Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Pohádka
  • Animovaný

Recenze (6 901)

plakát

Myšák Stuart Little 2 (2002) 

Přestože se vyměnil scénárista druhý díl je možná dokonce o kapku lepší než první. Obsahuje totiž jasnou zápletku, která je přeci jen zajímavější a dramatičtější. Film dle mého názoru obsahuje i více zábavných hlášek a scének. Stuart Little by chtěl dělat věci jako běžní kluci, ale to mu nejde. A tak si musí najít novou zábavu. Naštěstí zápletka s Margalo je trochu složitější a tudíž lehce překvapivá, ale o to zajímavější a napínavější. Je zde prostor pro větší dobrodružství. Pořád docela zábavná podívaná.

plakát

Myšák Stuart Little (1999) 

E.B. White už napsal třeba Šarlotinu pavučinku, kde dochází ke snaze chápaní světa zvířat a světa lidí. Tady je to posunuto ještě o to, že lidé rozumí zvířatům a vůbec se nediví ničemu, co vidí na vlastní oči. Třeba, že myš chodí do školy, nebo že je možné jí adoptovat. Stuart Little je ale vcelku vtipná komedie, která má ještě ten přesah, krom poukázání na sílu rodiny a její pospolitosti což je ale skoro v každém rodinném filmu, že být malý nic neznamená. I člověk malého vzrůstu může hodně dokázat a být prospěšný. Na druhé straně různé situace z toho faktu plynoucí pak zavdávají příčinu pro řadu zde uvedených minimálně pousmání hodných situací. Také se mi hodně líbily vizuální efekty.

plakát

Víla Zuběnka (2010) 

Dwayne Johnson umně kličkuje mezi komediemi, fantasy filmy a akčními hrdiny. Toto je zrovna ta chvíle, kdy si umí udělat sám ze sebe legraci a obléct si na sebe růžový kostým víly, jen aby pobavil. A taky trochu pro peníze, které nesmrdí. A právě jeho proměna je na filmu to nejzábavnější. A to včetně chvíle, kdy se hodně zmenší nebo si zkouší různé vílí nástroje. Jinak film připomíná, že dospělý, i když většinou zbaven fantazie, by ji neměl dětem brát. Určitě neříkat dětem, že Ježíšek není a na zoubkovou vílu věří i moje dcera. Filmu možná ubírá také jistá roztříštěnost, kdy se na něm podílelo hodně scénáristů. Na druhé straně Michael Lembeck netočí žádné trháky a tak se to nedá čekat ani od tohoto snímku.

plakát

Na stromě (1971) 

Viděl jsem mnoho Funèsových filmů, ale tento je skutečně nejhorší. Louis de Funès tady vůbec nedostává prostor na své klasické herectví. Je omezen a svázán malinkým prostorem a omezenými možnostmi toho, co se tam může stát. Partnery jsou mu navíc naprosto nevýrazný Olivier de Funès, pro nějž je to poslední film, a , Geraldine Chaplin. Ti umí být lepší, ale scénář jim přisuzuje pitomé role, ve kterých ani oni nedostávají vlastně žádný prostor. Samotný děj je jen přehlídkou nápadů, co by se asi mohlo za této situace stát. Chybí jídlo, voda, strom se kymácí, tři postavy mají různé představy a povahy. Jenže to nevystačí na celý film a to ani v závěru, kdy už dochází k jejich záchraně a následnému zmizení na opuštěný ostrov. Samotný režisér přitom rok předtím natočil výborné Piti Piti Pa. Jenže scénář dělá své. Jean Halain má za sebou výborné kousky jako trilogii Fantomase, Oskara či Hrbáče. Pro Pierra Roustanga je to scénář poslední. Jenže samotný námět, a to by mě spíše zajímalo kdo a jak na takovou blbost přišel, nenabízí mnoho možností.

plakát

Prezidentka (2022) 

Aňa Geislerová i Ondřej Vetchý jsou prostě výborní herci, špatný výkon se od nich asi čekat nedá. Ale ani oni nemohou nic dělat s nezáživným scénářem, který v podstatě nenabízí nic. Kateřina Čechová (jak originální jméno pro zdůraznění češství v souvislosti s první českou prezidentkou) vyhrála volby na prezidentský úřad. Jediné co se ale o funkci prezidenta dozvídáme je to, že má hodně schůzek a málo času. Kateřina evidentně neví co čeho šla a tak je v prvních dnech v úřadu hodně zaskočená. Nová prezidentka také začne tajně chodit v převleku do nočních ulic Prahy. Tady se tvůrci zřejmě inspirovali pověstmi o Josefu II., který údajně také v převleku chodil mezi obyčejný lid. Už od začátku je jasné, že Čechová a Petr se zamilují. Jen je podivné, jak se potkají. Ona mu v noci slídí po zahradě. Od prezidenta republiky čekáte vše, ale tohle je přece jen bizár. A pak sledujeme už jen to, jak se pomalu poznávají, třeba i na prezidentském plese a randí spolu. Jako by si toho média nevšimla a ona si mohla dělat co chtěla. Ostatně ani Ondřej Vetchý alias Petr se ničemu nediví. Že by neznal novou hlavu státu se ještě pochopit dá. Znám lidi, kteří nekoukají na zprávy a nečtou noviny, a obličej s billboardu s jinými vlasy a oblečením těžko spojíte. Navíc by asi málokdo věřil tomu, že opravdu randí s prezidentkou. A právě to je další zvláštnost. Jakmile je to Petrovi prozrazeno, tak nejenže není naštvaný, že mu K. Č. lhala, ale on se ani nediví a bere to jako samozřejmost. Film v podstatě nedává hlavu ani patu a to ani svým neuzavřeným koncem, který vzhledem k tématu asi filmaři těžko hledali. Není dobrý ani jako romantický snímek, ani jako komedie a ani jako film o přiblížení prezidentského úřadu. Není nám totiž dovoleno nahlédnout do myšlenek nové prezidentky. Nevíme s jakou kampaní se vytasila, co lidem slíbila, že vyhrála volby ani zda je napravo či nalevo. Víme jen, že s politickými představiteli mluví buď jako se svými podřízenými nebo kamarády z baráku. A tak zůstávají jen krásné záběry na noční Prahu, ovšem vhodné tak pro turisty z celé Evropy či Číny jako reklamní klip.

