zencitizen

Nečekal bych, že to řeknu, ale konkurenční Oppenheimer je konzistnější film.  U tohoto Scorseseho se mi líbil střihový rytmus - to, jak to vše rychle směřuje dopředu, nenudí to, je to velmi hutné. Přesto jsem ale při prvním kino-shlédnutí měl neutuchající pocit, že sleduji spíš televizní minisérii. Zdálo se mi, že to má jisté "seriálové" tempo. A byť jsem na konci cítil pohnutí, tak v motivacích DiCapriovy postavy je něco umělého, tudíž ne úplně věrohodného. Víc budu vědět po druhém zhlednutí.

Po skončení filmu v IMAXU, který jsme navštívili se synem, jsme se oba shodli: nepochybně nejlepší Nolanův film. Dokonce jsem cítil i pohnutí. Teď - po tom, co jsem Oppenheimera znovu viděl na VOD - musím říct, že imaxová projekce dělá 50% dojmu z filmu. Překryje totiž i obvyklou Nolanovu dětinskost, která při zhlédnutí na kompu nakonec vystoupí na povrch. Nolan je věčný nerd a je to na jeho filmech znát. Techniku posunuje až na úroveň jakéhosi božstva. Vzpomněl jsem si nicméně na Scorseseho. Střihová montáž a vražedně uhánějící tempo, v němž se prolínají různé roviny, mi evokovalo Mafiány a Casino (někteří střihači-asistenti na posledně jmenovaném ostatně pracovali). Co se hudební složky týče, pak jsem zase myslel na Kunduna a Glasse. Byť to samozřejmě není totožné, podobnost v přístupu tam podle mne je. Nedá se svítit: Nolan je kompilátor různých funkčních filmových stylů a přístupů. Tady to ale kupodivu jakž takž funguje.

Kdepak. Film zjevně vznikl, proto, že Fincher evidentně rád pracuje. A stále to dělá na vysoké úrovni. Ale jinak je The Killer celkem marný, podobně jako předchozí Mank. Ten likvidovaly hlavně školácky otrocké dialogy o bohémském umělci, tady je zas příběh nepochopitelně odbytý. Nejdřív jsem si myslel, že to bude studie současné civilizační prázdnoty - samá nuda a čekání, plné pípající elektroniky a dalších otravných parazitních zvuků. Vnitřní monolog to ostatně tematizuje. První čtvrthodina, která předchází prvnímu výstřelu, je výborná. Kdyby takový byl celý film a otisklo se do něj nevyspání na letištích, zevlování na lavičkách, pozorování cizích lidí, byl bych nadšený. Jenže následný průběh filmu je už "jen" repetitivně mechanický: Fassy někam přijede, vyřídí svou věc a pokračuje dál. Není tam žádná kolize, nic, co by jej posunulo dál, jinam. Herci ve vedlejších rolích panákovitě přehrávají. Na takovou nesladěnost hereckého projevu nejsem u mistra zvyklý.