Leleta

Legenda, která ve své době neměla obdoby. A i v současnosti zůstává vrcholem filmografie všech zúčastněných, nehledě na to, Zemeckis v posledních letech nepředvádí zrovna vrcholné režisérské výkony.

Emocionální propletenec lidských osudů, které do sebe tak zapadají, až z toho mrazí. Tyhle ženy žijí v jiném času i prostoru, přesto každá prožívá svoji verzi paní Dallowayové - nenápadně se rozvíjející osobní krizi, na kterou okolí reaguje postojem "co ty asi tak můžeš mít za problémy?". Zvláštní hvězdička patří Julianne Moore za roli Laury Brownové, a to nejen za hodněkrát propíranou scénu v hotelovém pokoji, ale i za závěrený dialog s Meryl Streep. "Co znamená něčeho litovat, když nemáte na vybranou?"

Každému tahle šílená almodóvarovka nesedne, a není divu. Specifický humor, až surrealistická hra s kamerou a moje oblíbenkyně Carmen Maura dělají z Žen na pokraji nervového zhroucení spíš ujetou parodii, ale u mě film zabodoval na plné čáře.

Jednoooou, dvakráááát... I třikrát se na rozpustilou Gollovou a šarmantního Nového můžete podívat a nudit se určitě nebudete. Každá z postav je tak roztomile švihlá, že filmu ani nelze zazlívat jednoduchost typickou pro předválečné filmy.

S každou další řadou se sice Chirurgové odklánějí od původního konceptu, a tak se z "twisted sisters" stávají spíš domácí puťky, prvotřídní hajzlík pro změnu začne zachraňovat dětičky... Všichni zkrátka dospívají, přesto je pořád na co se dívat. Navíc se stejné pozornosti dostává více postavám, takže každý si najde tu svoji. U mě na plné čáře vyhrává rázná Miranda Bailey a od dílu, kdy si to do nové práce přidrandila na kolečkáčích, i Arizona Robbins. Gotta love them!