to nefungovalo (i Veškrnové to sedí jak holinka na noze). Tohle se povedlo, herci, hudba, scénář, režie...vše tak dokonale lehce provedené a zábavné, jak jen může být. Takže pět chlapců = pět hvězdiček. A za oba Zilvary dám šestou, protože ti dva nemají chybu, v tehdejší době jasní společenští úpadkáři a mrvitelé dobrých mravů (dneska elita). Sím, to není výtka, anóbrž to jest pochvala. "Není rum, není sturm!"

Nekompromisní a profesionální moderátorský tým Událostí, komentářů (Železný, Veselovský, Drtinová) vytváří nejlepší publicistický pořad v rámci všech našich TV stanic. Podle mého gusta se mu nic nevyrovná, ani ve výhodnější čas vysílané Otázky Wenouše Moravcovic. Nevynechám byť jediný díl.

Hraboš je machr, ty jeho glosy nemají chybu. A to mizerné hodnocení tu dávají králíci z městských králíkáren (bytů)?? Mě to tedy velmi baví, protože jednu starou chalupu opravuji a krom inspirace, kterou mi některé díly poskytují v míře více než hojné, se i pobavím. A té inspirace k vlastnímu projektu tento TV pořad nabízí dost, tak se jděte vycpat vatou a naložit do loje s těmi "odpady".

Pořad, který věcně, vtipně, pozorně a s nadhledem sumarizuje uplynulý týden. Nevynechám jediný díl. A Zdeněk Liška (buď mu země lehká) našel pro svou hudbu výtečné uplatnění. Hříšní lidé státu českého v Malostranských korekcích nemají chybu:-) EDIT 02/2023: Nechávám původní komentář, ale doplňuji aktuální hodnocení: pořad u mě hodně ztrácí poslední dobou, a to zejména svým neobjektivním zaměřením u některých témat. Až příliš je vidět, jak tvůrci fandí určitému názoru a přizpůsobují tomu své reportáže. Nemohu si pomoci, kvalita šla dolů....

Příjemný pořad, který jsem kdysi sledoval skoro pravidelně, koneckonců jsem věřící a tento pořad je tudíž určen mě. Prosím, aby primitivové typu cariada aU.Tarare vůbec nehodnotili, pochybuju, že vůbec viděli aspoň 1 díl, ostatně jejich komentáře vybízí k pochybnostem, zda si jen svými štěky nehojí mindráky.

Adventure soutěž nejlepší z nejlepších doprovázená fenomenální heroickou hudbou od Paula Koulaka (úvodní motiv je čistorudokrevná dokonalost). Výborný nápad, napětí, spád, dobré úkoly, otec Fura a k tomu samotná pevnost, z leteckého pohledu takový kamenný stadion v moři...paráda. Pro paascha: ano ano, je to věkem. Nicméně za ty vpomínky si malou neobjektivnost dovolím.

Vcelku příjemná několikaminutová jednohubka s příjemnou K. Vrbasovou. Zajímavá je absolutní nestrannost v dílech pojednávajících o palčivých problémech moderní společnosti a vcelku potěší obecná sumarizující fakta. Nic velkolepého, ale zároveň nic propastně špatného. Na streamu jeden z těch lepších pořadů.