lekr

Je velká škoda, že myšlenkový přesah a poetika originálu se do hrané verze vůbec nepropsala a byla zredukována do jednoduchého, až béčkového klišé příběhu o zdánlivém stroji, který nachází svou duši a s ním i velkou chybu v systému, nad kterým ve finále hrdinně zvítězí. Schematický, zcela předvídatelný scénář bez pořádné expozice (neznalci originálu se ve světě filmu zorientují jen velmi těžko) se snaží zachránit hezká akce a hezké obrázky (byť prakticky zcela CGI), bohužel ale kromě svojí výstavby trpí i nevhodně vybranou, monotónně se tvářící představitelkou hlavní role. Jednoduchá generická šablonka bez čehokoliv navrch. Hvězdička navíc za skvělého Michaela Pitta, kterému ale scénář bohužel nedal moc prostoru, natož abychom uvěřili finálnímu poutu mezi ním a hlavní hrdinkou. Těšil jsem se, ale za mě zklamání :(

Pocta Neapoli, ženám, tamní mentalitě a životu. Kdo nezažil, plně nepochopí a neprocítí a pro nás, kteří máme v srdci Evropy o italské mentalitě  jen velmi obecné představy, film asi nikdy nebude plně uchopitelný a prožitelný. Přesto krásná obrazová poezie, kde je jen škoda jisté režijní nevyváženosti mezi první polovinou filmu, kde skrze hlavní postavu spíše poznáváme metropoli a její vnitřní svět (zde zaujme spíše vynikající typizace vedlejších postav), aniž by se však postava Parthenope nějak hlouběji vykreslila (působí jen jako plochá vychytralá kráska), a polovinou druhou (pro mne mnohem silnější), kde ústřední hrdinka nachází sebe sama a své životní postoje. Narodit se v kráse do krásy, v níž nic neschází, může být darem i prokletím. Za mě krásný a dojemný příběh o nalezení sebe sama a také o nalezení rovnováhy mezi reálným využitím a naopak v životě často nutným zneužitím svojí krásy. Můžete namítnout, že na celovečerní film je to málo, ale to je jen pohled rozumu. Pohled srdcem dává filmu zcela jiný rozměr. A Sorrentino to dobře ví :)

Lyrická exprese a film (z) jednoho nitra....jeden z mála tuzemských počinů, který se do mne opravdu hluboce otiskl, tak jako Kristýna do Andreje. I přes civilní zemitost možná to nejjemnější co u nás kdy od dob Vláčila a Kachyni bylo natočeno. Básnický jazyk sametové generace na nějž se bohužel nenavázalo, a který pro zcela odlišné zkušenosti zůstane (bohužel) navždy filmem jedné generace. Nerozhoduje zdánlivá obyčejnost situací, ale naše jedinečná schopnost je vnímat a prožít. Kdo z nás by pro někoho, kdo za to možná nestál, přece jen nešel do pekla....