Ediebalboa

Kniha/film, dnes už můžu potvrdit - je to jedno. Příběh Zelené míle patří na piedestal těch nejlepších, které kdy vznikly. Co přináší přes 3 hodiny dlouhý maraton navíc, je nesmírně silná sestava mistrů vedlejších rolí, mezi nimiž i star power Toma Hankse zůstává lehce ve stínu. Bonusem je taktéž brilantní hudební podkres Thomase Newmana a mírně pozměněné vyznění oproti literární předloze, kde se tlačí na pilu v některých momentech o poznání víc. Ve výsledku je tak Kingův román skoro jak pohádkou. Sice velice temnou a dospělou, ale stále natolik univerzální, že ji plně prožije i devítiletý kluk, kterého nechají rodiče koukat poprvé v životě přes půlnoc.

Hurá. Pro jednou tu máme dokument, který nevznikl jako posmrtná pocta zesnulým ani jako naopak úlitba těm, kteří byli během života opomíjeni. Supersonic je sondou do let, kdy říct o čemkoliv cokoliv v muzice nebo kdekoliv jinde ještě automaticky neznamenalo konečnou. A ti, co vám na pozadí filmu vypráví, se toho drží dodnes. Bezpodmínečně největší deviza filmu. Nechat si příběh kapely vyprávět od samotného Liama, Noela a potom dále i příslušníků rodiny a kamarádů. Je to zážitek k nezaplacení. Mimo to, že společně s videy „domácí výroby“ jde o nezklamávající srandu, tak se díky jejich postřehům dozvíte o tom, jaké to bylo být Oasis daleko víc, než kdy vyčtete z internetu. It's just rock 'n' roll.

Sopranovi jsou pro mě i po letech ukázkou toho nejlepšího castingu, kterého se nám kdy v seriálech dostalo. Obsadit do několika desítek rolí neznámé Italoameričany a do jejich čela poslat toho "největšího" z nich, Gandolfiniho, vypadalo na první pohled možná riskantně, ale právě toto rozhodnutí ve výsledku předznamenalo zlatý věk quality TV. Tony, Chris, Carmela, Paulie, Ralph... žádný slabý článek zde jednoduše nebyl a pokud vás zaujali během 1. nanejvýš 2. dílu, dostalo se vám nejlepší mafiánské zábavy, která kdy vznikla. Tempo nastavené na začátku si seriál bez kolísání udržel až do finále.

Úžasně natočený seriál s nejlepším pojetím 2. SV, co se dá vidět. Od seznámení s členy posádky v 1. dílu mi na všech záleželo a až do konce mi to tak zůstalo. A k tomu ještě nádherný soundtrack, výprava, efekty, zvuk. Tady je konečně jednou vidět, jak se má správně s velkorysým rozpočtem nakládat.

Španělsky mluvený seriál, jihoamerické produkce, s absencí hvězd... není to dávno, kdy by se člověk takové představě vysmál. Naštěstí se zázraky v televizi v posledních letech dějí a Narcos je dalším z nich. Hranice mezi filmem a seriálem proto byla překonána už i směrem na jih od Hollywoodu. Stačí si představit to nejlepší z kriminalisticko-dramatických seriálů posledních let a umocnit tím, že se tentokrát nejedná o fikci, nýbrž o nemilosrdnou kolumbijskou historii. Navíc velice objektivně líčenou. Glorifikace Američanů nebo Kolumbijců, co šli narkobaronovi po krku, se zde opravdu nedočkáte. José Padilha a spol. zkrátka vykreslili Escobarovu životní cestu takovým způsobem, že by na ně byl hrdý i odborník přes vzestupy a pády velkých mužů - Martin Scorsese.

Po fenomenálním Breaking Bad mohl jít Vince Gilligan tvořit úplně cokoliv. Nakonec ale zůstal v oblíbeném prostředí a vymyslel zcela novou příběhovou linii oblíbeného právníka Saula Goodmana. Opět zde jsou silné charaktery, nečekané zvraty a všudepřítomná jižanská atmosféra Nového Mexika. Nikam se prostě nespěchá. Děj se pomalu rozvíjí a na každé scéně nebo dialogu je vidět autorova sebejistota. I když by se proto prvních 10 dílů dalo shrnout v pár větách, tak to jsou právě ony detaily, které ho činí oproti konkurenci vyjímečným. Už samotná useknutá znělka na začátku každého dílu hned napovídá, že tady o žádný mainstream nepůjde.