Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Poslední recenze (2 348)

plakát

Máme prachy! (2024) 

Na CSFD občas probíhají soutěže o nějaké drobnosti a nejčastěji o lístky do kina. Někdy se zapojím a tentokrát to vyšlo! Vyhrál jsem dva lístky do kina na francouzskou komedii o tom, co se stane, když člověk vyhraje velké prachy. Tato výhra z nás milionáře sice neudělala, ale návštěvu kina po delší době i film jsme si užili. Čekali jsme pohodovou oddechovku a tu jsme dostali. Film formou i žánrem připomíná Divoké historky. Mění se jen hlavní téma. Místo boje s nespravedlností, nastupuje nutnost vyrovnat se s astronomickou výhrou v loterii. Tvůrci byli dost zlomyslní a dávali to postavám pěkně sežrat. Rozhodně se nikdo nestal bezstarostným milionářem ležícím na pláži. Naopak se jim děje vše možné a bezstarostný život se nekoná. Naštěstí se nám tvůrci trefili do noty a pobavili nás. Místy černý humor je plus a je jen dobře, že občas šla korektnost stranou a u některých scén se dostavilo i napětí, kam až to tvůrci dovedou. Díky tomu všemu rád přihodím i slabší čtvrtou hvězdu a jako lehkou oddechovku mohu film doporučit. Minimálně si můžete představovat, co byste udělali s nečekanou výhrou vy a jestli byste dopadli lépe než hrdinové z filmu. :-)

plakát

Údolí včel (1967) 

Údolí včel je další z typických snímků Františka Vláčila. Společně s kameramanem Františkem Uldrichem stvořili úchvatné obrazy, kde každý záběr vypráví sám o sobě. Mimochodem kameramana zmiňuji v komentáři snad poprvé, ale je to rozhodně zaslouženě. Vyprávění je skutečně složeno zejména z těch mistrovských obrazů. Černobílá kamera se k celému příběhu skvěle hodí… středověk, fanatický řád, rytíři, útěk, neutěšený stav rodového sídla, složité rodinné vztahy… Obraz za obrazem se divák dostává do děje a postupně je vtahován, i díky výtečné hudbě, silnou atmosférou. Ta forma je opravdu výborná, ale lehce strhává (úmyslně?) celou pozornost tvůrců a diváků. Příběh a jeho vyprávění už tak excelentní nebylo. V podstatě jednoduchý děj a samotné jeho podání může nudit. Namísto dialogů jsou tu většinou jen dlouhé pohledy z očí do očí a někdy toporně pronášená moudra náboženského řádu. Opět asi úmyslně. Sebelepší květnaté dialogy by narušily tu celkovou atmosféru. Každopádně i přes drobné výtky si film vysloužil čtyři velké hvězdy a za doporučení rozhodně stojí.

plakát

Ďáblova past (1961) 

Ďáblova past nezapře svého režiséra Františka Vláčila a jeho typické postupy. Černobílá kamera (občas mi přišla jak go pro, ale experimentálně zajímavé), důraz na perfektní obrazy a v podstatě minimalistický příběh, který se k té formě velmi hodí. Svobodomyslný mlynář versus fanatický kněz na pozadí vesnice v 18. století, kdy se církev snažila upevnit své postavení. Dělala to především manipulací (scéna v kostele je skvělá). Slepé následování náboženství? Ne tak docela, ne vždy je dav „stádově blbý“ a ne každý se podvolí. Dovedně postupně budovaná atmosféra a konec s dobrou gradací… popravdě mně Ďáblova past přišla vypravěčsky a příběhově nejlepší z celé Vláčilovi tvorby. Jestli vám přišla Markéta Lazarová příliš „artová“ a těžkopádná, zkuste právě Ďáblovu past. Z mého pohledu je divácky přívětivější.