plakát

Pět smrtících karet (1968) 

Představte si Agathu Christie jako autorku westernu a máme Pět smrtících karet. V klidném duchu a pokaždé s novou mrtvolou, tak se odehrává tento film, kde se to pravé drama, ale ani tak nijak zvlášť velké, odehrává v závěru. Vraha neznáme, je možné na něj ale brzy přijít pokud sledujete pozorně. Jinak ale nečekejte krom samotné karetní hry a prostředí skutečný western.

plakát

Láska na špičkách (2021) 

Ať se na mě Petr Zahrádka nezlobí, ale jeho filmy jsou de facto totožné. Tedy pokud se bavíme o romantických komediích. Opět tu máme jednu nešťastně vdanou ženu. Muž nesdílí její názor ohledně života na vesnici. Na jedné straně pochopitelné, sešli se zkrátka dva typy, které se k sobě nehodí. Na druhé žena totálně odsuzuje ho způsob života, ale už nevidí, že je to on, kdo nosí domů peníze a vydělává. Je hezké bydlet na vsi s čistým vzduchem a lesem za humny. Ale čím by se muž měl živit? Kdo by najednou vydělával a jak? Z ženy se tak stává snílek, který bohužel nemá praktického myšlení. Tím spíš, že její kroužek je zrušen, takže by na tom manželé byli ještě hůř. Jenže to neva, zde je označen jako ten špatný právě manžel. Vrcholem pak zůstává, když se muži učí balet a ještě veřejně vystupují. Když člověk pomine první humorný pohled na muže baleťáky, dále už není co sledovat. Komedie je opět naivní a málo vtipná. Tentokrát si ke spolupráci režisér vybral nezkušenou scénáristku pro níž je toto první film. Výsledek je silně podprůměrný.

plakát

Ukrajina - jiná pravda (2022) 

Dokument popisuje situaci na Ukrajině přeci jen z hlediska historického. Že nenávist mezi oběma národy sahá do hluboké minulosti. Osobně si nemyslím, že musí člověk nutně fandit jedné nebo druhé straně, aby si zjišťoval informace z obou stran a zajímal se o vše. Lžou obě strany. Lžou Ukrajinci a lžou i Rusové. A bohužel lžou i Američané. To už dnes víme. Stačí se podívat do historie. Osobně si myslím, že problémy by si měli vyřešit Ukrajinci a Rusové sami bez cizího vměšování. Rozhodně jsou ale všechny informace zde uvedené položeny do zajímavých souvislostí, které dávají smysl.

plakát

Ucraina 2023: un anno di bugie (2023) 

Když se mám vyjádřit k samotnému technickému provedení dokumentu, tak nestojí za moc. Asi se nenašlo mnoho lidí, kteří by na tomto tématu chtělo s režisérem spolupracovat. Je to škoda. Každý totiž může věřit čemu chce, ale měla by existovat možnost, a to i v mainstreamových médiích, vidět i proti názor. A je škoda, že žijeme v době, kdy jakýkoli jiný nebo oportunistický názor je okamžitě zapuzen a člověk je prohlášen za proruského a proputinovského... Závěrem dodám jen pár z dnes zveřejněných faktů. Za prvé unikly dokumenty, ze kterých vyplývá, že americké tajné služby špehovaly Zelenského. A naopak prezident Macron vyzval Evropu, aby snížila svou závislost na USA. Podle něj se Evropa nesmí stát vazalem USA a odolávat americkému tlaku. Tyto články nenapsal žádný server plný fake news, jak by si někdo mohl myslet, ale seznam.cz. A oba články také o něčem svědčí. Po shlédnutí tohoto dokumentu a předchozího Ukrajina - jiná pravda pak najednou souvislosti a historická fakta dávají trochu jiný smysl.

plakát

Poslední závod (2022) 

Debut Tomáše Hodana nedopadl vůbec zle. Film nejen o tragickém závodu, ale tak trochu i způsobu tehdejšího života, byť v tomto ohledu mohl být film rozhodně hutnější. Otevírá taky pro Čechy docela málo známou otázku Česko německých vztahů. Ty totiž nebyly ideální už před první světovou válkou. Další škoda. Ani toto nebylo rozvedeno nijak víc. A větší rozsah se nevěnuje ani době, ve které nám starší verze Emericha Ratha vypráví. A tak zůstává jen samotný závod. Film tak bude působit hlavně co se způsobu lyžování a myšlení týče. Takových filmů bych přivítal víc jelikož o době před oběma světovými válkami se moc netočí a filmaři jako by se Rakousko-Uherskému období vyhýbali. A stejně tak i době předtím, což je jistě škoda.