Koreangirl

Od tohoto sitkomu jsem si slibovala pohled na korejskou večerku mimo Koreu a dostala jsem všechno, v co jsem doufala. Nejen, že to ukázalo tu starší generaci, co z Koreje přicestovala do Kanady, ale i tu generaci po nich, co přemýšlela už jinak.  Manželé Kimovi se v Kanadě zařídili celkem hezky, na vrch toho všeho se jim narodily i dvě krásné děti. Bohužel rebelující syn odešel z domova a jejich až moc kanadská dcera má zvláštní přístup k věcem, které pro rodilé Korejce představují veliký problém. A jako každí rodiče se potýkají s problémy jako je například: spolubydlení holky s klukem. Nebo překousnutí faktu, že syn, do kterého se vkládali naděje na dědění večerky, se rozhodl žít z lepšího platu z autopůjčovny.  Bavila jsem se od začátku do konce a velmi mě zklamalo, když byl najednou konec. Ale jak se to říká, i ten nejlepší sitkom musí jednou skončit.

Tuhle korejskou dramu jsem si pustila čistě ze zvědavosti, protože se mi ji podařilo zaregistrovat při návštěvě jedné korejské restaurace, kde si seriál promítali na stěnu. Byla jsem zvědavá jak skončí a zvědavost byla i zklamáním. Z roku 2020 měla Korea tak 4 skvělé dramy, ale bohužel nemůžu říct, že tahle k nim patří.  Dva milostné trojúhelníky, vydírání, rvačky, ponižování a úchylnosti. V podstatě shrnutý děj všech postav a to i těch vedlejších. V jednom z dílů jsem lehce nepochopila, proč se hlavní dívčí postava nechala zmlátit, když měla černý pásek v taekwondu a mohla rány alespoň vykrýt, když už se teda nechtěla rvát. A jsou na to bloky přímo v taekwondu, takže jsem byla dost zklamaná.

Do kina jsem šla s tím, že jsem nečekala zas tolik hype efekt, jako většina lidí. Šla jsem se především podívat na Holubovou v roli Dafne a na Erdogana Atalaye, protože prostě Kobru 11 jsem kdysi strašně žrala. Po stránce scénáře jsem byla celkem zklamaná. Snaha narvat do filmu za každou cenu uvěřitelnou akci udělala scénář celkem předvídatelný. V podstatě jsem nebyla do konce filmu vůbec překvapená. Velmi zajímavě vytvořené sekvence přechodů mezi místy odhalily celkem velký potenciál, pokud by se místo filmu ze snímku nastříhal mikro seriál a víc se rozvedly některé scény a postavy, mohl to být s hodnocením daleko lepší. Jsem velmi zvědavá, jak se tvůrci chopí pokračování Bacha Benga, které by mělo vyjít v prosinci 2025. Vysvětlení hodnocení: 1. hvězda za Holubovou, 2. za Atalaye a ta 3. za kompars ve fight scéně.

Upřímně řečeno, už jsem pár dram s tématem šikany viděla, ale tohle má úplně jiný vibe, než jsem zvyklá. Obvykle totiž oběti šikany nenajdou sílu se později pustit do pomsty. Upřímně jsem překvapená, že se to setkalo s dobrým ohlasem. Každopádně budu tajně doufat v druhou sérii, protože to vypadá, že sledovanost v Koreji trhla rekord.

Jak se to říká, nesuďte seriál dokud nevidíte celou sérii. Tak abych byla upřímná, tak jsem se během dvou týdnů prokousala třemi sériemi a tahle poslední (i když tedy byly zprávy, že bude pátá řada) tomu dala úplně jiné rozměry. Chápete, že se přes 4 série táhne skrytý příběh? A ten se ani v téhle sérii pořádně nedořeší, ale odhalí se v něm docela podstatná informace a to prosím až na úplném konci série, takže si pak jako já rvete vlasy a tajně doufáte, že na konci roku 2023 snad budete mít kliku a vyjde ta další série. Rozhodně nemám sérii co vytknout. Jsem celkem odchovaná korejskými dramaty, takže mě už tolik neštve utnutí jednotlivých dílů. Ovšem, štvou mě pak neúplné série. A tam velkou variabilitou bývá hlas Koreje. Když jsou procenta sledovanosti dost nízká, není šance se dočkat další série.

Celá série na jeden zátah, hned jak mi vyskočila na netflixu, že už je přístupná. Jsem příjemně překvapená, že se drží knižní předlohy, tedy alespoň, co se knih Griša týče. Protože jsem sérii o Šesti vranách nečetla, tak nedokážu posoudit, jak se drželi knih.

Čtyři hvězdičky jen proto, že to má málo dílů a jako vždy to skončilo dost otevřeně. Nesnáším korejské scénáristy.

Upřímně, po tom, co jsem viděla veškeré předchozí filmy s Asterixem a Obelixem, tak je tohle o něco slabší. Chybí mi tam Gerard Deparieu. Celkově většina mimo hlavní děj je taková nic moc. Snaha ztvárnit komiksovou předlohu se nepovedla.

Občas jsem byla zmatená dějem, ale musím uznat, že se mi opravdu líbil náhled na korejská práva. Beze srandy, mám kamaráda, co dělal práva a když jsem viděla jak jsou tlustý jejich zákoníky, tak jsem se divila, že si pamatují poučky nazpaměť. Ono pak vyšlo najevo, že si pamatují jen zákoníky své specializace. Nejvíc jsem si na seriálu užila Kim Buma, mám pro něj slabost už od Boys over flowers. Ten jeho ksichtík by měl mít zbrojní pas. Seriál mi hodně svou praktickou stránkou připomněl How to get away with murder, až tedy na ty vraždy, tady studenti řeší jen lehké zločiny, ke kterým se může nachomýtnout s trochou smůly každý. Pokud jde o korupci a přivírání očí policie a státního zastupitelství, tak je to skutečná věc, která se v Jižní Koreji děje. Peníze a moc dokáží spoustu věcí.

Lékařské seriály jsou nejlepší. A když vám tam obsadí hot doktory a mediky, tak je to ještě lepší. Je teda pravda, že seriál nebyl úplně stoprocentně mediální akurátní, třeba užívání defibrilátoru místo masáže srdce. Na druhou stranu tam pak byly i velmi komplikované případy, kdy i recenzující lékaři říkali, že budou muset udělat nějaký průzkum, než se odváží dané postupy kritizovat. Korejští tvůrci mají ode mě palec nahoru za pořádný průzkum procedur, které ukazovali. Je dokázáno, že jim s výzkumem pomáhala jedna z předních univerzitních nemocnic v Soulu.