Poslední hodnocení (2 693)

Sladká vůně úspěchu (1957)

22.07.2024

Rozhovory s mým zahradníkem (2007)

21.07.2024

Mzda strachu (1953)

20.07.2024

Na Zlatém jezeře (1981)

17.07.2024

Skvělí Ambersonové (1942)

14.07.2024

Ospalá díra (1999)

11.07.2024

Legenda o vášni (1994)

11.07.2024

Beckham (2023) (seriál)

08.07.2024

Údolí včel (1967)

03.07.2024

Reklama

Poslední deníček (10)

TOP 2023

Letos mi to nějak dlouho trvalo. Ne, že bych neviděl nic zajímavého, ale nedokázal jsem si udělat čas pro klidné zamyšlení a rekapitulaci… tak konečně. :-) Za rok 2023 jsem ohodnotil celkem 143 věcí, což je od roku 2016 prakticky můj průměr. Po dokumentech o osobnostech (2021) a seriálech (2022) bych se letos zaměřil na tři různé oblasti.

 

První je Virtuální RETRO KINO

Uživatel Willy Kufalt mě zhruba před rokem pozval do soukromé diskuze, kde se každý týden virtuálně promítá jeden jím vybraný film. Viz hlavička diskuze.

Zdravím pozvané členy, vytvořil jsem tuto diskuzi s cílem trochu rozšířit povědomí o různých zapomenutých, méně sledovaných či v tuzemském prostředí "neobjevených" filmech, které stojí za pozornost a zhlédnutí.

Také tímto mu děkuji za pozvání. Jsem si jistý, že kdyby měl někdo další zájem, může se mu ozvat a on jej rád také pozve.

Jde opravdu o zajímavé a pozoruhodné snímky, které jsou ve většině prakticky neznámé a hodně dokáží rozšířit divákům filmové obzory. Bohužel nemám zdaleka čas sledovat vše, ale za celý rok jsem viděl celkem třináct zařazených filmů. Ty nejzajímavější pro mě byly:

Grand Prix – jeden z nejlépe hodnocených filmů z prostředí závodů F1 a bude se líbit i nefanouškům motosportu.

Stovky bobrů – moderní pocta starým groteskám a krásný gejzír originality a tvůrčí imaginace.

Den, kdy země vzplanula – sci-fi staré školy, které sází více na atmosféru a dialogy, než na efekty a je možná aktuálnější dnes, než dříve.

 

Druhou oblastí je polská kinematografie

Polská kinematografie se mi líbí čím dál více a jen v minulém roce jsem viděl deset filmů z Polska. Pozoruhodné byly všechny. Na pomyslném vrcholu stála „trilogie“ Andrzeja Wajdy Člověk z mramoru, Člověk ze železa a Walesa: člověk naděje. Polsko je náš soused, jeho dějiny jsou v mnohém podobné a v mnohém velmi odlišné. Tahle trilogie je výbornou sondou do moderních polských dějin. Navíc je to i filmařsky brilantní. Pátrání po fiktivní postavě za účelem stvoření dokumentu, změna ve vnímání budovatelského a dělnického nadšení, zobrazení Lecha Walesy jako normálního člověka… všechny tři filmy jsou skvělé. Občas jsou na diváka náročné, ale za setkání určitě stojí. Variantou je pak rovněž dobrý snímek Jack Strong o polském špionovi z období Studené války. Je divácky přístupnější, má tradiční filmovou dramatizaci, dobré obsazení a také silné vyznění.

 

Nakonec přidám několik pozoruhodných dokumentů

Pozemšťané – Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne… Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu… asi nejsilnější emocionální zážitek za celý rok… - (celý komentář zde)

Sociální dilema – Mnohonásobně zvýšené počty sebevražd mladistvých, proměna uživatelů na obyčejné produkty, rostoucí polarizace společnosti, sociální nepokoje, ztráta schopnosti komunikovat na živo, ztráta schopnosti přijmout opačný argument, totální závislost na technologiích… i tohle všechno přináší nové online technologie - (celý komentář zde)

Švéd v žigulíku – Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky… ne, to není námět absurdní komedie, ale realita, která se před pár lety skutečně stala :-) - (celý komentář zde)